Jméno
Zrnko bylo ohlazené a lesklé jako perla. Velké sotva půl milimetru. Jeho původ byl nejasný. Možná zbytek podmořské hory na dně praoceánu, možná částečka saharského písku přenesená jižním subtropickým větrem z kontinentu na kontinent. Možná (a to je nejpravděpodobnější) jen obyčejné smetí bez významu a minulosti. Zrnko bylo spolu s několika dalšími nalepené na nepatrném kousku jablečné dužniny plné hnilobných bakterií. Dužnina se leskla a kvasila. Pocházela z jablka, které ze stromu urvaly děti ze sousedství, a když zjistily, že je kyselé a trpké, pohodily ho v trávě, kde v horkých letních dnech změklo, zesládlo a pokrylo se plísní. Kousek jablečné dužniny se pohybuje mezi stébly a spadanými suchými listy sevřený v kusadlech černého mravence, který po stezce vyznačené kyselinou pospíchá k mraveništi. Před ním a za ním šustí nožky dalších, naprosto identických dělníků. Stezka je vymetená, prošlapaná, dvousměrná. Zrní. Neustálý neurotický pohyb v trávě. Mravenci se míjejí, v rychlosti se osahávají tykadly, chemickou cestou si předávají informace. Je to jedna z hlavních tepen organizmu. Z mraveniště ukrytého v kořenech starého stříbrného smrku hvězdicovitě vybíhá mnoho takových pěšin. Některé jsou tenké jako vlas, málo frekventované, průzkumnické. Jiné tlusté a hustě prokrvené. Mraveniště osahává prostor zahrady. Myslící, neustále se přeskupující bytost tvořená statisíci a miliony mo-