Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
Stránka 3
Kapitola 1 Edmund Smyth, vikomt Motton, zkusil francouzské okno. Snadno povolilo. Mlaskl jazykem. Majordomus je buì nepfiístojnû nedbal˘, nebo opil˘ jako Dán. Otevfiel si a vkroãil do pracovny ubohého zesnulého Clarence Widmora. Mûl by se o tom zmínit Parkeru-Rothovi – v souãasné dobû v domû pob˘valy jeho sestra a matka. Stephena bude jistû zajímat, Ïe o nû není jaksepatfií postaráno. Jsou koneckoncÛ v Lond˘nû a mohla by se sem vloupat kdovíjaká chátra. Zvedl svíãku z krbové fiímsy a pfiiloÏil ji k fiefiav˘m uhlíkÛm v krbu. OkamÏitû vzplála. Kdyby pod touto stfiechou Ïil Parker-Roth, samozfiejmû by uÏ o problému vûdûl, ale nikdo ho nemohl vinit, Ïe touÏí po soukromí. Edmund mûl podobné sklony – tety ho dohánûly k ‰ílenství. Dnes pfiijela Winifred s papou‰kem a opicí, takÏe v lond˘nském sídle teì bydlelo pût tet z otcovy strany i se zvífiecími mazlíãky. PaneboÏe. I v blázinci by mûl vût‰í klid neÏ doma. A nejhor‰í na tom bylo, Ïe se sjely proto, aby podnikly útok na jeho staromládenectví. Pfiíjezd tety Winifred ho mimofiádnû znepokojil. Byla to prohnaná bojovnice, a neÏ se opût vrátí na venkov, bude si na ni muset dát pofiádn˘ pozor. Rozhlédl se po místnosti. Kruci, pomohlo by, kdyby mu hrabû z Ardley aspoÀ naznaãil, kam se má dívat. 3
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
Stránka 4
S A L LY M A C K E N Z I E Jestli má kvÛli záhadné skice francouzsk˘ch ‰pehÛ prohledat kaÏdou knihu, mÛÏe se tu klidnû zdrÏet aÏ do zítfika. JenÏe dámy Parkerovy-Rothovy nebudou pryã tak dlouho. Otevfiel nejbliωí svazek a prolistoval stránky. Kdyby nebyl WidmorÛv soused a tak hroznû se nenudil, zdvofiile – nebo nezdvofiile – by Ardleyovu Ïádost odmítl. Ten muÏ byl nabubfiel˘ osel s velmi zvlá‰tními zpÛsoby. KdyÏ ov‰em Edmunda odchytil ve Whitovû klubu, nezmohl se na odpor. Sezona pro nûj ztrácela pfiitaÏlivost, a dokonce ani dal‰í aktivity – sledování a likvidování havûti z podsvûtí – jeho elán nijak nepodpofiily. KéÏ by dokázal odhalit totoÏnost muÏe, kter˘ stojí za mnoh˘mi lond˘nsk˘mi zloãiny! Ve svém úsilí v‰ak na kaÏdém kroku selhával. V‰ichni toho mizeru znali pouze pod pfiezdívkou Satan. Skoro zaãínal vûfiit, Ïe je to skuteãnû nehmotn˘ pfiízrak. PoloÏil knihu zpátky na polici a zvedl jinou. Tahle záleÏitost vÛbec nedávala smysl. Bfiichat˘ ple‰atící Widmore, a francouzsk˘ ‰peh? Za celá léta, kdy Ïil v jeho sousedství, si nev‰iml jediného náznaku, Ïe by doná‰el FrancouzÛm. Byl zvlá‰tní, o tom nebylo pochyb, ale podivín a vlastizrádce nejsou synonyma. Hrome, kdyby si ãlovûk dûlal Ïebfiíãek podivn˘ch vztahÛ, Ardleyovo spojení s Widmorem by se ocitlo na pfiedním místû. KdyÏ Widmore pfiedãasnû skonal, s nah˘m zadkem ve zmijím doupûti, byl Ardley v domû lorda Wolfsona. Rozhodnû nechtûl uvaÏovat o tom, co tam Widmore dûlal nah˘. Proã se Ardley s Widmorem vÛbec st˘kal, pokud ho podezfiíval z velezrady? Nebo, a to bylo je‰tû podstatnûj‰í, proã se tak najednou zajímá o podobizny jak˘chsi francouzsk˘ch ‰pehÛ, kdyÏ je Widmore mrtv˘ a válka uÏ dávno skonãila? 4
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
NAH¯
Stránka 5
VIKOMT
Vrátil knihu na polici a zaãal zkoumat stÛl. Moc si od toho nesliboval – dfievûná deska byla holá jako vûtrem o‰lehaná pustá pláÀ – ale tfieba nûco zÛstalo vzadu v zásuvce, anebo, v lep‰ím pfiípadû, tam objeví nûkolik tajn˘ch pfiihrádek. V‰iml si nûãeho pomûrnû zajímavého. Vût‰ina lidí si nezdobí pracovnu pÛlmetrov˘m pfiedmûtem zahalen˘m suknem. Bílá látka vlála ve vûtru z otevfieného okna, coÏ jí propÛjãovalo mírnû pfiízraãn˘ vzhled. S tím, co hledá, to pravdûpodobnû nijak nesouvisí, ale nenechá tu kámen na kameni. Zatáhl za látku... PaneboÏe. Díval se na sochu boha Pana – velmi, ehm, vzru‰eného Pana.
Sleãna Jane Parkerová-Rothová s povzdechem zaklapla Frankensteina. VÏdy jí bylo líto, kdyÏ doãetla knihu, která se jí líbila – pfiipadalo jí, jako by se rozlouãila s dobr˘m pfiítelem. Vymluvila se na bolest hlavy, aby nemusela jít na hudební veãírek Hammershamov˘ch a mohla si ãíst. Matka ji jistû podezfiívala, Ïe indispozici pouze pfiedstírá, ale na‰tûstí se s ní nehádala. Jane odloÏila román na noãní stolek. Jednou z nejvût‰ích pfiedností pobytu ve mûstû byly knihovny. V Priory sice také mûli rozsáhlou sbírku publikací, ale pouze nûkolik románÛ. Otec ãetl básnû, matka se zajímala o umûní, její star‰í bratfii John a Stephen o zahradniãení, ale beletrie? Ne. âlovûk by fiekl, Ïe malífika a básník budou mít velmi svobodomyslné pfiedstavy o tom, co jejich dûti mÛÏou ãíst, ale opak byl pravdou. Nejmlad‰í dcefii Lucy bylo uÏ tfiináct, Obhajobu Ïensk˘ch práv umûla prakticky nazpamûÈ, ale matka jí stále nedovolila ãíst ani pfiíbûhy od sleãny Austenové. Lucy v‰ak byla vynalézavá a podafiilo se jí propa‰ovat do domu pÛsobiv˘ v˘bûr románÛ. 5
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
Stránka 6
S A L LY M A C K E N Z I E Pokud ‰lo o Jane, matka to na‰tûstí hned po jejím vstupu do spoleãnosti vzdala, takÏe teì si ve zralém vûku ãtyfiiadvaceti mohla ãíst, co chtûla, pfiinejmen‰ím v Lond˘nû. Co dal‰ího si vybere? Nechtûla se okamÏitû pustit do nové knihy, ale ráda by si ji aspoÀ pfiipravila. Pfiíjemné oãekávání posilovalo potû‰ení. Hm. UÏ dlouho si dûlala zálusk na Waverley. Byla velkou milovnicí pfiíbûhÛ pana Scotta, ale jeho prvotinu je‰tû neãetla. Mrkla na hodiny. Na spaní bylo brzy. Jen sebûhne dolÛ a podívá se, jestli kniha není náhodou ve Widmorovû sbírce. MoÏná by mohla oãima rychle pfielétnout pfiedsádku... Vylezla z postele. Matka se je‰tû nûkolik hodin nevrátí. Ne Ïe by si – podle vlastního vyjádfiení – uÏívala „ìábelské vfie‰tûní“ Hammershamov˘ch dvojãat, ale velmi se tû‰ila na setkání s pfiáteli z umûlecké branÏe. Jistû se s nimi odebere do postranní místnosti, aby si vymûnili bohémské klepy. MoÏná nepfiijde domÛ dfiív neÏ za svítání. Jane si nazula pantofle. Îupan dala bohuÏel na vyprání – ráno si ho polila ãokoládou. Nevadí. ZdrÏí se v knihovnû jen chvíli a stejnû v‰ichni slouÏící oslavují v prostorách pro sluÏebnictvo narozeniny hospodynû, paní Brindleové. Vkroãila na chodbu. Jak pfiedpokládala, nikde nikdo. Zamífiila ke schodi‰ti. KéÏ by mohla v‰echen ãas v Lond˘nû trávit v knihovnách a muzeích, jenÏe matka mûla samozfiejmû jiné plány. Byla sezona a Jane byla stále svobodná. Nemohla se kaÏd˘ veãer vymlouvat na bolest hlavy – matka by k ní zavolala doktora. Brala kaÏdé píchnutí a posmrkávání sv˘ch dûtí velice váÏnû. Jane vzdychla. Matka ji vláãela po v‰ech spoleãensk˘ch událostech v nadûji, Ïe naplní hruì nûjakého dÏentlmena nehynoucí vá‰ní. 6
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
NAH¯
Stránka 7
VIKOMT
Malovala si vzdu‰né zámky. Kdy se koneãnû podívá pravdû do oãí? Tohle je Janina – hrome. Jane se zastavila na vrchním schodû a pfiidrÏela se zábradlí. Opravdu je to tak? Poãítala na prstech, aby získala jistotu... Ano, právû zaãíná její osmá sezona. Ne Ïe by pouze zÛstala na ocet, byla v nûm naloÏená jako okurka. CoÏ jí skvûle vyhovovalo. Zaãala scházet ze schodÛ. Poznala uÏ v‰echny Ïádoucí – i nûkteré ménû Ïádoucí – dÏentlmeny ze spoleãnosti a v‰ichni jí pfiipadali jako hrozní suchafii. Vlastnû ne v‰ichni. Byl mezi nimi vikomt Motton – pfies sto osmdesát centimetrÛ vysok˘, svalnat˘ a elegantnû obleãen˘, se safírovû modr˘ma oãima, ka‰tanovû hnûd˘mi vlasy a dolíãkem v levé tváfii. Ne Ïe by si toho v‰imla. U‰klíbla se. On si jí jistû nev‰iml, a pokud ano, povaÏoval ji jen za mlad‰í sestru Johna a Stephena Parkerov˘ch-Rothov˘ch. Ani jednou ji nevyzval, aby mu dûlala spoleãnost na plese nebo jiné události. Za celá léta s ním prohodila sotva dvû slova. Samozfiejmû na mnoho spoleãensk˘ch akcí nechodil. Dostavil se na pár prvních z kaÏdé sezony a potom se vytratil. Vsadila by se, Ïe jeho zvyky v tomto ohledu Ïádné Ïenû neunikly. Zamraãila se na sádrového, dostateãnû diskrétního andûlíãka, kter˘ unikl suknu paní Brindleové. Lord Motton se nenechá vláãet po v‰ech plesech a snídaních, zdaleka ne. Je to muÏ. MÛÏe si svou Ïivotní cestu svobodnû vybrat. ZáleÏí jen na nûm, jestli se bude zdrÏovat na svém sídle jako John, nebo odjede do cizích zemí jako Stephen. AÏ se koneãnû rozhodne, Ïe je na ãase zaãít zaplÀovat dûtsk˘ pokoj, pouze si vybere jednu z mnoha ‰lechtiãen, které se objevují na svatebním trhu. Hanba! MuÏi vedou mnohem lep‰í Ïivot neÏ Ïeny. 7
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
Stránka 8
S A L LY M A C K E N Z I E ProÏívají dobrodruÏství, kdeÏto Ïeny sedí doma, látají ponoÏky a peãují o dûti. Není to fér. Do‰la pod schody a rozhlédla se. V dohledu nebyl Ïádn˘ slouÏící. Probûhla chodbou k pracovnû. S trochou ‰tûstí budou knihy sefiazené podle jasnû pochopiteln˘ch pravidel, aãkoli vzhledem k obecnému stavu domu o tom silnû pochybovala. Nu co. Má spoustu ãasu se jimi probírat. Pfiistoupila ke dvefiím, poloÏila ruku na kliku a zarazila se. Zvlá‰tní. Zaãichala. Necítí koufi? Jen slab˘ náznak, jako by nûkdo právû zapálil svíãku. Smû‰né. Dovolila, aby jí tajemná atmosféra Frankensteina zastfiela mozek. Tohle je souãasn˘ Lond˘n. Nepfiihodí se jí nic vzru‰ujícího. Vypudila z hlavy hloupé fantaskní pfiedstavy a otevfiela dvefie. Svíãka jí zhasla. Hrome. Pfiistoupila ke krbu, aby ji znovu zapálila, a ucítila závan vûtru. Francouzské okno bylo dokofián. Proã... Kolem pasu ji uchopila silná paÏe a ústa jí zakryla ‰iroká ruka. Nûco ji pfiitisklo k pevné muÏské hrudi. PaneboÏe! Rozmáchla se svícnem, ale jen s ním udefiila do ohavné sochy Pana na stole. Nemohla se otoãit a zaãít do muÏe za sebou bu‰it pûstmi – mûl moc velkou sílu. Ale byl vy‰‰í neÏ ona... Prudce zvedla svou zbraÀ, zase ji sklonila a do nûãeho narazila. „Zatracenû!“ MuÏ jí uvolnil ústa a popadl svícen. Zhluboka se nadechla. Teì pfii‰la její pfiíleÏitost. Nikdo sice její kfiik neusly‰í – slouÏící jsou daleko a pravdûpodobnû pfiíli‰ opilí, neÏ aby jí pfii‰li na pomoc – ale tohle ten bídák neví. Co nejhlasitûji zajeãela. „Krucinál, Ïenská, kvÛli vám pfiijdu o u‰ní bubínky.“ „Pfiijdete o mnohem víc, jestli mû okamÏitû nepustíte!“ MuÏsk˘ hlas znûl kupodivu vzdûlanû a mírnû povûdomû. 8
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
NAH¯
Stránka 9
VIKOMT
Uchechtl se. „Koho by napadlo, Ïe jste taková draãice?“ Draãice? NevyrÛstala se dvûma star‰ími bratry – a s jedním mlad‰ím – pro nic za nic. Jestli se jí jen dotkne, bude toho litovat. Znovu zavfie‰tûla a zaãala se s ním rvát jako ‰ílená. „Pfiestanete uÏ?“ „Ne, dokud mû nepustíte, vy... uf!“ Podafiilo se mu otoãit ji tváfií k sobû. Jeho levá paÏe teì spoãívala na jejím pozadí, pravá na svícnu a jeho ústa – nebesa – se sklánûla... Zalapala po dechu. Tûsnû pfiedtím, neÏ se jeho rty dotkly jejích, mûsíãní svûtlo odhalilo jeho totoÏnost. DrÏel ji a... hm, líbal... vikomt Motton. Uvolnila prsty a pustila svícen na podlahu. Ani jeden z nich se tím neobtûÏoval. Svíãka uÏ tak jako tak zhasla, takÏe kvÛli ní nic nevzplane. V ní v‰ak rozhodnû hofiel plamen. Zahalila ji vikomtova vÛnû – kolínské, kÛÏe a... jeho samého. Zmocnil se jejích úst, ale uÏ si nepfiála kfiiãet. Ne, její touha smûfiovala úplnû jinam. Mûla pocit, Ïe najednou nemá Ïádnou oporu a kaÏdou chvíli se jí podlomí kolena. Pohyboval rty, dot˘kal se jejích, laskal jí koutek úst a potom se po tváfii zatoulal k velmi citlivému místu na krku tûsnû pod uchem. Je‰tû nikdy ji nikdo nelíbal... aspoÀ ne takhle. Byla to úplnû nová zku‰enost – úÏasná zku‰enost. Hm. Co tady vikomt vÛbec dûlá? Bydlí v sousedním domû – ano, obãas se pokusila naãasovat kaÏdodenní procházky tak, aby ho letmo zahlédla. Spletl si dvefie? Zatoulal se sem omylem? Klouzal ústy po jejím krku, rukama zabloudil níÏ a zavadil o její pozadí. Ach. Zaãínal se toulat velmi daleko. Mûla by mít strach? Ne, jistû jí neublíÏí. Znal její bratry a mûl bezvadnou povûst. Ach. Teì ji hladil po h˘Ïdích. Mûla tak starou a obno9
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
Stránka 10
S A L LY M A C K E N Z I E ‰enou noãní ko‰ili, Ïe jí pfiipadalo, jako by se dot˘kal obnaÏené pokoÏky. Snila o tom, Ïe si s tímto muÏem nûkdy zatanãí, ucítí dotyk jeho rukavic... a teì... Byli úplnû sami. Nikdo se nedozví, pokud této podivné situace vyuÏije. Vrátil se zpátky k jejím ústÛm. Dot˘ká se jazykem jejích rtÛ? Co by se stalo, kdyby... Ach. Vklouzl jí jazykem mezi zuby. Jak nechutné! Tedy mûlo by to b˘t nechutné, ale... nebylo. Vlastnû jakmile se vzpamatovala z otfiesu, bylo to naprosto úÏasné. Chutnal jako brandy a naplÀoval ji vlhk˘m teplem. Ústa nebyla jedinou ãástí jejího tûla, která se rozehfiála a zvlhla. V bfii‰e... vlastnû níÏ neÏ v bfii‰e... ji uvádûlo do rozpakÛ nezvyklé mokro – pokud by tedy byla stále schopná cítit rozpaky, coÏ zjevnû nebyla – a pulzování. Rozevfiela se tam zvlá‰tní prázdnota, která touÏila po naplnûní... Mûla tfii bratry. Matka byla malífika a v jejím ateliéru viselo nûkolik aktÛ, takÏe pfii vysvûtlování nikdy nechodila kolem horké ka‰e. Nechtûla sice, aby dcery ãetly romány, ale hodlala se postarat, aby znaly základní Ïivotní pravdy. KdyÏ se Lucy narodila, bylo Jane jedenáct a neustále se na nûco vyptávala. Proto teì dobfie vûdûla, po ãem touÏí – a která ãást tûla lorda Mottona by dokázala její pfiání vyplnit. Do bfiicha uÏ ji tlaãilo tvrdé vyboulení. Znovu pohnul rukama, jednou stále pfiejíÏdûl po jejím pozadí a druhou klouzal nahoru k... Ach. Ach, nebesa. Jakmile vzal do dlanû její Àadro, ve‰keré rozumné my‰lenky se jí vytratily z hlavy. Motton se ztrácel ve vlnû smyslnosti – vnímal mûkké Ïenské tûlo ve své náruãi, pÛvabné kfiivky nechránûné 10
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
NAH¯
Stránka 11
VIKOMT
korzetem ani vrstvami obleãení, chuÈ líbezn˘ch úst, ãistou citronovou vÛni pokoÏky i tiché lapání po dechu. Zpoãátku pÛsobila prudce – a temperamentnû, ale teì byla povolná, Ïenská a velmi svÛdná. Stále temperamentní, ale zcela jin˘m zpÛsobem. Mûl pocit, Ïe hofií – a muÏství mu vypálí v kalhotách díru. Pfiitáhl si její zadeãek blíÏ k sobû, coÏ Ïár je‰tû rozdm˘chalo. Druhou rukou uchopil rozko‰né Àadro – pevné, mûkké a dokonalé. Padlo mu do dlanû, jako by pro nûj bylo stvofiené. Poséval jí bradu polibky a pfiitom jí palcem mnul bradavku. PÛvabná Ïena v jeho náruãí vzdychla. Usmál se, políbil ji tûsnû pod uchem a je‰tû jednou zavadil o tvrd˘ v˘ãnûlek. Znovu zalapala po dechu. Taky sotva popadal dech. Stání se stalo jistou v˘zvou. Pohovka byla bohuÏel moc malá, ale co stÛl? Milé, Ïe ho tak pfiíhodnû zbavila obscénní sochy. Vsadil by se, Ïe jeho pfiirození je v té chvíli mnohem vût‰í neÏ Panovo. PfiejíÏdûla mu rukama po zádech, rozevfien˘mi dlanûmi hnûtla jeho h˘Ïdû a tiskla ho k sobû. Vzal ji za bradu a vrátil se k jejím ústÛm. NeÏ mohl vniknout dovnitfi, zkusmo mu vklouzla jazykem mezi rty a zuby. Ach. Koho by napadlo, Ïe je ta dívka tak rozko‰ná, tak vnímavá, tak... Tak panenská. A slu‰ná. Tak blízce spfiíznûná s jeho dvûma pfiáteli. Ztuhl. Opravdu pfiem˘‰lel o tom, Ïe posadí sleãnu Parkerovou-Rothovou na prázdn˘ stÛl, vyhrne jí noãní ko‰ili a... Zdrav˘ rozum se mu zaãal vracet jako migréna. Narovnal se a odtáhl boky. „Co... co to dûláte?“ Tichá slÛvka byla pouh˘m za‰eptáním. Tváfiila se velmi zmatenû. Vypadala velmi svÛdnû, ale koneãnû zaãal myslet mozkem, nikoli... 11
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
Stránka 12
S A L LY M A C K E N Z I E Pokusil se ji od sebe jemnû odstrãit, ale ani se nehnula. Objala ho kolem zad a drÏela se ho. „Sleãno Parkerová-Rothová...“ „Jane.“ „Co?“ „Jane. Jmenuju se Jane.“ Zná její kfiestní jméno? Ne. Aby byl upfiímn˘, nikdy jí nevûnoval velkou pozornost. Byla to jen dal‰í pfiitaÏlivá poloÏka zdobící taneãní sály urozené spoleãnosti – jako palma v kvûtináãi nebo fíkus. Moc toho o ní nevûdûl. „Jak se jmenujete vy?“ Ta otázka ho zasáhla pfiímo do srdce. Copak nevûdûla, s k˘m se líbá? Vlastnû víc neÏ líbá. Pfiistihl se, Ïe se mu vÛbec nelíbí pfiedstava, Ïe je pro ni jen jak˘si anonymní muÏ. „Motton.“ Zavrtûla hlavou. „To vím. Zajímá mû va‰e jméno.“ Ach, kfiestní jméno. Nikdo kromû tet ho nepouÏíval. Pfiipadalo mu velmi dÛvûrné jí ho sdûlit. „Edmund.“ „Edmund.“ Zamumlala to slovo, jako by zji‰Èovala, jak klouÏe z jazyka. Sakra! Nesmí myslet na Jane – sleãnu Parkerovou-Rothovou – a jazyky. Mûla líbezn˘ a plach˘ jazyk. Jak rád by ho cítil na... Mysli mozkem, Mottone! Energicky ji od sebe odtáhl a couvl z jejího dosahu. „Sleãno Parkerová-Rothová, jistû neuniklo va‰í pozornosti, Ïe jsme v tmavé místnosti bez gardedámy a máte na sobû noãní ko‰ili.“ U‰klíbla se, koketa! „Ano, já vím.“ „Dûsím se pfiedstavy, co by spoleãnost fiekla, kdyby se dozvûdûla o tomto...“ O ãem? Skandálu? Pohromû? Obrovské chybû v úsudku? O v‰em dohromady? „O této situaci.“ Proã na nûj sleãna Parkerová-Rothová nekfiiãí? Z toho, co jí provádûl, by vychovaná dáma mûla dostat hysteric12
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
NAH¯
Stránka 13
VIKOMT
k˘ záchvat. Av‰ak neprala se s ním. VÛbec ne. Naopak, byla velice aktivní a ochotná úãastnice. Zvlnila rty. Mûla velmi pfiitaÏliv˘ úsmûv. „Netvafite se tak ‰krobenû.“ Pokud ‰lo o ‰krobenost, necítil ji pouze v obliãeji. Jestli nezaãne myslet na nûco jiného neÏ na jazyk, mûkké pozadí a pÛvabná Àadra Ja... sleãny Parkerové-Rothové, nebude moct rozsvítit svíãku, aniÏ odhalí své velice nezdvofiilé proporce. Zatracenû! Jeho proporce získaly je‰tû skandálnûj‰í rozmûr. Sleãna Parkerová-Rothová se pohnula, takÏe stála zády ke krbu. Z fiefiav˘ch uhlíkÛ vycházela dostateãná záfi, aby odhalila svÛdn˘ pohled na její pas, nohy a... Obrátil se a pfiistoupil k otevfienému oknu. V pracovnû se najednou udûlalo pfií‰erné horko. „Spoleãnost nefiekne nic, protoÏe se to nedozví,“ pronesla. „Jak uÏ jste poukázal, nejsou tu Ïádní svûdci, a já si nehodlám pou‰tût pusu na ‰pacír...“ KdyÏ se odmlãela, pohlédl na ni. Vsadil by se, Ïe kdyby bylo vût‰í svûtlo, vidûl by, jak v obliãeji jasnû zãervenala. Spustil oãi níÏ. Rozhodnû to staãilo, aby vidûl... „Nehodlám mluvit o tom... co jsme dûlali,“ dodala. „A vy?“ „Ne, samozfiejmû Ïe ne.“ Musel pfiestat civût na její Àa... hruì. V‰í silou obrátil pozornost zpátky k obliãeji. „Nejsem úpln˘ pitomec.“ „Tak vidíte.“ Jane svra‰tila ãelo. Najednou si pfiipadala velice nesvá. Právû proÏila nejúÏasnûj‰í záÏitek svého Ïivota, s muÏem, o kterém léta snila, a on se choval, jako by nesnesl ani se na ni podívat. Vypadal stejnû upjatû, zkostnatûle... a ‰krobenû jako její bratr John. Tuto sezonu je na‰tûstí John do Lond˘na nedoprovázel. Odjel na sídlo barona Tynweitha. Zvlá‰tní, protoÏe baronovy veãírky mívaly pochybnou povûst, ale John se pfii odjezdu z Priory zmiÀoval o tvarovan˘ch 13
Nah˘ vikomt - zlom
7.10.2011
18.29
Stránka 14
S A L LY M A C K E N Z I E kefiích. Rostliny byly jeho vá‰ní – na rozdíl od Stephena jedinou. Jakou vá‰eÀ má lord Motton? Hm. Ráda by ji je‰tû okusila. Její sny se vÛbec nedaly srovnat se skuteãností. Její spoleãník v‰ak bohuÏel nevypadal, Ïe by to vzru‰ující pfiedstavení hodlal zopakovat. KdyÏ se na nûj teì dívala – doopravdy dívala – v‰imla si, Ïe je obleãen˘ dost neobvykle. V‰echno ‰atstvo mûl ãerné – ko‰ili, vázanku, kalhoty i punãochy – a nevzal si kabát ani vestu. KdyÏ se k nûmu tiskla, mlhavû si toho opomenutí v‰imla. Skoro jako by si pfiál splynout s pfiítmím. JenÏe proã? Proã tu vÛbec je a jak se dostal dovnitfi? Majordomus pan Hunt byl na oslavû paní Brindleové. Dál se díval na její hruì. Taky si ji polila ãokoládou pfii dne‰ní ranní nehodû se Ïupanem? Sklopila oãi. Ach. Vrhla se za ãalounûné kfieslo. Je‰tû ‰tûstí, Ïe mûlo vysoké opûradlo a Jane nebyla moc vysoká. Zpropadenû, kdyby byl lord Motton skuteãn˘ dÏentlmen, nabídl by jí kabát... ale vlastnû Ïádn˘ nemûl. Rychle se uklonil a odka‰lal si. „Ehm, uÏ musím jít. Omlouvám se za vyru‰ení. A samozfiejmû lituji...,“ mlhavû mávl rukou, „svého chování.“ Vypadal, Ïe se chystá odejít oknem. AspoÀ tím odpovûdûl na otázku, jak se dostal dovnitfi. Rozhodnû v‰ak neodejde, aniÏ z nûj Jane vytáhne pár odpovûdí. Vyskoãila zpoza kfiesla a chytila ho za ruku. „Poãkejte! Musíte mi fiíct, proã jste tady.“ Zamraãil se na ni. „Sleãno Parkerová-Rothová, ovládejte se prosím.“ Mluvil aÏ pfiíli‰ jako John. Napadlo ji, Ïe vyfikne jedno z velmi nevhodn˘ch slov, která se nauãila od Stephena, ale nakonec si to rozmyslela. „Donutím vás k tomu.“ 14