0035026

Královna ze Sáby Nápadn˘ a elegantní velk˘ vÛz s tûÏko postfiehnuteln˘m pancéfiováním, tûsnû následovan˘ policejním autem, vjíÏdí jednoho odpoledne do vesnice o tisíci obyvatelích v blízkosti b˘valého hlavního mûsta Bonnu. Kromû ãlenÛ policejní ochranky sedí v autû mladá ãernovlasá Ïena. Po dal‰ích pár stech metrech dorazí ke svému doãasnému cíli. Ten je ve slepé uliãce, kde jiÏ místní situaci sleduje policie v hlídkovém voze. Bezpeãnost chránûné osoby musí b˘t zaji‰tûna. ProtoÏe je v‰ude klid, mÛÏe sem vÛz s mladou Ïenou zajet.

Policisté stojí pfied domem pfiipraveni k zásahu, oba bodyguardi vystupují z vozu, znovu obhlédnou situaci a pak Ïenû otvírají masivní pancéfiované dvefie. ¤idiã zÛstává ve voze pro pfiípad, Ïe by se stalo nûco nepfiedvídaného a bylo nutné okamÏitû odjet. Na v‰ech zúãastnûn˘ch se pochopitelnû zraãí velmi silné napûtí, protoÏe v‰echny nové vûci jsou nevypoãitatelné, a tak je nutné myslet na kaÏdou eventualitu.

Mladá Ïena vystupuje a hned si v‰ímá zvûdav˘ch pohledÛ sousedÛ, ktefií buì jiÏ stojí na sv˘ch pfiedzahrádkách, nebo je‰tû honem vybíhají z domÛ, aby jim z celé události nic neu‰lo. JiÏ sám policejní hlídkov˘ vÛz je ve vesnici nûãím nezvykl˘m, a tak jakmile se objevil, stal se hned pfiedmûtem hovoru uÏ jen proto, Ïe zaparkoval v téhle uliãce. V mal˘ch obcích lidé vÏdy policisty oslovují a ptají se na pfiípadné nebezpeãí; ani tady tomu nebylo jinak.

Mladá Ïena spû‰nû zdraví policisty, ktefií se tu rozestavûli, aby jí zajistili ochranu.

13

Potom spatfií svou novou hostitelku Sabinu, která na ni hledí vesele a dobromyslnû. Pfied ãtyfimi lety se zbûÏnû poznaly v práci. Ani jedna z nich si tenkrát nepomyslela, Ïe by se nûkdy mohla octnout v podobné situaci. Nyní se srdeãnû a dÛvûrnû zdraví, protoÏe se mezitím o sobû hodnû dozvûdûly a kaÏdá má velk˘ respekt k odvaze té druhé.

Sabinû, matce dvou dospûl˘ch dûtí, je teprve 50 let, je zamûstnaná a ‰Èastná ve svém druhém manÏelství s Michaelem.

Na Nourig, která je u‰tvaná, vyãerpaná a nekoneãnû smutná, pÛsobí Sabina radostnû, vyrovnanû a jako Ïena s pevnou pÛdou pod nohama.

Mladá Ïena si s pomocí bodyguardÛ rychle odná‰í do svého nového podnájmu dvû zavazadla a bra‰nu s notebookem.

Potom policisté je‰tû obû Ïeny pouãí o aktuálních bezpeãnostních opatfieních. Rozhlédnou se po domû, aby si zapamatovali v‰echny „únikové v˘chody“, a vysvûtlují Ïenám, jak se mají správnû zachovat v pfiípadné kritické situaci.

V noci mají zaji‰Èovat okna i dvefie, okamÏitû musí hlásit v˘skyt cizích nebo nápadn˘ch osob v okolí a s nik˘m nesmûjí hovofiit o niãem, co se t˘ká Nourig. Pak jim dávají telefonní ãísla a tajné kódy, pomocí kter˘ch mohou ihned pfiivolat pomoc.

Osobní ochránci se rozlouãí, ale setrvají je‰tû chvíli pfied domem, coÏ zvûdaví sousedé ihned vyuÏívají k dotazÛm. Od policistÛ se v‰ak nic nedozvûdí, a tak se zklamanû vracejí do sv˘ch domovÛ.

V následujících dnech se zpráva o pfiíjezdu tajemné cizinky a jejích prÛvodcÛ roz‰ífiila po celé vsi i okolí a zpÛsobila témûfi pozdviÏení. Tak silná policejní ochrana a kaÏdodenní odjezdy mladé Ïeny provázené bodyguardy ve velk˘ch limuzínách, to se vymyká v‰emu, na co jsou obyvatelé vesnice zvyklí. Není divu, Ïe jim to vrtá hlavou.

Hostitelé jsou pfiímo bombardováni dotazy, ale mají pfiíkaz o svém hostu mlãet – je to dost tûÏké, protoÏe Michael 14

provozuje hostinec a mnozí obyvatelé vesnice jsou souãasnû i jeho hosty.

Nemine snad den, aby se nûkdo na jeho novou nájemnici nevyptával. On v‰ak ve‰kerému jejich naléhání suverénnû odolává a svefiepû mlãí. Av‰ak i mladá Ïena je terãem neustálé pozornosti obyvatel okolních domÛ. Pokou‰ejí se s ní zapfiíst hovor, a jeden soused, kter˘ má sám manÏelku arabského pÛvodu, dokonce tvrdil, Ïe uÏ v‰echno o záhadné Ïenû a jejím pfiíbûhu ví.

Krátce nato se v hostinci setkávají stálí hosté. Na Michaela nejsilnûji dotírá jeho soused, osmasedmdesátilet˘ dirigent v penzi: „Poslouchej, vበposlední podnájemník byl také velmi pfiíjemn˘ ãlovûk, ale kdopak je ta sympatická mladá Ïena, která u vás bydlí teì?“ „Nemohu ti nic fiíct.“ „Ta musí b˘t pûknû dÛleÏitá, podle v‰eho toho povyku.“ Michael je na konci sil, protoÏe jeho hosté uÏ dlouho o niãem jiném nemluví. Nakonec sousedovi fiekne: „Tak tedy jen mezi námi: je to královna ze Sáby. Ale prosím, nech si to pro sebe!“ „No dobrá, co v‰ak dûlá královna ze Sáby u vás? Ne, ne, to nemÛÏe b˘t pravda. Ta by si pfiece klidnû mohla dovolit hotel.“ „Ach, ta si mÛÏe dovolit cel˘ hotel tfieba koupit, kdyÏ bude chtít.“ Pan dirigent nevûfiícnû kroutí hlavou: „A proã tedy bydlí u vás?“ „ProtoÏe se u pfiátel cítí lépe neÏ v hotelu.“ „Ale kde má sluÏebnictvo? Lidi z tûchto kruhÛ jsou jistû zvyklí, Ïe se jejich pfiání plní je‰tû dfiíve, neÏ je vysloví…“ Hostinsk˘ se na chvilku zarazí. „Královna se chce zdokonalit v nûmãinû. A kromû toho ji uÏ nebaví mít pofiád nûco extra.“ 15

„Aha, no to by mne nenapadlo! A to také vysvûtluje, proã tu nedávno pobíhala s vysavaãem. A je to taky pûkn˘ knihomol, tráví spoustu ãasu u psacího stolu. Neuvûfiitelné, královna, a tady u nás…“ „No vidí‰, ãeho v‰eho uÏ sis v‰iml. Dávej mi na ni pûknû pozor, na‰e královna tu musí b˘t nanejv˘‰ spokojená.“ Stále je‰tû trochu zmaten si teì dirigent uvûdomuje, jak na nûj neznámá pohlédla, kdyÏ kráãela elegantnû obleãená zahradou, a dokonce má pocit, Ïe ho jaksi vzne‰enû pozdravila.

Nyní to v‰echno dává smysl, její uzavfienost i ti stálí nohsledi.

Spokojen˘ a s hrudí vzedmutou hrdostí se dirigent louãí a spûchá domÛ, aby ty novinky sdûlil své Ïenû.

Po práci sedí hostinsk˘ doma s manÏelkou a hostem a vypráví jim, co si vymyslel o královnû ze Sáby. V‰ichni tfii slzí smíchy. Takhle se mladá Ïena uÏ dlouho nezasmála; ta historka je prostû úÏasná. A sly‰et ji z úst toho váÏného a zamlklého Michaela, to je pfiímo k popukání.

16

S prázdn˘ma rukama Bonn, Muffendorf, 1979. Nበtaxík jel chladnou záfiijovou nocí. Matka, moje malá sestra Wafa a já jsme se tísnily na zadním sedadle. Svírala jsem mezi stehny zkfiehlé prsty a ze v‰ech sil se snaÏila udrÏet klesající oãní víãka. Nechtûla jsem cestou k otci usnout, bála jsem se, Ïe se ztratíme. Nevidûla jsem ho od zaãátku roku, kdy odjel ze S˘rie.

VÛz rychle pádil cizí zemí, matka byla napjatá a zrovna tak vyãerpaná jako my dûti. A pfiece nás tato negramotná Ïena, neznající Ïádn˘ cizí jazyk, dokázala dopravit z Aleppa pfies Dama‰ek aÏ do Nûmecka. Na leti‰ti v Kolínû-Bonnu vtiskla taxikáfii do ruky dopis s otcovou adresou a naznaãila mu, aby nás tam dovezl. Bûhem cesty ve mnû narÛstal strach. Co by se stalo, kdyby otec uÏ v Bonnu nebydlel a my bychom to v‰echno podnikly zbyteãnû? Co bychom dûlaly v téhle zemi, jejímuÏ jazyku nerozumíme, a navíc bez penûz? Kdyby otec uÏ neÏil v Bonnu, byly bychom ztraceny. Zacházeli by tady s námi lidé stejnû ‰patnû, jako s námi zacházeli otcovi syr‰tí pfiíbuzní v Aleppu?

Jak ráda bych se pfiitulila k matce a na‰la u ní útoãi‰tû, ale to jsem nesmûla. „Na to jsi ve sv˘ch sedmi letech uÏ moc velká,“ dala mi pfied ãasem jasnû najevo. U nás totiÏ konãí dûtství se sv˘mi právy na útûchu a oporu právû v tomto vûku.

Vûdûla jsem to, a tak jsem se opanovala. Proto jsem vedle matky teì, stejnû jako pfiedtím letadle, sedûla tak vzpfiímenû a klidnû, jak jsem jen dokázala. Byl to mÛj první let v Ïivotû a tam nad mraky se ve mnû mísilo vzru‰ení, zvûdavost a strach. Matce ani sestfie se nevedlo jinak. Vzájemnû jsme se 17

upozorÀovaly na nové a neznámé vûci, abychom se alespoÀ trochu rozpt˘lily. Na‰e matka nás, jak to mûla ve zvyku, pofiád napomínala, abychom se chovaly slu‰nû a byly zticha.

VÏdycky jsme mûly zakázáno pfiíli‰ mluvit, a tak jsme se málokdy na nûco vyptávaly. Já jsem byla velmi klidné dítû, pro mne bylo mlãení mnohem snaz‰í neÏ pro mou sestru.

Matka nesla rozlouãení se svou rodinou náramnû tûÏce.

Nesmírnû ji milovala a pfii odjezdu usedavû plakala, jako kdyby tu‰ila, Ïe se se sv˘mi pfiíbuzn˘mi uÏ v tomto Ïivotû nesetká. My dûti jsme byly zmatené, protoÏe jsme nevûdûly, co se kolem nás dûje. Nikdo nám nevysvûtlil, jaké zmûny nás ãekají.

Po cestû, která se mi zdála nekoneãná, jsme dorazili do Bonnu-Bad Godesbergu. Byla uÏ skoro pÛlnoc, kdyÏ jsme pfiijeli do ãtvrti Muffendorf.

Taxikáfi odboãil k vjezdu do jakéhosi dvora a zastavil. SnaÏil se s matkou nûjak dorozumût, ale bezv˘slednû. Tak vystoupil a ‰el ke vstupním dvefiím peãlivû udrÏovaného rodinného domu pfied námi. To byla adresa, která stála jako zpáteãní na v‰ech dopisech, které nám otec posílal do S˘rie.

VÏdycky jsme si mysleli, Ïe si otec v tomto domû pronajal byt. Taxikáfi zvonil tak dlouho, aÏ se v domû koneãnû rozsvítilo nûkolik svûtel. Pfii‰la mu otevfiít star‰í dáma doprovázená jinou, mlad‰í Ïenou. Nበ‰ofér jim ukázal obálku a zdálo se, Ïe hned vûdûly, o co jde. Za pár minut se vrátil v doprovodu mladé Ïeny zpátky k autu. Ta se na nás podívala staÏen˘m okénkem, ukázala na sebe a fiekla: „Iris.“ Gestikulací se jí podafiilo dát nám na srozumûnou, Ïe je otcovou sousedkou.

Otevfiela dvefie auta a naznaãila nám, abychom ji následovaly. Zatímco jsme se soukaly ven, vyrovnala star‰í Ïena úãet za taxík. My jsme nûmecké peníze nemûly. ¤idiã postavil na‰e poãetná zavazadla na ulici a odjel.

Iris nám vysvûtlila, Ïe otec v tomto domû nebydlí. A pomocí gest a posunkÛ nám je‰tû dala na srozumûnou, Ïe není doma, ale Ïe je s pfiáteli na slavnosti vína. Vzala si klíã a vedla 18

nás tmou pfies dvÛr. Zastavila se na strmém venkovním schodi‰ti jiného stavení a ukázala ke dvefiím nahofie. Tmavé cihly hrázdûného domu mi nahánûly strach, ale ‰la jsem poslu‰nû za dospûl˘mi po schodech aÏ do té jediné místnosti, která mûla po dal‰í ãtyfii roky b˘t na‰ím domovem. Mûla jen dva malé vik˘fie, byla úzká a bylo v ní málo svûtla. Prkna na podlaze vrzala pod nohama a díky tmavému nábytku se místnost zdála je‰tû ponufiej‰í.

Matka nechtûla vûfiit sv˘m oãím. Takovou ‰peluÀku neãekala. PoloÏila spící Wafu na jednu z obou postelí a ‰ly jsme si dolÛ pro zavazadla. Iris nám ukázala toaletu, která byla v pfiízemí pod schody. Byla jsem ráda, Ïe se o nás Iris tak ochotnû a pfiátelsky stará. Oblíbila jsem si ji na první pohled, i kdyÏ jsem jí vÛbec nerozumûla. V‰echno kolem bylo tak cizí – kamna na uhlí, trouba i lednice vypadaly jako z jiného svûta.

NeodváÏila jsem si tu ani sednout, nemluvû o tom, Ïe bych dokázala spát jako má sestra. Byla jsem sice k smrti unavená, ale zároveÀ jsem se tak hroznû tû‰ila na otce, Ïe jsem ze samého rozãilení a radostného oãekávání pofiád jen pobíhala sem a tam.

Tu nûkdo zaãal zvenku velice opatrnû otvírat dvefie. Objevili se v nich dva muÏi a já dostala strach. Chvíli jsme na sebe v‰ichni bez hnutí zírali – kdyÏ totiÏ muÏi uvidûli, Ïe se v jejich místnosti svítí, první, co je napadlo, bylo, Ïe se k nim nûkdo vloupal. Byli pfiipraveni na v‰echno, jen ne na nás. „Ó mÛj boÏe, to jste vy!“ vypravil ze sebe star‰í a do oãí mu vhrkly slzy. Teprve teì jsem ho poznala – byl to mÛj otec. V hlubokém dojetí objal matku i mne, zatímco Wafa klidnû dál spala. Ze samé radosti nám otec dokonce zapomnûl pfiedstavit svého pfiítele a spolubydlícího, kterého pak hned poprosil, aby se pfiestûhoval k jinému známému.

Moji rodiãe byli ‰Èastni, Ïe jsou zase spolu. Já jsem se ale pfiece jen pofiád cítila nesvá a udrÏovala si od otce odstup. „PromiÀte mi to pfiivítání, ale neãekal jsem vás tak brzy!“ 19

omlouval se. Matka mu nemohla z domova napsat pfiesn˘ termín na‰eho pfiíjezdu, protoÏe dlouho nebylo jasné, kdy dostaneme nûmecké vízum. KdyÏ jsme koneãnû mûly v ruce povolení k vycestování, muselo v‰echno jít ráz naráz. A protoÏe otec nemûl telefon, nemohl od nás dostat vãas zprávu a na nበpfiíjezd se pfiipravit.

Rodiãe spolu po celou dobu odlouãení komunikovali hlavnû pomocí magnetofonov˘ch kazet. Matka neumûla ãíst ani psát a v˘mûna kazet byla jedním z osvûdãen˘ch zpÛsobÛ korespondence s negramotn˘mi. Matka sama potom také ãasto posílala své rodinû do S˘rie namluvené pásky; na nich hovofiila velmi málo o svém novém Ïivotû, vût‰inou se jen vyptávala, jak se dafií pfiíbuzn˘m ve staré vlasti. A odtud jsme dostávali také podrobné zvukové odpovûdi. Zpoãátku jsem mûla z té po‰ty velkou radost, ale ãasem mne zaãala nudit.

Matka si v‰ak kazety pfiehrávala velmi ãasto, ona po své rodinû velmi touÏila a zpoãátku, stejnû jako my, odlouãením hodnû trpûla.

Otec nám rychle pfiipravil nûco malého k veãefii – syrsk˘ salát, olivy, meloun, ovãí s˘r a mleté maso s vejci v jogurtovém krému. Teprve teì jsme si uvûdomily, jak˘ máme hlad. Sedli jsme si kolem malého stolu a rodiãe si vyprávûli spousty novinek. Mnû se ale jídlo nezdálo dobré, mûlo úplnû jinou chuÈ i vÛni neÏ doma.

Otec byl na matku hrd˘ a to, Ïe se k nûmu dokázala dostat bez nejmen‰í znalosti nûmãiny, na nûj udûlalo velk˘ dojem. Cítila jsem, jak se mu ulevilo, kdyÏ se dozvûdûl, Ïe jsme doma ten rok bez nûj dobfie pfieãkaly a Ïe jsme i cestu za ním absolvovaly bez jakékoli újmy, protoÏe dobfie vûdûl, jak bylo i pro nûj tûÏké vyznat se v cizí zemi.

20

Chladná cizina, radostné oãekávání Pfied nûkolika lety, v kvûtnu 1976, odjel otec do Nûmecka poprvé. Vzepfiel se totiÏ hrozícímu vyvlastnûní majetku své rodiny, a tím se dostal do problémÛ jako nepfiítel reÏimu nastoleného socialistickou stranou Bass. Navíc patfiil on i matka ke kurdské men‰inû, jejíÏ velká ãást byla v S˘rii zbavena obãansk˘ch, a tím i v‰ech ostatních práv. Îivot v S˘rii pro nûj zaãal b˘t pfiíli‰ nebezpeãn˘. Vãas pochopil, Ïe musí ze zemû odejít. Po pÛldruhém roce ale uposlechl naléhavé v˘zvy vlády a vrátil se, protoÏe v opaãném pfiípadû reÏim hrozil jeho rodinû perzekucí. Jakmile v‰ak pfiijel, byl okamÏitû uvûznûn a muãen. Na‰tûstí se rodinû podafiilo jej z vûzení vyplatit, takÏe mohl v lednu 1979 uprchnout znovu. Peníze, které pfiedtím v Nûmecku vydûlal, mu tak zachránily Ïivot a nás zbavily dal‰ího pronásledování.

Hned ráno po na‰em noãním pfiíjezdu nás otec provedl po usedlosti sadafie, kter˘ mu pronajal na‰i místnost, a také mu nás pfiedstavil. Sadafi bydlel se svou Ïenou a synem právû v tom úhledném rodinném domku, u kterého jsme vystoupily z taxíku a kde bydlela ve skromném podnájmu také Iris.

Tak krátce po pfiíjezdu a tolik nov˘ch dojmÛ! Byly jsme ze v‰eho vyãerpané a vydû‰ené, ale souãasnû jsme byly ‰Èastné, Ïe jsme tady a Ïe na‰e dlouhá cesta dobfie dopadla. Kolem kÛlen na náfiadí, garáÏí, skladi‰È, obrovské chladírny a ovocn˘ch plantáÏí jsme do‰li k malé zahrádce, kterou sadafi otci také pronajal. Tam si otec na malém kousku pÛdy pûstoval ovoce a zeleninu své domoviny a vylep‰oval si tím jídelníãek. Zahrádka byla lemována tfie‰nûmi, ofie‰áky a jablonûmi.

21

Na tenhle klenot bylo dobfie vidût i z na‰ich oken. Po celou dobu procházky jsem se bála, Ïe se ztratím, a od rodiãÛ jsem se nevzdálila ani na krok. Mé sestfie, na‰emu malému mazlíãkovi, se vedlo stejnû a drÏela se otce jako klí‰tû. Otci bylo tehdy sedmatfiicet a matce devûtadvacet.

KdyÏ jsme se vrátili do na‰eho skromného pfiístfie‰í, zaãala matka místnost uklízet a m˘t. Pomocí jednoduch˘ch prostfiedkÛ, které mûla k dispozici, se pokou‰ela uvést na‰i mansardu do obyvatelného stavu. Já jsem jí pomáhala, jak jsem umûla. Byla to pro nás v‰echny velká zmûna – v Aleppu jsme bydleli v domû o nûkolika pokojích, s kuchyní a koupelnou.

A tady jsme byli v‰ichni ãtyfii odkázáni na jednu malou podkrovní místnost bez sprchy a s toaletou v pfiízemí. V noci jsem mûla vÏdycky velk˘ strach jít dolÛ na záchod a v zimû, kdyÏ mrzlo, to bylo hotové utrpení. Ony uÏ i syrské záchody, které se v mnohém podobaly francouzsk˘m, byly pro mne velk˘m problémem. Do zemû zapu‰tûné keramické mísy se ‰lapkami daleko od sebe vyÏadovaly od dûtsk˘ch nohou velice ‰iroké a namáhavé rozkroãení. Navíc jsem se vÏdycky bála, Ïe do toho otvoru uprostfied spadnu a navÏdy zmizím v hrozivé tmû.

Nûmecké WC vypadalo sice ménû nebezpeãnû, ale mûlo zase hluãné splachování, pfii jehoÏ prvním pouÏití jsem se pfií‰ernû polekala. Také jsem zpoãátku marnû hledala tekoucí vodu k oãistû po vykonání potfieby. Jako jedinou pomÛcku pro ten úãel jsem na‰la jen toaletní papír. Ze S˘rie jsem byla zvyklá se po pouÏití toalety um˘t v bidetu. Na západní zpÛsob hygieny po toaletû jsme si v‰ichni dost obtíÏnû zvykali.

Do na‰í místnosti se ve‰ly jen dvû postele. V jedné spali rodiãe a o druhou jsem se dûlila se sestrou. To vedlo tu a tam k rozbrojÛm, protoÏe sestra mne ráda provokovala. Za na‰e neshody jsem jako star‰í byla vût‰inou hubována já. âasem jsme se pfiece jen nauãily nechávat jedna druhé prostor, v zimû pak znamenala ta vzájemná blízkost i více tepla.

22