Kapitola 3
Místo zvané CERN
Na ženevském letišti jsem na své první cestě do CERNu přistál v 10 hodin 35 minut dne 2. dubna roku 2009 po asi hodinovém letu z Paříže. Málem jsem odlet nestihl, protože nastal jakýsi elektrický problém v pařížském systému rychlé dopravy a vlak, v němž jsem seděl, zastavil v severní části města, kde se poté stovky lidí snažily chytit taxi nebo přestoupit do autobusů, aby stihly přípoje a mohly pokračovat v cestě. Byla to nemožná situace a já jsem už byl rozhodnutý to vzdát, když se mi podařilo uprosit jednu rozhořčenou Pařížanku, aby mě přibrala do taxíku, jímž jela na letiště Charlese de Gaulla. Na letišti jsem o překot pádil k terminálu a ve dveřích letadla jsem se objevil právě ve chvíli, kdy se je personál chystal zavřít. Když jsem se konečně dostal do Ženevy, čekal tam na mě dr. Paolo Petagna, vysoký, mladistvě vyhlížející fyzik z Livorna. Po chvíli rozhovoru jsme nasedli do jeho auta a vyjeli západním směrem k CERNu. Projeli jsme čtvrtí výškových činžáků a poté pokračovali krajinou otevřených polí a malých obcí. Všiml jsem si neobvykle mnoha drátů vysokého napětí nad našimi hlavami. „Řekl bych, že si na ty dráty všude kolem nemáme co stěžovat, když máme takovou spotřebu proudu, jakou máme,“ zasmál se Paolo v odpověď na moji otázku.