1 NOV, NEDùLE 13. âERVNA STONEHENGE
Cáry mlhy se svíjejí uprostfied wiltshireské noci jako pfiízraãná vlákna. Na rozlehlé pláni stojí stráÏci s hlavou zvednutou k obloze, ãekají na první záblesk stfiíbra. Mûsíc je v novu, ukazuje jen cudn˘ záblesk panenské bûlosti zahalené ohromn˘m sametov˘m ãern˘m plá‰tûm. Daleko pfied nimi se obrací bledá tváfi ukrytá v kápi. Vrásãitá ruka tfiímá planoucí pochodeÀ. StráÏci si vymûÀují tichá, naléhavá slova. ObûÈ je pfiipravena. Pfiivedli ho sem po sedmidenním pÛstu. Îádné svûtlo, Ïádn˘ zvuk, Ïádn˘ dotek, Ïádn˘ pach. Jeho tûlo bylo opro‰tûno od v‰ech neãistot, jeho smysly se zostfiily, jeho mysl se soustfiedí na nevyhnutelné. StráÏci jsou zahalení v ruãnû tkan˘ch jutov˘ch kutnách, pfiepásan˘ch tkanicí spletenou z popínav˘ch rostlin, na nohou mají obuv z hrubû obdûlané zvífiecí kÛÏe. Stejnû se oblékali i jejich prapfiedkové, zakladatelé Cechu. âistiãi odstraÀují muÏovy ‰pinavé svr‰ky. Z tohoto svûta odejde jen s tím, s ãím na nûj pfii‰el. Stahují mu prsten, hodinky. Z ‰íje snímají vulgární zlat˘ fietízek se symbolem jednoho z fale‰n˘ch bohÛ. Nesou jeho vzpouzející se tûlo k fiece, do níÏ ho ponofií. Studená voda mu plní ústa a plíce. Bojuje jako polapená ryba, hledá bezpeãn˘ proud, jímÏ by unikl z rukou sv˘ch vûznitelÛ. Ale to se mu nepodafií. 9