PRVNÍ KAPITOLA
Sittafordské sídlo Major Burnaby si natáhl gumové holínky, zapnul si límec kabátu až ke krku, vzal z police u dveří lucernu zacloněnou proti větru, opatrně otevřel venkovní dveře své malé vilky a vykoukl ven. Jeho zrak spočinul na typické scenerii anglického venkova, jaká se zobrazuje na vánočních pohlednicích a předvádí ve staromódních operetách. Všude ležel sníh, hluboké závěje sněhu – nejen poprašek na dva tři centimetry. Sníh padal poslední čtyři dny v celé Anglii a tady, na okraji Dartmooru, ho ležela hluboká vrstva. V celé Anglii naříkali majitelé domů, že jim popraskalo vodovodní potrubí, a kdo měl známého instalatéra nebo aspoň instalatérského učně, pokládal to za hotové terno. Tady nahoře, v malé vísce Sittaford, vždy trochu odlehlé od světa a nyní téměř úplně odříznuté, znamenaly drsné zimní podmínky skutečný problém. Major Burnaby byl však otužilý pán. Dvakrát si odfrkl, jednou zabručel a energicky vykročil do sněhu. Neměl namířeno daleko. Pár kroků pěšinkou, pak projít bránou a po příjezdové cestě, z níž byl sníh částečně odházený, nahoru k rozlehlému žulovému domu. Dveře mu otevřela pečlivě oblečená panská. Major si svlékl kabát a starou šálu, sundal gumové holínky. Další dveře se rozlétly dokořán a jimi prošel do místnosti, která působila jako kouzelnická scéna. Ačkoli bylo teprve půl čtvrté, záclony byly zataženy, svítilo elektrické světlo a v krbu spokojeně plápolal mocný oheň. Dvě ženy v odpoledních šatech povstaly, aby přivítaly věrného starého válečníka. 7