Pozvání
Když potom mluvili s policií, nemohli se shodnout na tom, kdo navrhl Maxe Jenningse. Jeden či dva z nich si mysleli, že to byla Amy Lyddiardová, ale ta si zase byla jistá, že to byla její přítelkyně Sue Claptonová. Sue nesouhlasila, naznačila, že to byl Rex St. John, ale ten řekl, že to určitě on nebyl, protože nikdy o tom spisovateli ani neslyšel, natož aby četl jeho knihy. Laura Huttonová přiznala určitou odpovědnost, protože nedávno narazila na nějaký článek v magazínu Harper’s, a v tomto článku se dočetla, že Jennings se nedávno přestěhoval do vesnice ani ne dvacet mil odsud. Brian Clapton řekl, že ať už to byl kdokoliv, v každém případě to byl nejnudnější večer, jaký kdy v životě zažil. Amy a Sue se shodly na tom, že nejdramatičtější reakcí na tento návrh bylo chování chudáka Geralda. Sotva bylo vysloveno jméno „Max Jennings“, podle svědectví Amy (která byla mimo jiné autorkou knih, jež aspirovaly na to, aby se staly velkými trháky), Gerald sebou prudce trhnul, vyskočil, zbledl, rozechvěl se a zdálo se, že ho ta zpráva úplně vyvedla z míry. Mrkal očima, rozhlížel se kolem sebe, jako by dostal nějaký záhadný úder. Dokonce upustil šálek s kávou. Okamžitě nastal zmatek. Polil si kalhoty a bylo třeba je vyčistit, jakož i seškrábat zbytek cukrové sedliny z koberce, takže trvalo dobrých deset minut, než se všichni zase uklidnili a sedli si. Sue udělala čerstvou kávu. Použila k tomu zvláštní druh s příměsí čokoládových lanýžů. Gerald se toho ani nedotkl, zatímco Brian řekl, že tekutina je k nerozeznání od kakaa. Sue odnesla podnos a Gerald se postavil před ply9