V Ý S T Ř E LY
V
SARAJEVU
Jaro roku 1914 přineslo lidem v Evropě řadu hezkých, slunných dnů. Příjemné a teplé počasí, které probudilo přírodu ze zimního spánku dříve než bylo obvyklé, však budilo jen klamné zdání idyly. Na politickém horizontu se totiž kupila hrozivá, temná mračna, z nichž se mohla v kterýkoli okamžik spustit zničující bouře. Příroda a světové události tak tvořily podivný, nevysvětlitelný protiklad. Koho by tehdy napadlo, že rok, který začal tolika slunečními paprsky, nadělí Evropě nejhorší katastrofu v jejích dosavadních dějinách? Kdo viděl ohnivá znamení na zdi, kdo mohl tušit, že po krásném jaru bude následovat krvavé léto rozsévající smrt na všechny strany, poslední léto postupně trouchnivějícího státního i společenského uspořádání? I mocní tohoto světa, kteří měli v rukou osudy národů, odjížděli počátkem léta na dovolenou v blažené nevědomosti toho, co mělo brzy přijít. Teprve když už bylo příliš pozdě, začali se vracet do svých rezidencí a zabývat se záležitostmi, nad nimiž ztratili kontrolu. Mír, o který ne všichni stáli, se jim už zachránit nepodařilo. Rakouský následník trůnu František Ferdinand d’Este, jehož zavraždění vyvolalo světový požár, strávil jaro roku 1914 s rodinou na svém panském sídle, zámku Konopiště v Čechách. Zámek i s přilehlými pozemky, celkem téměř 4 500 hektarů půdy, koupil v roce 1887 od prince Lobkowitze. Rozsáhlý komplex budov nechal František Ferdinand přestavět a zařídit podle svého vkusu a ze zámeckého parku o rozloze 300 hektarů se rozhodl vybudovat zahradní ráj. Pozemky o velikosti vídeňského městského parku dal osázet exotickými stromy všeho druhu. Květinové záhony, rybníčky, keře volně 10