Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 7
1)
âerná limuzína proklouzla vchodem pro VIP na leti‰tû La Guardia a byla odmávnuta stráÏemi u druhého stanovi‰tû. Eduardo Rivadavia se naklonil dopfiedu a poklepal fiidiãi na rameno. „Víte, kam máte jet?“ „Ano, pane,“ ujistil ho fiidiã. „Jsme tu pfiesnû.“ Eduardo zavrtûl hlavou a zase se opfiel. Leti‰tû této velikosti pro nûj stále je‰tû byla bludi‰tûm, a teì, kdyÏ projíÏdûl mezi fiadami soukrom˘ch letadel s nosy trãícími do vzduchu, v duchu Ïasl, jak majitelé vÛbec dokáÏou své stroje najít. Zapálil si doutník a poposedl si dál, víc z dohledu kolemjdoucích. Nenávidûl tohle auto; cítil se v nûm jako gangster, a pfiedpokládal, Ïe doutník ke zmûnû dojmu moc nepfiispívá. Ale jako argentinsk˘ velvyslanec v Organizaci spojen˘ch národÛ musel dovolit, aby ho vozili po New Yorku v dlouhé, o‰klivé, hrozivû vypadající limuzínû. Kdyby nebylo toho jemného de‰tû, moÏná by vyuÏil pfiíleÏitosti a prohlédl si nûkterá z mal˘ch letadel. Jeho sestra Maria na nûj neustále dotírala, aby si takové koupil. Provdala se za Texasana a Ïila v Dallasu. ProtoÏe zbytek rodiny zÛstával v Argentinû, Maria si dûlala starosti, Ïe by se Eduardo v New Yorku mohl cítit osamûle. Vzdychl. KdyÏ teì i jeho jediné dítû vstupuje do manÏelství, pfiedpokládal, Ïe Maria bude, pokud jde o nutnost toho letadla, je‰tû umanutûj‰í. Nedokázal ji pfiesvûdãit, Ïe taková v˘stfiednost by vedla jen k problémÛm. S depresí, panující v Argentinû, by zprávy o jednom z jejích diplomatÛ prohánûjícím se v soukro-
7