0035009

Úvod

Malé letiště kdesi v Číně v osmdesátých letech minulého století: pilot nastartuje motory a chystá se narolovat s letadlem od brány na přistávací dráhu. Vtom kapitán vypne pohonné jednotky Douglasu DC-3 a oznámí pasažérům příšernou angličtinou „This plane ill! We také other plane!“ („Toto letadlo nemocné! Vezmeme jiné letadlo!“). Všichni cestující musejí přestoupit do jiného DC-3. Znovu se rozeřvou motory, ale krátce nato zhasnou a kapitán znovu hlásí. „This plane is even more ill! We také first plane!“ („Toto letadlo je ještě víc nemocné! Vezmeme to první letadlo!“) Tahle letecká báj koluje na internetu. A kdo si ji přečte, toho pobaví a současně je rád, že nebyl na palubě tohoto stroje. Až příliš dobře si lze představit, co asi cítili pasažéři, neboť podobná lapidární prohlášení vyvolávají smrtelnou úzkost. A jakkoli létání patří v současné době k běžnému životu, je cestování vzduchem pro mnohé i nadále nepříjemné a fascinující zároveň. Na základě dramatických obrázků zveřejňovaných v médiích se letecké katastrofy, kterých je 7

poměrně málo, vryly hluboko do paměti – jako v lednu 2009 „zázrak na řece Hudson“, jen se štěstím zdařilé nouzové přistání na vodě u Manhattanu, nebo také záhada Airbusu A380 Air France, který se o několik měsíců později zřítil do Atlantiku.

Kromě toho laici těžko chápou, jak mohou stroje vážící mnoho tun vzdorovat přitažlivosti. Tak třeba ve velkoprostorovém Airbusu A380 se může více než pět set lidí hnát kolem zeměkoule v desetikilometrové výšce rychlostí přes 600 km/h. Ještě před několika málo desetiletími bylo něco takového jen stěží představitelné, stejně jako celkový počet cestujících, kteří používají denně letecké spoje: šest milionů.

Když se pak v hlášení cosi zvrtne, vybudí to z letargie dokonce i ty, kdo létají často. Třeba když se po přerušeném přistávacím manévru z pilotní kabiny ozve: „Lituji, ale minuli jsme přistávací dráhu“, strnou cestující hrůzou. Piloti by přitom měli být mistry komunikace – a značně pohotoví, jak dosvědčuje bonmot kolující v branži: „O čem si povídají piloti v letadle?“ – „O ženských“ – „A o čem si povídají piloti, když jsou někde s ženskými?“ – „Přirozeně o létání.“ Kdo sedí v kokpitu, musí být zběhlý technicky a jazykově.

Piloti musejí mít atest v rádiové komunikaci a ovládat morseovku a odbornou radarovou terminologii. Musejí vědět, co znamená SSR, VMC, IFR a UTC. Musejí umět rozlišit mezi Start-up Clearence (povolení ke startu motorů) od Take-off-Clearence (povolení ke startu). Znají nazpaměť stovky letištních kódů a vědí, že jazyková nedorozumění s věží nebo druhým pilotem mohou být v nouzových situacích fatální.

8

Vznešené umění komunikace s laiky v kabině spočívá naproti tomu v tom, že je třeba přeložit komplexní souvislosti do jazyka, který nesmí být příliš technický („Dámy a pánové, museli jsme interceptovat VOR Approach, protože podle ATC NOTAMu je glide slope inop), ale také by se neměla příliš zjednodušovat (Musíte si to představit jako systém Windows v počítači.“) „Pravda je, že piloti a mikrofony nejsou vždy dobrá kombinace,“ píše kapitán Patrick Smith ve svém sloupku Zeptejte se pilota na webové stránce www.salon.com. „Když se chceme vyhnout technickému žargonu a snažíme se vysvětlit složité situace tak, aby tomu porozuměl každý, máme tendenci přehnaně zjednodušovat. A také máme sklon k nechtěné komice, která nahání strach.“ Nechtěná komika však přetvořila leccos z toho, co jsme prožili v letadle, v jedinečnou anekdotu – tedy pokud všechno dobře dopadlo – která se vypráví do konce života. Redakce cestování SPIEGEL ONLINE vyzvala čtenáře, aby se s ní podělili o své nejhorší a nejzábavnější zážitky na palubě letadla. Ohlas byl mohutný a výsledkem byla záplava příspěvků, jaká se vyskytne v historii tohoto zpravodajského portálu jen vzácně: přišly stovky citací členů posádek a cestujících, děsivých a zábavných současně.

Tyto historky rovněž ukazují, jak piloti zvládají běžné i méně běžné situace svého pracovního života s humorem (někdy doslova šibeničním) a jak se palubní průvodčí vyrovnávají s turbulencemi všeho druhu. Tato sbírka příběhů nemá v žádném případě útočit na cech leteckých profesionálů, 9

kteří dnes a denně přepravují miliony lidí z bodu A do bodu B. Navzdory skurilní situační komice a četným verbálním uklouznutím jsou následující stránky také vyznáním lásky k báječnému světu létání, kterému „špetka humoru“ nemůže uškodit, jak říká letecký expert Reiner Kemmler.

Nechceme vám odepřít čtenářský zážitek, a proto byste si měli tuto knížku vzít s sebou do letadla, v němž může první vzrušení přijít již před startem (kapitola 1). Třeba když je oznámeno, že děti bez dozoru budou odstraněny a možná i zlikvidovány. Ještě kurióznější to může být, když se při bezpečnostním poučení (kapitola 2) předvádí vábnička na žraloky a kapitán se při turbulencích těší na pořádný „rokenrol“ (kapitola 3). Když se vyskytnou technické problémy (kapitola 4), k uklidnění pasažérů rozhodně nepřispěje, vykřikne-li stevardka do mikrofonu: „Modlete se!“ Kdo se vydá letadlem do vzdálených zemí (kapitola 5), musí se připravit na krávy, klokany a krokodýly na přistávací dráze. Když se letadlo vznese na cestovní letovou výšku (kapitola 6), nejhorší máte za sebou – pokud ovšem najednou neproběhne kabinou ječící stevardka. Nebo když potěšení z letu zkalí bouřka a mlha (kapitola 7) a posádka v kokpitu začne počítat nýty na křídlech. O rozruch se občas postarají také pasažéři (kapitola 8), když třeba ve zcela neporušeném letounu přesvědčeně rozhlašují, že hoří motor.

Když nakonec stevardka okomentuje tvrdé přistání za deště (kapitola 9) slovy: „Právě jsme dorazili do Paříže – a ponořili se“, cíle je dosaženo. Zábavný let však končí až ve chvíli, kdy se kapitán domluví s věží, ke které bráně má zajet, 10

a cestující posléze najde svoje zavazadlo na dopravním pásu (kapitola 10).

Děkujeme všem zasilatelům citátů a zážitků, bez nichž by se nemohl tento pomyslný let uskutečnit.

Stephan Orth a Antje Blindaová

Co jste zažili na svých toulkách letadlem? Při kterých hlášeních z pilotní kabiny se vám zatajil dech, kdy jste se museli zasmát?

Podělte se s námi o své zkušenosti a pošlete nám e-mail na adresu pilotensprueche@spiegel.de. Nejlepší příspěvky budou zveřejněny na SPIEGEL-ONLINE. Odesilatel prohlašuje, že vlastní na svůj příběh autorská práva a souhlasí se zveřejněním.

11

Kapitola 1

Před startem „Zbytek cesty už doletíme.“ Blikající tabule příletů a odletů, pípající detektory kovů, výrazný zápach kerosinu: pro většinu pasažérů představují rozmanité smyslové vjemy na letišti pořád ještě výjimečnou situaci.

S tím související napětí se stále znovu projevuje podivným chováním dospělých lidí v terminálech. Pasažéři se raději staví do fronty k přepážkám již třicet minut před odbavením, přestože mají rezervované místenky, než aby si sedli a v klidu si četli knížku. Nebo si nacpávají zavazadla láhvemi Chivas Regal a flakony Chanel číslo 5 z duty-free shopů, ačkoli obojí není ani o cent levnější než u nich doma.

Může to být ale i horší: dva němečtí senioři považovali v únoru 2009 na letišti v brazilském Salvadoru za dobrý nápad ještě se před odbavením převléct. Když si uprostřed haly sundali kalhoty, zatkla je policie za to, že vzbudili veřejné pohoršení, a vyslýchala je dvě hodiny – a tak zmeškali odlet do vlasti.

Na amsterdamském letišti Schiphol se v červenci 2009 pokusil proniknout na palubu letadla jistý Němec s ostře nabitou pistolí v příručním zavazadle. Když bezpečnostní síly 13

došly k závěru, že neměl v úmyslu spáchat teroristický čin, označily jeho pokus za „velmi hloupý“. Čestné místo na seznamu letištních pomatenců patří ukrajinskému ministru vnitra Juriji Lucenkovi. Očividně zpitý pod obraz hrubě napadl spolu se svým devatenáctiletým synem v květnu 2009 při mezipřistání ve Frankfurtu nad Mohanem zaměstnance Lufthansy a vyrazil mu mobilní telefon z ruky právě ve chvíli, kdy na místo incidentu dorazili policisté.

Jestliže některé muže a ženy přivádí na pokraj nervového zhroucení již samotný pobyt na letišti, jakou asi zátěž musí znamenat pro jejich mysl těsná kabina letadla? Uvědomují si piloti a palubní průvodčí, jak důležitý je psychologický jemnocit, když poprvé osloví cestující? Zřejmě ne úplně, jak také ukazuje tato kapitola – občas totiž může vyvolat úzkostné stavy již nevhodná filmová hudba linoucí se z reproduktorů.

V této kapitole Hledání startovací dráhy, špatné vyjíždění z parkoviště a nepříjemná odkládání odletů Než jsme vzlétli z Brém do Frankfurtu, kličkovalo letadlo po dráze prvních dvě stě metrů a pak zastavilo. Vzápětí zabočilo znovu na rolovací dráhu a zaujalo startovní pozici. Pilot nám oznámil: „Vážení cestující – moje křeslo nebylo řádně

14

zaaretované a při zrychlení sjelo dozadu. Nyní jsem je už správně nastavil a můžeme odstartovat.“ Jörg Hertel, Brémy Byli jsme velmi překvapeni, když jsme v letadle Air France na lince Štrasburk-Paříž, nachystaném ke startu, uslyšeli melodii Zahraj mi píseň o smrti.

Achim Geiler, St. Louis, USA Před startem stroje American Airlines letícího z Dallasu do Wichita Falls ohlásila stevardka následující: „Vítejte na palubě. Náš let potrvá dvacet pět minut. Odstartujeme za několik minut, krátce poté dosáhneme cestovní letovou výšku a po několika minutách přistaneme pod pětačtyřicetistupňovým úhlem na letišti ve Wichita Falls.“ A pak ještě dodala: „Nemusíte být nervózní, ani kapitán není nervózní – a to jde na přistání úplně poprvé!“ Michael Renemann, Spelle Před deseti lety jsem chtěla letět z Dallasu do Memphisu, kde jsem měla přesednout na přípoj do Evropy. Na odletové tabuli však bylo napsáno, že můj let byl zrušen. Mírně rozladěná jsem se zeptala pozemního personálu: „Jaký to má důvod, prosím pěkně. Copak nedorazilo letadlo?“ Odpověď byla zdrcující: „Ne určený pilot se zřítil se svým soukromým letounem.“ Carolin Reesová, Berlín

15

Než v Norimberku odstartoval náš spoj společnosti Air-Berlin, pilot ohlásil následující: „Dámy a pánové, bohužel nám vysadil levý motor, a proto se odlet opozdí. Technici musejí nejprve odstranit závadu.“ Potom nechal omylem zapnutý palubní rozhlas a řekl druhému pilotovi: „Kruci, to je tenhle týden už potřetí!“ Bastian Königsmann, Erlangen.

Když jsem jednou měl letět z Mnichova do Hamburku, vypadl kvůli technickým problémům původně přichystaný stroj. Autobusy nás převezly z terminálu k hangáru letecké společnosti a tam jsme nastoupili do již odstaveného Airbusu A320. Kapitán prohlásil: „Tenhle airbus má jít vlastně co nevidět na pravidelnou prohlídku, ale do Hamburku to snad ještě zvládne.“ Naštěstí pracuji u firmy Airbus a mám plnou důvěru v naše výrobky.

Malte Schön, Hamburk Před letem z Chicaga do Las Vegas bylo ohlášeno zpoždění způsobené technickou závadou. Z haly bylo možné vidět, jak mechanici opravují něco v pohonném ústrojí Boeingu 737.

Jeden z nich přitom vzal plechovku od koly, nůžkami z ní vystřihl kousek a zamontoval ho někam do motoru. S takto opraveným letadlem jsme pak letěli. Motor vydržel.

Dirk Fleckenstein, Frankfurt nad Mohanem Před startem spoje letícího z Düssseldorfu do Berlína nás stevardka pozdravila těmito slovy: „Dámy a pánové, vítám vás 16