PROLOG Napadlo ji, jestli je moÏné, a snad dokonce i normální strávit s nûk˘m dvacet let Ïivota, toho ãlovûka chvílemi milovat více neÏ sebe sama a jindy ho nenávidût natolik, Ïe pfiem˘‰líte o tom, Ïe vezmete svou novou litinovou pánev a v‰í silou ho pra‰títe do hlavy. Nebo snad jsou podobné my‰lenky pouh˘m následkem jejích sice obãasn˘ch, zato v‰ak boufiliv˘ch okamÏikÛ nadcházející menopauzy? MÛÏe za to snad ta pitomá klimatizace, kterou po nûm uÏ druhé léto chtûla vymûnit a která se nedokáÏe vypofiádat s kuchyní, kde na sporáku bublají tfii hrnce a v troubû se peãe maso? Nevypadalo to, Ïe by ho horko obtûÏovalo. Sedûl pfied televizí s v˘tiskem Times v rukách, nohy poloÏené na pol‰táfiku a skleniãku merlotu na stolku vedle sebe. Pravda, nabídl jí pomoc. Ale udûlal to takov˘m sv˘m neochotn˘m zpÛsobem: „Potfiebuje‰ nûco?“ (AniÏ by zvedl oãi od sportovní pfiílohy.) Îádné: „Co mám udûlat?“ (Zatímco by si vyhrnoval rukávy). Nebo: „Na chvíli si sedni, já ten ãesnek nasekám.“ (A pfiitom jí naléval sklenku vína.) Nûco takového by povaÏovala za skuteãnou nabídku pomoci. Chtûla, aby na tom trval. Pfiedev‰ím proto, Ïe dobfie vûdûla, Ïe ona sama by nevydrÏela sedût a ãíst si u sklenky vína, zatímco on by otroãil na nûãem tak nepfiíjemném jako veãefii pro známé (jeho známé, jen tak mimochodem), bez ohledu na to, zda by její pomoc odmítl, nebo ne. Mrkla na hodiny a pocítila nával paniky. Hosté mûli dorazit za necelou hodinu a je‰tû se nestihla ani osprchovat. Povzdychla
9