1
Většina mužů v naší rodině po sobě zanechává vdovy a sirotky. Já jsem výjimka. Mou jedinou dceru Kate porazilo auto, když jela loni v září jednou odpoledne na kole z pláže. Bylo jí třináct. Krátce poté jsme se s mou ženou Susan rozešli. Když Kate umírala, procházel jsem se v lese. Den předtím jsem se jí zeptal, jestli si nechce vzít svačinu a jít k řece krmit ptáky a třeba si půjčit kánoi. Ptáci v rezervaci jsou ochočení a zobají lidem z ruky. Když jsem ji tam jako malou holčičku vzal poprvé, byla celá nadšená ze sýkorek a brhlíků, kteří jí sezobávali semínka z dlaně, a brala krmení ptáčků tak vážně, jako by bez něj nemohli přežít. Řekla mi, že je to skvělý nápad, ale že už je domluvená s kamarádkou Carrie Lewisovou, že si zajedou na pláž, a jestli tedy smí, když si bude dávat pozor. „Hlavně u jezera a na pobřežní silnici,“ řekl jsem. „Hlavně tam, tati,“ ujistila mě. Pamatuju se, jak jsem jako kluk jezdíval na starém otlučeném bicyklu s kamarády na pláž. Nosili jsme kraťasy z ustřižených kalhot a kolem krku jsme měli přehozený starý ručník. Zásadně jsme chodili bez košile a bosí. Něco takového jako cyklistická helma by nám bylo jen k smíchu. Nevzpomínám si, že bychom si na pláži kola zamykali, i když jsme to nejspíš dělali. Řekl jsem Kate, dobrá, ať si jede, a ona mi řekla, že mě má ráda, a dala mi pusu na ucho. 5