0034589

Popelka

J

ednomu bohatému muži onemocněla žena. Když cítila, že se blíží její konec, zavolala si k loži svou jedinou dcerku a řekla jí: „Milé dítě, zůstaň zbožná a dobrá, pak bude Bůh vždycky stát při tobě a já na tebe budu shlížet z nebe a střežit tě.“

Pak zavřela oči a skonala. Dívka chodila každý den k matčinu hrobu, plakala a zůstávala dobrá a zbožná. Když nastala zima, sníh přikryl hrob jako bílý šátek, a když ho slunce na jaře znovu rozpustilo, muž se oženil s jinou ženou. Ta přivedla do domu dvě dcery, které byly na pohled krásné 7

Nejpohadky_Grimm.indd 7

9/2/11 8:39 AM

a bílé, ale srdce měly černé a šeredné.

Sirotě nastaly zlé časy. „Proč má ta hloupá husa sedět s námi u jednoho stolu?“ rozčilovaly se nevlastní sestry. „Kdo chce jíst chleba, ten si ho musí zasloužit! Koukej zmizet do kuchyně!“ Servaly z ní krásné šaty, oblékly ji do starých šedivých šatů a obuly ji do dřeváků. „Koukejte na tu hrdou princeznu, jak je vyparáděná!“ pokřikovaly a se smíchem ji odvedly do kuchyně.

Dívka musela od rána do večera vykonávat ty nejtěžší práce, vstávat časně ráno, nanosit vodu, rozdělat oheň, uvařit a umýt nádobí.

Přitom jí sestry prováděly neuvěřitelně zlé kousky, posmívaly se jí, hrách a čočku naházely do popela a ona si pak k tomu musela sednout a všechno přebrat.

Když večer unavená skončila s prací, nesměla ulehnout do postele, musela se uložit k spánku do popela vedle kamen. A protože byla stále zaprášená a špinavá, pojmenovali ji Popelka.

Jednoho dne se otec chystal na jarmark a zeptal se nevlastních dcer, co jim má přivézt.

„Krásné šaty,“ prohlásila první. „Perly a drahokamy!“ vyhrkla druhá. „A co ty, Popelko?“ zeptal se. „Co bys chtěla ty?“ „Otče, ulomte pro mě první větvičku, která vám na zpáteční cestě zavadí o klobouk.“ Otec nakoupil pro nevlastní dcery krásné šaty, perly a drahokamy, a když na zpáteční cestě projížděl

8

Nejpohadky_Grimm.indd 8

9/2/11 8:39 AM

lesem, do hlavy ho šlehl lískový proutek a srazil mu klobouk. Otec proutek ulomil a vzal ho s sebou.

Když dorazil domů, dal nevlastním dcerám, co si přály, a Popelce podal proutek z lískového keře. Popelka mu poděkovala, rozběhla se k matčinu hrobu, proutek zasadila a rozplakala se tak, až jí slzy stékaly na hrob a proutek skropily. Ten rostl a rostl, až se z něj stal krásný strom.

Popelka chodila k hrobu každý den třikrát, aby se zde s pláčem pomodlila, a pokaždé na strom slétl bílý holoubek. Když Popelka vyslovila nějaké přání, holoubek jí dal, po čem toužila.

Jednou král uspořádal slavnost, která měla trvat tři dny, a pozval na ni všechny krásné dívky z celé země, protože jeho syn si chtěl mezi nimi vyhledat nevěstu. Když

9

Nejpohadky_Grimm.indd 9

9/2/11 8:39 AM

nevlastní sestry uslyšely, že se mají na slavnosti také objevit, náramně se zaradovaly, zavolaly Popelku a poručily jí: „Učeš nám vlasy, vyčisti střevíčky a utáhni nám pevně šněrovačky, půjdeme na slavnost na královský zámek!“ Popelka poslechla, ale plakala, protože i ona by si ráda zatancovala, a prosila macechu, aby jí to dovolila. „Ty, Popelko?“ podivila se macecha. „Podívej, jak jsi špinavá a upopelená, jak bys chtěla jít na svatbu?

Nemáš šaty ani střevíčky, a chceš jít tancovat?“ Když Popelčiny prosby neustávaly, macecha nakonec pravila: „Vysypu do popela mísu čočky, a když ji za dvě hodiny přebereš, můžeš jít s námi.“ 10

Nejpohadky_Grimm.indd 10

9/2/11 8:39 AM

Dívka se rozběhla zadními dveřmi do zahrady a zvolala: „Holoubkové, něžné hrdličky, všichni ptáčkové zpod nebeské klenby, přileťte a pomozte mi přebírat: dobrá zrnka do mísy, ta špatná do volátka!“ V tom okamžení do kuchyně oknem vletěli dva bílí holoubkové, po nich hrdličky a pak se tam začali hemžit a cvrlikat všichni ptáčkové, co poletují na nebi, a usadili se kolem popela.

Holoubkové sklonili hlavičky a začali zobat: zob! zob! zob! Po nich se do zobání pustili i ostatní ptáčkové: zob! zob! zob! Do mísy padalo jedno dobré zrnko za druhým. Po necelé hodině byli s prací hotoví a rozletěli se na všechny strany.

Popelka zanesla s úsměvem mísu maceše a věřila, že bude smět také 11

Nejpohadky_Grimm.indd 11

9/2/11 8:39 AM

vyrazit na slavnost. Jenže macecha pravila: „Kdepak, Popelko, nemáš šaty a neumíš tancovat. Byla bys všem k smíchu.“ Když se dívka znovu rozplakala, macecha jí řekla: „Když za jedinou hodinu přebereš dvě mísy čočky smíchané s popelem, můžeš jít s námi.“

Popelka si pomyslela: To přece nemůžu stihnout! a vysypala do popela dvě mísy čočky.

Potom vyběhla zadními dveřmi na zahradu a zvolala: „Holoubkové, něžné hrdličky, všichni ptáčkové zpod nebeské klenby, přileťte a pomozte mi přebírat: dobrá zrnka do mísy, ta špatná do volátka!“

12

Nejpohadky_Grimm.indd 12

9/2/11 8:39 AM

V tom okamžení do kuchyně oknem vletěli dva bílí holoubkové, po nich hrdličky a pak se tam začali hemžit a cvrlikat všichni ptáčkové, co poletují na nebi, a usadili se kolem popela. Holoubkové sklonili hlavičky a začali zobat: zob! zob! zob! Po nich se do zobání pustili i ostatní ptáčkové: zob!

zob! zob! Do mísy padalo jedno dobré zrnko za druhým. Za necelou půlhodinu už byli s prací hotoví a rozletěli se na všechny strany. Dívka nesla mísy maceše a těšila se. Věřila, že bude také smět na slavnost.

Ale macecha prohlásila: „To ti není nic platné. Nepůjdeš s námi,

13

Nejpohadky_Grimm.indd 13

9/2/11 8:39 AM

protože nemáš šaty a neumíš tancovat. Musely bychom se za tebe stydět.“ Pak se otočila a odešla i s oběma pyšnými dcerami. Popelka zůstala doma sama. Rozběhla se k matčinu hrobu s vysokou lískou a zvolala: „Stromečku, zatřes se a zachvěj, do zlata a stříbra mě oblékej!“ Vtom přiletěl holoubek a shodil jí šaty vyšívané zlatem a stříbrem a nádherné střevíčky. Popelka se chvatně oblékla a spěchala na slavnost. Sestry a macecha ji nepoznaly a říkaly si, že to nejspíš bude nějaká cizí princezna, tak krásně vypadala. Po Popelce ani nevzdechly a myslely, že posedává u kamen a vybírá čočku z popela.

Královský syn jí vyšel vstříc, uchopil ji za ruku a protancoval s ní celý večer. S nikým jiným tancovat nechtěl a její ruku už nepustil.

Když přišel jiný muž a vyzval ji k tanci, princ vždycky prohlásil: „To je moje tanečnice!“ Tancovali až do večera, než nastal čas odejít domů. Princ řekl: „Půjdu tě doprovodit!“ Chtěl totiž vědět, 14

Nejpohadky_Grimm.indd 14

9/2/11 8:39 AM

odkud ta krásná dívka přišla. Ona mu však cestou vyklouzla a ukryla se v holubníku. Princ počkal, než se Popelčin otec vrátí domů. Vyprávěl mu o krásné cizince, která vlezla do jeho holubníku.

Stařec si pomyslel: Že by to byla Popelka? Poručil, aby mu přinesli motyku a sekeru, aby mohl holubník skácet. Jenže vevnitř nikdo nebyl. A když vešel do domu, Popelka posedávala ve špinavých šatech u kamen a v místnosti plápolala malá olejová lampička.

Dívka totiž z holubníku potají dávno z druhé strany slezla a utíkala k matčinu hrobu. Tam svlékla krásné šaty, položila je na hrob a holoubek si je odnesl. Potom se 15

Nejpohadky_Grimm.indd 15

9/2/11 8:39 AM

ve starých šedivých šatech posadila v kuchyni ke kamnům.

Druhý den, když slavnost znovu započala a rodiče s nevlastními sestrami znovu odešli, Popelka se rozběhla k lísce na matčině hrobu a zaprosila: „Stromečku, zatřes se a zachvěj, do zlata a stříbra mě oblékej!“ Holoubek jí shodil ještě mnohem krásnější šaty než předchozí den.

Když se v nich objevila na slavnosti, každý užasl nad její krásou.

Princ už čekal, kdy se objeví.

Hned ji uchopil za ruku a tancoval jen a jen s ní. Když přišel jiný muž a vyzval ji k tanci, princ vždycky prohlásil: „To je moje tanečnice!“ Když nastal večer, Popelka chtěla odejít. Ale princ ji sledoval, aby věděl, do kterého domu zajde. Jen16

Nejpohadky_Grimm.indd 16

9/2/11 8:39 AM

že ona mu uklouzla a schovala se v zahradě za domem, kde rostl statný strom ověšený těmi nejkrásnějšími hruškami. Popelka se jako veverka vyšplhala mezi větve. Princ nevěděl, kam se poděla. Počkal, než otec dorazil domů, a řekl mu: „Ta krásná cizinka mi znovu unikla, ale já si myslím, že vylezla na tuhle hrušeň.“ Otec si pomyslel: Že by to byla Popelka? Nechal si přinést sekeru a strom pokácel. Jenže nikdo na něm nebyl. A když přišel do kuchyně, Popelka posedávala jako vždy u kamen. Jak taky jinak? Seskočila z druhé strany stromu, holoubkovi vrátila vypůjčené šaty a oblékla se do svých šedivých.

Třetí den, když rodiče a sestry odešli, Popelka znovu zašla k matčinu hrobu a poprosila lísku: „Stromečku, zatřes se a zachvěj, do zlata a stříbra mě oblékej!“ 17

Nejpohadky_Grimm.indd 17

9/2/11 8:39 AM

Holoubek jí shodil šaty, které byly tak nádherné a třpytivé, že takovou krásu svět neviděl, a zlaté střevíčky k tomu. Když Popelka dorazila na slavnost, celý sál obdivem ztichl.

Princ tancoval jen a jen s ní. Když

přišel jiný muž a vyzval ji k tanci, princ vždycky prohlásil: „To je moje tanečnice!“ Když nastal večer, Popelka se chystala k odchodu a princ ji chtěl vyprovodit. Jenže ona vyklouzla ze

18

Nejpohadky_Grimm.indd 18

9/2/11 8:39 AM

sálu tak rychle, že se mu ztratila z očí. Ale princ na ni tentokrát připravil past: nechal schody natřít smůlou. Když po nich Popelka utíkala, levý střevíček se jí přilepil a zul se jí z nohy.

Princ zlatý střevíček zvedl a obdi-

voval ho, jak je maličký a něžný.

Následující den přišel k Popelčinu otci a řekl mu: „Dívka, která obuje tenhle zlatý střevíček, se stane mou ženou.“ Popelčiny sestry se zaradovaly, protože měly drobné nožky. Ta starší

19

Nejpohadky_Grimm.indd 19

9/2/11 8:39 AM