PROLOG
Stfiedozápadní Afrika Pfied ãtyfimi lety
Tady zemfie. Na zemi, opfien dlanûmi o hlínu, bojující s Ïízní a touhou napít se z bahnité louÏe. Krev mûl ve vlasech, na obleãení, pod vrstvou ‰píny a prachu na obliãeji. Nebyla to jeho krev. A je‰tû stále cítil její chuÈ. Najdou ho a zabijí. Rozsekají ho na kusy, tak jako Mela a moÏná i Emily. TouÏil se pfiesvûdãit, Ïe zÛstala naÏivu, ale sly‰el jen tiché zvuky hlubokého lesa pfieru‰ované svi‰tiv˘mi nárazy maãet do listí. Klenbou stromÛ de‰tného pralesa pronikalo svûtlo a pohrávalo si se stíny. Svist ãepelí se nesl bezvûtfiím, odráÏel se a znemoÏÀoval odhadnout smûr, odkud pfiichází. I kdyby pronásledovatelÛm pfiece jen unikl, nepfieÏil by v dÏungli jedinou noc. Musí odsud pryã, utéct, pokraãovat na v˘chod a pfiekroãit hranice, aãkoli uÏ vlastnû ani netu‰il, kde je. Pfiinutil se zvednout na kolena, namáhavû se vy‰krábal na nohy a otoãil se kolem vlastní osy. Byl dezorientovan˘, motala se mu hlava a pfiitom se snaÏil najít v˘chodisko. Maãety se pfiibliÏovaly, z povzdálí se oz˘valy v˘kfiiky. Vrhl se vpfied, plíce mûl v jednom ohni a oãi ho pálily. âas uÏ dávno ztratil na v˘znamu. Ve slábnoucím svûtle se pfied ním zlovûstnû tyãili pralesní velikáni. Má snad halucinace? Dal‰í pokfiik, je‰tû blíÏ. Podlomila se mu kolena, padl na zem a proklínal se za rámus, kter˘ tím zpÛsobil. Serval ze sebe batoh, nestál mu za to, aby kvÛli nûmu obûtoval Ïivot. 7