ÎIVOT MI VZAL BAM
Deník Ivana âisÈakova
9. 10. 1935 Nová etapa mého Ïivota Je deset hodin veãer, mûsto Svobodnyj. Temno a sychravo. ·pína a bláto. Úschovna zavazadel. Nízká a prokoufiená místnost s pronesen˘m stropem. Na podlaze polehávají lidé. ZmûÈ otrhan˘ch vatovan˘ch kabátÛ a kfiiklav˘ch záplat. Je obtíÏné od sebe odli‰it tváfie. V‰ichni mají stejn˘ pohled: podezfiívav˘, tûkav˘, s divn˘m v˘razem. Jsou neholení a dohola ostfiíhaní. Rance a kufry. Stesk a nuda. Sibifi. Sibifi. Mûsto odpovídá svému staroruskému názvu. Ohrady, jedna za druhou, pfiípadnû pusté plácky. Jen zfiídkakdy se objeví dÛm. A i ten má okna zvenãí utûsnûná okenicemi. Jak nevlídné a tísnivé, tûÏké a neutû‰ené prostfiedí. První, kdo nám jde vstfiíc – vida, to není rudoarmûjec, ãist˘ a podle pfiedpisÛ, ale nûjak˘ partyzán. Za‰l˘ kabát bez v˘loÏek, stejnû obno‰ené boty, pomaãkaná ãepice a na rameni pu‰ka. Ubytovna mûstského komunálního hospodáfiství. Dfievûná stavba, rozdûlená pfiepáÏkami na místnÛstky asi pÛl sáhu velké. Horko. Odev‰ad se oz˘vá chrápání.