BLÍZKÝ KONEC
Prolog
/ 9
Helen Cabotová se pomalu probouzela do svítání, které přerušilo zimní noc zahalující Boston ve státě Massachusetts. Prstíky bledého, anemického světPondělí 4. ledna la osahávaly temnotu její ložnice. Byd7.05 lela v bytě svých rodičů ve třetím patře domu na Louisburg Square. Nejprve se jí ani nechtělo otvírat oči, a tak si hověla pod péřovou dekou ve své posteli s nebesy. Byla naprosto spokojená a ani netušila, jaké strašlivé molekulární změny se odehrávají v hloubi jejího mozku. Vánoční prázdniny pro ni nebyly právě nejpříjemnější. Studovala v předposledním ročníku Princetonské univerzity a vzhledem k tomu, že nechtěla zameškat přednášky a semináře, naplánovala menší operaci na období mezi svátky. Doktoři jí slibovali, že po odstranění ztluštělého endometria, které jí lemovalo dělohu, zmizí silně bolestivé křeče, které ji ničí při každé menstruaci. Také ji ujiš1ovali, že operace bude rutinní záležitost, ale nebyla to pravda. Helen otočila hlavu a pohlédla na měkké ranní světlo proudící do pokoje krajkovými záclonami. Vůbec nepoci1ovala blížící se tragédii. Vlastně se poprvé po několika dnech cítila lépe. Přestože operace proběhla hladce a ani po ní Helen žádné velké obtíže neměla, třetí den po zákroku náhle pocítila nesnesitelnou bolest hlavy. Pak následovala horečka, závratě a navíc, což bylo nejnepříjemnější, se dostavily obtíže s řečí. Tyto symptomy bohudíky zmizely tak rychle, jak se objevily, ale její rodiče trvali na tom, aby přece jen zašla na vyšetření k neurologovi do Všeobecné nemocnice. Helen zase usínala a do sna se jí mísilo sotva slyšitelné cvakání klávesnice otcova počítače. Měl pracovnu hned vedle její ložnice. Pootevřela oči, aby se podívala na hodiny, a zjistila, že je teprve krátce po sedmé. Vždycky ji překvapovalo, jak tvrdě otec pracuje. Jako zakladatel a předseda správní rady jedné z nejmocnějších softwarových společností na světě si mohl dovolit odpočívat na vavřínech. Neudělal to však, pracoval stále dál. Jeho rodina tedy byla jedna z nejbohatších a nejvlivnějších v zemi. Příroda však nebrala v úvahu bezpečí, které Helen zajiš1ovalo rodinné zázemí. Příroda nehledí na dočasné bohatství a moc, pracuje podle svého vlastního programu. Procesy probíhající v jejím mozku, o kterých naštěstí nevěděla, byly diktovány molekulami DNA, ze kterých se skládaly Heleniny geny. A právě toho dne začátkem ledna se čtyři geny v několika neuronech Helenina mozku chystaly vyprodukovat jisté zakódované pro-