P ÁT E K
BYL PRO NĚJ ČERNÝ DEN
Neboť v pátek 26. srpna 1278 padl spory opředený český král Přemysl II. Otakar po prohrané bitvě na Moravském poli mezi Dürenkrutem a Jedenspeigenem ze soukromé msty rukou vrahovou. Býval to dynamický mladý muž plný plánů a cílů, které se pokoušel prosadit zčásti brutální silou. Přitom mu pranic nezáleželo na prostředcích, jež ho měly vést k úspěchu. Již v mládí se u Otakara projevovala jeho nezkrotná rvavost, která přidělávala vrásky rodičům, králi Václavu I. a jeho manželce Kunhútě Švábské, neboť bystrý a živý chlapec, který spatřil světlo světa pravděpodobně v roce 1233, si hledal záminky jak se poměřovat v zápolení nejen se svými vrstevníky, ale již velmi záhy také soupeřil s vlastním otcem, ačkoli se vychovatel Filip Korutanský stále dokola snažil nespoutaného mladíka krotit a zprostředkovat mu odpovídající vzdělání. Dodnes není jasné, zda Otakar uměl číst a psát, pravděpodobně ovládal slušně němčinu a docela cizí mu nebyla ani latina. Při jeho chatrném vzdělání bylo o to úžasnější, že během svého života vymyslel plány, které by přinesly jeho zemím mnoho pozitivního, kdyby je stihl dotáhnout do konce. Avšak mnoho událostí mu zabránilo vykonat něco vskutku velkého. Jeho otec Václav I. měl pravděpodobně docela jiné představy o budoucnosti druhorozeného syna, ale předčasná smrt staršího Vladislava, který se měl ujmout následnictví po otci, učinila z Otakara ve čtrnácti letech moravského markraběte. Na mladíka čekaly velké úkoly, neboť šest let předtím zpustošili zem Mongolové. Nyní šlo o to obnovit v ní klid a pořádek, ale především zajistit její hospodářský vzestup. Kvůli metodám, které při tom používal, se Otakar poprvé dostal do konfliktu s otcem, když nesouhlasil s Václavovým polním tažením 7