DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 7
1 F
rancesca Thayerová seděla u psacího stolu, dokud se jí čísla nezačala rozmazávat před očima. V uplynulých dvou měsících je procházela už tisíckrát – a právě se celý víkend prokousávala numery. Vychází jí stále totéž. Jsou tři hodiny ráno, dlouhé světlé vlasy má zacuchané, jak jimi nevědomky projíždí prsty. Snaží se zachránit svůj podnik a dům, a dosud se jí nepodařilo najít řešení. Zhoupl se jí žaludek při pomyšlení, že o obojí přijde. S Toddem začali společně podnikat před čtyřmi lety. Otevřeli si uměleckou galerii v newyorské West Village a zaměřili se na vystavování děl nadějných nových autorů za mimořádně příznivé ceny. K umělcům, které zastupovala, poutala Francescu hluboká oddanost. Ve světě umění se na rozdíl od Todda velmi dobře vyznala. Předtím už provozovala dvě galerie, jednu po studiích v okrajové části města, další pak v Tribecu. Ta třetí, kterou vlastní společně, byla jejím snem. Vystudovala výtvarné umění, otec byl známým, v posledních letech velmi úspěšným umělcem, a posledně zmiňovaný podnik měl vynikající zvuk. Todd byl zapáleným sběratelem moderního umění a myslel si, že pomáhat jí s otevřením galerie bude legrace. V té době byl unavený ze svého zaměstnání advokáta na Wall Street, měl našetřenou slušnou částku a dospěl k názoru, že pár let propluje. Vytvořil obchodní plán, podle kterého měli začít vydělávat do tří let. Nepočítal však s Francescinou slabostí pro levnější díla zcela neznámých autorů a sklonem všemožně těmto lidem pomáhat, a neuvědomil si ani skutečnost, že 7
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 8
jejím hlavním cílem je dílo vystavit, nikoli na něm nutně zbohatnout. Po finančním úspěchu toužila mnohem méně než on. Spíš než galeristkou byla mecenáškou umění. Todd chtěl vydělat peníze. Myslel si, že to po letech daňového poradenství a správy nemovitého majetku pro jistou významnou právnickou firmu bude vzrušující a vítaná změna. Teď ale tvrdí, že ho otravuje naslouchat dojímavým umělcům, přihlížet, jak jeho úspory mizí, a je chudý. V jeho případě už nejde o žádnou legraci. Je mu čtyřicet a chce si znovu přijít na pořádné peníze. Když jí o tom pověděl, měl už zajištěné místo u jisté firmy na Wall Street. Slibovali, že z něj během roku udělají společníka. S prodejem umění Todd skončil. Francesca chtěla této oblasti zůstat věrná a přivést galerii k úspěchu za každou cenu. A na rozdíl od Todda jí nevadilo, že je na mizině. Loni se ale jejich vztah začal rozpadat, takže ho společný byznys bavil čím dál míň. Hádali se kvůli všemu, co udělali nebo řekli, co zamýšleli s galerií. Ona vyhledávala výtvarníky, jednala s nimi a zastávala roli kurátorky výstav, Todd se staral o finanční stránku věci a platil účty. Nejhorší je, že jejich vztah ztroskotal. Strávili spolu pět let. Když se seznámili, bylo mu pětatřicet. Ona právě překročila třicítku. Nemohla uvěřit, že pouto, které se zdálo být tak pevné, během jediného roku úplně povolilo. Nechtěli se brát, a teď se neshodnou ani v téhle věci. Jakmile Todd dospěl ke čtyřicítce, najednou se rozhodl, že chce žít konvenčním životem. Nadchl se pro manželství a nechce příliš dlouho otálet s dětmi. Jí v pětatřiceti pořád vyhovuje to, co měla, když se před pěti lety seznámili. Děti do budoucna plánovali, ale ona chtěla nejdříve vybudovat úspěšnou galerii. Už při seznámení mu Francesca na rovinu řekla, že k manželství cítí averzi. Celý 8
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 9
život sledovala z první řady matčinu posedlost být vdaná – a pětkrát byla svědkem jejího karambolu. Celý život se snaží nedělat stejné chyby. Matka pro ni odjakživa byla varováním. A ona nijak netouží ji teď jakkoli napodobovat. Když bylo Francesce šest, rodiče se rozvedli. Přihlížela i chování svého mimořádně pohledného, šarmantního a nezodpovědného otce, který se nechal unášet sem a tam vztahy s povětšinou mladými dívkami, které v jeho životě nikdy nesetrvaly déle než šest měsíců. Tato skutečnost v kombinaci s matčinou posedlostí po manželství vyvolávala u Francescy fobii k závazkům. Dokud nepotkala Todda. Ani on si s manželstvím příliš hlavu nedělal, protože ve čtrnácti si prožil trpký rozvod rodičů. Měli na zmíněnou instituci stejný názor, ale nyní Todd dospěl k názoru, že manželství má smysl. Řekl jí, že už ho nebaví jejich bohémský způsob života, kdy spolu dva lidé jsou a myslí si, že by bylo fajn mít děti, aniž uzavřou sňatek. Jakmile Todd rozžehl svíčky na dortu ke čtyřicátým narozeninám, jako by bez upozornění otočil vypínačem a začal s tradicemi. Francesca upřednostňovala volbu nechat věci, jak jsou a jak byly odjakživa. V posledních měsících se však zdálo, jako by všichni Toddovi přátelé bydleli dál od centra města. Stěžoval si na West Village, kde žili oni a kde to ona zbožňovala. On měl za to, že zdejší okolí a obyvatelé vypadají ohavně. Ke všemu se nedlouho po otevření galerie zamilovali do jistého notně zchátralého domu. Objevili jej jednoho zasněženého prosincového odpoledne a okamžitě se pro něj nadchli. Vzhledem k jeho stavu jej získali za skvělou cenu. Společně ho opravovali a většinu prací obstarávali sami. Když se nevěnovali galerii, zvelebovali dům a během roku uvnitř všechno jen zářilo. Nábytek nakoupili po bazarech a postupně objekt proměnili 9
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 10
v domov, který oba milovali. Teď Todd prohlašuje, že poslední čtyři roky nedělá nic jiného, než leží pod protékajícím odpadem nebo něco opravuje. Chce pohodlný moderní byt v domě, kde všechnu práci udělá někdo jiný. Francesca se zoufale snaží udržet podnik i dům při životě. I když se jejich vztah rozpadl, chce obojí zachovat, ale neví, jak to zvládne. Dost na tom, že ztratila Todda, nechce přijít ještě o domov a galerii. Oba dělali pro záchranu vztahu všechno možné, ale nebylo to nic platné. Navštěvovali skupinovou i individuální terapii. Dali si dvouměsíční pauzu. Mluvili spolu a komunikovali až do ochraptění. Pokud to bylo jen trochu možné, řešili vše kompromisem. On ale chtěl galerii zavřít nebo prodat, a to by jí zlomilo srdce. Chtěl se oženit a mít děti, a ona ne, alespoň prozatím – a možná nikdy. Představa manželství, byť s mužem, kterého miluje, se jí hnusila. Měla dojem, že jeho noví přátelé jsou neuvěřitelně nudní. On považoval jejich stará přátelství za omezená a vyčpělá. Nechápala, jak se mohli během pouhých několika let tolik odcizit, ale bylo tomu tak. Uplynulé léto strávili odděleně, dělali každý něco jiného. Ona místo obvyklého společného jachtaření v Maine pobývala v umělecké kolonii a na víkendy jezdila do Hamptons, on cestoval s přáteli po Evropě. V září, po roce od začátku jejich soukromé války, oba věděli, že situace je beznadějná, a souhlasili s kapitulací. Nedohodli se však na dalším osudu domu a galerie. Francesca veškeré finanční prostředky investovala do své poloviny domu, a kdyby jej chtěla udržet celý, musela by Todda vyplatit, nebo souhlasit s prodejem jeho části. Investovali teď méně do podniku a Toddův požadavek byl spravedlivý. Až na to, že ona zkrátka tolik peněz neměla. Todd jí dal čas na rozmyšlenou. Teď je listopad a ji za dva měsíce 10
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 11
nenapadlo žádné řešení. A on čeká, až ona konečně dostane rozum a ustoupí. Todd chce dům do konce roku prodat, nebo získat náhradu za svůj podíl. A do konce roku chce také opustit společný podnik. Pořád jí o víkendech pomáhá, když má čas, ale duchem je už jinde, a žít spolu pod jednou střechou v nefungujícím vztahu je pro oba čím dál víc stresující. Nespali spolu několik měsíců, a kdykoli je to možné, on tráví víkendy s přáteli. Situace je pro oba skličující. Francescu trápí rozchod, ale stejně tak se nervuje kvůli domu a galerii. Na patře cítí hořkost porážky a nenávidí všechno, co s tím souvisí. Stačí, že selhal jejich vztah – zdálo se, že pět let je v životě dost dlouhá doba, aby znovu začínala od nuly. Zavřít galerii, prodat ji nebo přijít o dům – to by prostě neunesla. Jenomže jak tak seděla v džínách a ve starém svetru nad čísly, nic z nich nevykouzlila. Ať sčítala, odečítala nebo násobila, jak chtěla, sumu potřebnou k vyplacení Todda nezískala. Pohlédla znovu na výpočty a po tvářích se jí koulely slzy. Přesně věděla, co řekne matka. Byla důrazně proti, aby se Francesca pouštěla do podnikání a kupovala dům s mužem, kterého sice miluje, ale nehodlá se za něj provdat. Spojení investic a lásky považovala za vůbec nejhorší. „A co se stane, až se rozejdete?“ zeptala se v domnění, že je to nevyhnutelné, protože všechny její vztahy skončily rozvodem. „Jak to vyřešíš, když nebudeš mít výživné ani žádné majetkové vypořádání?“ Matka byla přesvědčená, že všechny vztahy musí začít předmanželskou smlouvou a skončit výživným od manžela. „Vyřešíme to stejně jako ty při všech rozvodech, mami,“ odpověděla Francesca, kterou ta připomínka rozčílila – jako ostatně všechno, co matka řekla. „Dobrými 11
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 12
právníky, nejvyšší možnou měrou vzájemné lásky, jaké budeme v tomto ohledu schopni, a úctou i slušným vystupováním.“ Všechny matčiny rozvody proběhly na úrovni, se všemi bývalými manželi dobře vychází a dotyční ji stále obdivují. Thalia Hamishová Andersová Thayerová Johnsonová di San Giovane je půvabná, elegantní, zhýčkaná, sobecká, všeobecně známá, okouzlující a podle měřítek většiny lidí trochu potřeštěná. Když se Francesca snažila mluvit o ní v dobrém, používala výraz „barvitá“. Ve skutečnosti však pro ni matka byla celý život zdrojem mučivé trapnosti. Provdala se za tři Američany a dva Evropany. Oba její evropští manželé, Ital a Brit, byli šlechtického původu. Čtyřikrát se rozvedla, jednou ovdověla. Jejími manžely byli jistý úspěšný spisovatel, Francescin otec byl výtvarník, pak následoval potomek proslulé britské bankéřské rodiny, dále texaský projektant, který ji dobře zajistil velkým majetkem a dvěma nákupními středisky, takže se poté mohla vdát za chudého, ale neobyčejně okouzlujícího italského šlechtice, který zemřel o osm měsíců později v Římě na následky ošklivé autonehody ve svém ferrari. Ovšem Francesca a její matka jako by každá pocházela z jiné planety. Neměly vůbec nic společného. A kdyby jí teď Francesca oznámila, že se s Toddem rozešli, matka by prohlásila: „Já jsem ti to říkala!“ Francesca ale na oznamování neměla žaludek, nechtěla poslouchat matčiny řeči. Když kupovala dům a otevírala galerii, matka jí nepomohla a Francesca věděla, že teď by to nebylo jiné. Dům považovala za příliš riskantní investici a stejně jako Todd Francesce radila, ať jej prodá. Vydělali by na tom oba. Francesce ale o peníze nešlo. Chtěla zůstat v domě a věřila, že musí na nějaké řešení přijít. 12
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 13
Jenom ho zkrátka zatím nenašla. A matka jí v tom nepomůže. Jako obvykle. Francescina matka nebyla praktická žena. V životě spoléhala na muže a využívala výživného a majetkových vypořádání, které jí umožňovaly žít stylem společenské smetánky. Sama nikdy nevydělala ani haléř, k veškerému majetku přišla prostřednictvím sňatků a rozvodů, což její dceři připadalo jako prostituce. Francesca byla absolutně nezávislá a nechtěla na tom nic měnit. Z matčina života si vzala ponaučení, že nebude spoléhat nikdy na nikoho – a už vůbec ne na muže. Byla jedináček. Otec, Henry Thayer, neměl o nic víc rozumu než matka. Léta byl strádajícím umělcem, roztomilým cvokem a děvkařem, dokud před jedenácti lety, ve svých čtyřiapadesáti, šťastnou náhodou nepotkal Avery Willisovou. Najal ji jako advokátku, aby mu pomohla se soudním řízením proti obchodníkovi s uměleckými díly, který ho okradl. Spor pro něj vyhrála. Nenechala ho však prohýřit peníze se ženami, ale pomohla mu investovat. Tehdy podle Francescina názoru jedinkrát prokázal zdravý rozum a o rok později se s Avery oženil. Ona se v padesáti vdávala poprvé a během deseti let mu pomohla vydělat slušné jmění v podobě investičního portfolia a jedinečných nemovitostí. Přemluvila ho, aby koupil jistou budovu v SoHo, kde s Avery dosud žijí a on maluje. Navíc vlastní rekreační dům v Connecticutu. Avery se stala jeho agentkou a ceny za jeho díla společně s jeho finančními záležitostmi doznaly rapidního zlepšení. A poprvé v životě byl dost moudrý, aby zachovával věrnost. Henry byl přesvědčený, že jeho manželka dokázala nemožné – a za to ji obdivoval. Jí byl na rozdíl od Francesciny matky sňatkem povinovaný. Avery byla v každém ohledu jiná než Thalia. Avery byla uznávaná advokátka a nikdy neměla za13
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 14
potřebí být závislá na muži. Teď byl manžel jejím jediným klientem. Nebyla sice závratně krásná, ale vypadala dobře a byla to střízlivá, praktická žena bystrého ducha. S Francescou si padly do oka při prvním setkání. Sice by mohla být její matkou, ale zastávat tuhle roli nechtěla. Vlastní děti neměla, a dokud se nevdala, měla k manželství stejný odpor jako Francesca. Také ona měla potrhlé rodiče, jak se vyjádřila. Posledních deset let byly Francesca s macechou blízkými přítelkyněmi. Avery vypadala v šedesáti přirozeně a mladistvě. Byla jen o dva roky mladší než Francescina matka, ale Thalia byla úplně jiného ražení. Teď ve dvaašedesáti nechtěla nic jiného než najít si dalšího manžela. Žila v přesvědčení, že šestý bude její poslední a nejlepší. Francesca si tím nebyla jistá a doufala, že matka bude mít dost rozumu a znovu se nevdá. Měla za to, že její odhodlané pátrání po čísle šest všechny případné kandidáty odradilo. Těžko uvěřit, že přes záplavu milostných avantýr je nyní už šestnáct let ovdovělá a neprovdaná. Do svých pětačtyřiceti měla pět manželů. Odjakživa mluvila o mužích roztouženě a přála si, aby jí bylo znovu padesát, protože cítila, že by měla víc příležitostí najít si dalšího manžela než v současném věku. Avery byla se svým stavem naprosto spokojená. Vzala si muže, který ji obdivoval a jehož manýry s humorem tolerovala. Nedělala si iluze, jak strašně se její manžel musel chovat před jejich seznámením. Spal se stovkami žen na obou pobřežích a po celé Evropě. S oblibou říkával, že než potkal Avery, byl „lehkomyslným klukem“, a Francesca věděla, že nepřehání. Lehkomyslnost se projevovala v jeho nezodpovědném přístupu k životu, v tom, jakým byl mizerným manželem i otcem, a „klukem“ bude, dokud neumře, i kdyby žil do devadesáti. Její otec je i přes mimořádné výtvarné nadání dí14
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 15
tětem a matka na tom není o mnoho lépe, jen s tím rozdílem, že nemá talent. Jedinou rozumnou osobou ve Francescině životě je Avery, žena, která stojí oběma nohama na zemi. A pro otce i pro ni je požehnáním. Francesca by si teď ráda nechala od Avery poradit, ale neměla chuť volat ani jí. Přiznat, že prohrála na všech frontách, je tak těžké! Selhala ve vztahu i v těžce provozovaném podnikání, zvlášť jestli bude muset galerii zavřít nebo prodat. A jestli nesežene peníze, aby vyplatila Todda, neudrží ani dům na Charles Street, který má tolik ráda. Jak to ale má, k čertu, udělat? Sečteno a podtrženo, peníze zkrátka nemá. A ani Avery s tím žádné čáry nenadělá. S konečnou platností zhasla v kanceláři vedle ložnice světlo a zamířila po schodech dolů do kuchyně připravit si šálek teplého mléka pro lepší usínání. Vtom zaslechla vytrvalé kapání vody a zjistila, že světlík netěsní. Voda dopadala na zábradlí a pomalu po něm stékala dolů. Tuhle škvíru už opravovali, Todd se ji několikrát snažil utěsnit, ale silné listopadové deště udělaly své a toho večera nebyl po ruce, aby zasáhl. Pořád jí říkal, že dům sama nebude schopná udržovat, a možná měl pravdu. Jenomže ona to chce zkusit. Ať si střechou zatéká a dům kolem ní chátrá, ona udělá, co bude potřeba, a to za každou cenu. Vzdát se nehodlá. Odhodlaně vykročila do kuchyně. Cestou zpátky položila na zábradlí ručník, aby vsákl vodu. Nic jiného teď nemůže dělat a ráno o tom poví Toddovi. Odjel na víkend s přáteli, ale až se vrátí, poradí si s tím. Právě proto chce dům prodat. Je unavený věčným řešením potíží, a pokud tu nemají žít společně, on jej vlastnit nechce. Chce pryč. A jestli se jí nepodaří najít způsob, jak ho z domu vyplatit, problémy zbudou výhradně na ní. Francesca s povzdechem vyšla po schodech nahoru do lož15
DÛm mého Ïivota - zlom
19.4.2012
12.52
Stránka 16
nice a slíbila si, že ráno zavolá maceše. Třeba Avery vymyslí něco, co ji nenapadlo. Je to její jediná naděje. Francesca chce svůj dům, do kterého zatéká, i obtížně provozuschopnou galerii s patnácti nadějnými výtvarníky. Obojímu věnovala čtyři roky, a ať si matka s Toddem myslí, co chtějí, ona se odmítá svého snu nebo domova vzdát.
16