PRVNÍ KAPITOLA
Vyprávûní Marka Easterbrooka I. Espreso za m˘mi zády syãelo jako rozdráÏdûn˘ had. Zvuk, kter˘ vyluzovalo, mûl v sobû cosi zlovûstného, nefiku-li ìábelského. Napadlo mû, Ïe valná vût‰ina pazvukÛ, jimÏ jsme dnes vystaveni, je stejné povahy. Údûsnû zufiivé jeãení tryskáãÛ kfiiÏujících oblohu, pomal˘, hroziv˘ rachot podzemky blíÏící se tunelem, tûÏké dunûní dopravy, která rozechvívá základy va‰eho domu… I podruÏnûj‰í zvuky dne‰ní domácnosti, byÈ sk˘tají blahodárn˘ úãinek, chovají v sobû jakési varování. Myãky nádobí, ledniãky, tlakové hrnce, úpící vysavaãe – „Opatrnû se mnou,“ jako by fiíkaly, „jsem k tv˘m sluÏbám, ale kdybys nade mnou pozbyl vládu…“ Nebezpeãn˘ svût – to je ono, nebezpeãn˘ svût. Zamíchal jsem zpûnûn˘m ‰álkem, kter˘ se pfiede mnou objevil. Pfiíjemnû z nûho zavonûlo. „Dáte si je‰tû nûco? Máme v˘teãné banánové sendviãe se slaninou.“ Prapodivné spojení pro mé chuÈové buÀky. V m˘ch pfiedstavách spl˘valy banány s dûtstvím – anebo pfiíleÏitostnû flambované s cukrem a rumem. Slanina byla pro mû spojena s vejci. Ale je-li ãlovûk v Chelsea, musí jíst, co jedí v Chelsea. Pfiik˘vl jsem k v˘teãnému banánovému sendviãi se ‰pekem. TfiebaÏe jsem v Chelsea bydlel – pfied tfiemi mûsíci 9