Venkovní dvefie se rozlétly s rachotem, jenÏ zadunûl chodbou, a prkna podlahy se otfiásala pod rozhodn˘mi kroky mnoha párÛ nohou. Jako na bidélku jsem trãel na krajíãku dfievûné lavice uvnitfi malé komÛrky a dával si pozor, abych nesedûl pfiíli‰ blízko díry, co se otevírala nad jámou Ïumpy pode mnou. Po tom prudkém vpádu má svíce zablikala v náhlém prÛvanu a vyslala po kamenn˘ch stûnách roztfiesené stíny, jeÏ rostly a opût se scvrkávaly. Allora, pomyslel jsem si, zvednuv zrak. Nakonec pro mne tedy pfii‰li. Kroky se zastavily pfiede dvefimi komÛrky a jejich dusot vystfiídalo zufiivé bu‰ení pûstí do dvefií a opatÛv hrdelní hlas, postrádající obvykl˘ mírn˘ diplomatick˘ tón. „Fra Giordano! Nafiizuji ti v tu chvíli vyjít na svûtlo se v‰ím, co mበv rukou!“ Zaslechl jsem úsmû‰ek jednoho z mnichÛ, ktefií ho doprovázeli, následovan˘ pfiísn˘m napomínav˘m mlasknutím opata fra Domenica Vity, a navzdory váÏnosti chvíle jsem se neubránil úsmûvu. Fra Vita totiÏ vzbuzuje dojem ãlovûka, jehoÏ v‰echny tûlesné funkce silnû uráÏejí, muselo mu tedy zpÛsobovat nevídanou tíseÀ, byl-li pfiinucen zadrÏet jednoho ze sv˘ch mnichÛ na tak potupnû neãistém místû, jako bylo toto. „Strpení, padre, dovolíte-li,“ zvolal jsem, rozvazuje si mni‰sk˘ hábit, abych vyhlíÏel, Ïe uÏívám prevét* pro jeho pravé * stfiedovûk˘ „such˘“ záchod, zvan˘ rovnûÏ „v˘sernice“ (pozn. pfiekl.)
7