KAPITOLA PRVNÍ
23. října 1943 Obvyklé dusno v podzemí britské Admirality jako by zhoustlo. Ve velké místnosti, lemované psacími stoly a ověšené desítkami různě velikých map, panovalo stísněné ticho, které pohlcovalo i v koutě dutě hučící tubusy potrubní pošty, rachotící psací stroje a dálnopisy. Commander Norman Denning zadumaně přejel očima po vyděšených tvářích svých podřízených. Pak mávl složkou papírů, kterou držel v ruce, snad aby závanem vzduchu své lidi probral. „Bohužel, přišli jsme o dvě lodě,“ shrnul krátce zprávu, jejíž ozvěna stále ještě personál Operačního zpravodajského centra Admirality svírala. „A s nimi o pět set mužů. Není to ovšem důvod, abychom přestali pracovat nebo si něco vyčítali.“ „Poslali jsme je tam,“ poznamenal významně od svého stolu u zdi poručík Hutchinson. „A dá-li Bůh, budeme posílat i další,“ ujistil ho rychle Denning. Bylo mu osmatřicet, a v operačním centru pracoval už sedmý rok. Vlastně to byl on, kdo ho těsně před vypuknutím války vydupal ze země a poté z něj i přes nedůvěru nadřízených a mnoha útvarů námořnictva, armády i letectva vytvořil jednotku, která zásobovala bojující útvary nedocenitelnými zpravodajskými informacemi. „To je náš úkol,“ připomněl přibližně patnácti lidem v místnosti, které jeho slova pomalu znovu vracela ze šoku do reality. „My dáváme dohromady informace a je[9]