Zapomenutá zahrada - zlom
2.11.2011
13.47
Stránka 11
1 Lond˘n 1913 V úkrytu byla tma, ale holãiãka tam ãekala, jak mûla pfiikázáno. Paní jí fiekla, Ïe jim je‰tû pofiád hrozí nebezpeãí, Ïe musejí b˘t ti‰e jako my‰ky. Holãiãka vûdûla, Ïe je to jenom hra, jako tfieba na schovávanou. Choulila se za dfievûn˘mi sudy, poslouchala a v duchu malovala obrázky, jak ji to nauãil tatínek. MuÏi, asi námofiníci, na sebe pokfiikovali drsn˘mi hlasy pln˘mi mofie a soli. V dálce dÛleÏitû houkaly lodní sirény, hvízdaly pí‰Èaly, ‰plouchala vesla. A vysoko nad ní rackové skfiehotali a rozprostírali kfiídla, aby zachytili dozrávající sluneãní svûtlo. Paní se vrátí, slíbila to, ale holãiãka doufala, Ïe to bude uÏ brzy. âekala dlouho, moc dlouho, sluníãko se kutálelo po obloze a hfiálo ji pfies nové ‰atiãky do kolen. Poslouchala, kdy nad prkny za‰ustí suknû. Podpatky se budou rychle míhat, jak paní bude spûchat. Ona vÏdycky spûchala. To maminka nikdy. Holãiãka pfiem˘‰lela, kde mÛÏe maminka b˘t. ZbûÏnû a bezstarostnû, jako dítû zahrnované pfiehnanou láskou. Pfiem˘‰lela i o paní. Vûdûla, kdo to je, sly‰ela, co o ní povídala babiãka. Paní se fiíkalo Spisovatelka. Bydlela v domku za bludi‰tûm na druhém konci zahrady. Holãiãka by to správnû nemûla vûdût. Hrát si v bludi‰ti zarostlém ostruÏiním mûla zakázáno. Maminka a babiãka jí vysvûtlily, Ïe je nebezpeãné chodit k útesu. JenÏe ji obãas, kdyÏ se nikdo nedíval, bavilo dûlat zakázané vûci. Zrníãka prachu, stovky zrníãek. Tanãila ve stfiíbrném pruhu svûtla, kter˘ vnikl mezi dva sudy. Holãiãka se usmála a paní, útes, bludi‰tû i maminka jí vylétly z hlavy. Zvedla