V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
Stránka 9
1. kapitola H Lond˘n Srpen 1820 obr˘ veãer, pane. Pfii‰el vበstr˘c. âeká na vás v knihovnû.“ Gyles Frederick Rawlings, pát˘ hrabû z Chillingworthu, se zastavil, aby si svlékl plá‰È. Teì pokrãil rameny a upustil svrchník do majordomovy nastavené náruãe. „Vskutku?“ „Vyrozumûl jsem, Ïe se lord Walpole brzy vrací na hrad Lambourn. Chtûl zjistit, jestli nechcete nûco vzkázat paní hrabûnce.“ „Jin˘mi slovy,“ pousmál se Gyles a narovnal si manÏety, „potfiebuje zjistit poslední klepy a má dost rozumu, aby se bez nich za mou matkou a tetou nevracel.“ „Jak fiíkáte, pane. Mimochodem, byl tu také pan Waring. KdyÏ jsem mu sdûlil, Ïe se vrátíte dnes veãer, nechal vám vzkaz, Ïe by s vámi rád hovofiil co nejdfiíve, jak se to bude Va‰í milosti hodit.“ „Díky, Irvingu.“ Gyles se vydal pfies halu. Sly‰el, jak za ním majordomus ti‰e zavírá hlavní dvefie. Zastavil se na chvíli uprostfied zelenobíl˘ch dlaÏdic a otoãil se na Irvinga, kter˘ se v obvyklém ãerném obleku tváfiil jako zosobnûná trpûlivost. „Po‰lete pro Waringa. Je uÏ dost pozdû, aÈ pro nûj zajede komorník s koãárem.“ A Gyles znovu vykroãil do nitra domu. „Hned to zafiídím, pane.“ Dal‰í dokonale vycviãen˘ sluha otevfiel dvefie knihovny a Gyles ve‰el. Za ním se ozvalo diskrétní klapnutí.
„D
9
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
Stránka 10
S TEPHANIE L AURENSOVÁ GylesÛv str˘c Horace Walpole odpoãíval na pohovce s nataÏen˘ma nohama a napÛl prázdnou sklínkou brandy v jedné ruce. Pootevfiel jedno oko a vzápûtí i druhé. Posadil se zpfiíma. „Tady jsi, hochu. UÏ jsem se bál, Ïe se budu muset vrátit bez novinek, a pfiemítal jsem, jestli si rad‰i nemám nûco ne‰kodného vymyslet.“ Gyles pfie‰el ke skfiíÀce s pitím. „Snad tû toho trápení s fantazírováním u‰etfiím. Poslal jsem pro Waringa.“ „To je tvÛj nov˘ obchodní zástupce?“ Gyles pfiik˘vl. S brandy v ruce se vydal ke svému oblíbenému kfieslu a zapadl do nûj. „Zrovna pro mû zafiizuje jistou podruÏnou záleÏitost.“ „Ano? Jakou záleÏitost?“ „Hledá, s k˘m bych se mohl oÏenit.“ Horace na nûj vytfie‰til oãi a nadskoãil na pohovce. „Prach a broky! Ty to myslí‰ váÏnû!“ „ManÏelství není téma, o kterém bych Ïertoval.“ „Tak to rád sly‰ím.“ Horace si fiádnû zavdal brandy. „Henni fiíkala, Ïe jsi v tom smûru podnikl jisté kroky, ale já tomu nechtûl vûfiit aÏ... nu, aÏ dodnes.“ Giles se su‰e pousmál. Horace byl od tatínkovy smrti jeho poruãníkem, a protoÏe Gyles pfii‰el o otce uÏ v sedmi letech, byl to str˘c, kdo ho provedl obtíÏn˘m obdobím dospívání a mlad˘ch let. Pfiesto dokázal Horace pofiád nûãím pfiekvapit. Ale s tetou Henriettou, nebo Henni, jak jí v‰ichni fiíkali, to byla jiná. Pfiipadalo mu, Ïe teta instinktivnû pozná, naã on sám jenom myslí, a to dokonce i teì, kdy Ïil v Lond˘nû a ona na jeho dûdiãném sídle v Berkshire. Pokud ‰lo o jeho matku, která také pob˘vala na hradû Lambourn, Gyles jí byl uÏ dlouho vdûãn˘, Ïe si svá tu‰ení nechává pro sebe. „NemÛÏu se manÏelství stále vyh˘bat.“ „To je pravda,“ souhlasil Horace. „Osbert jako pfií‰tí hrabû – ne, na to nikdo z nás nemá Ïaludek. Zrovna Osbert, probÛh!“ „To mi prateta Millicent neustále pfiipomíná.“ Gyles ukázal bradou na velk˘ stÛl dál v místnosti. „Vidí‰ ten dopis – ten hodnû tlust˘? To je její dal‰í depe‰e, ve které mû 10
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
V·ECHNO
Stránka 11
O VÁ · N I
vyz˘vá, abych splnil svou povinnost k rodinû, vybral si vhodné dûvãe a co nejrychleji se oÏenil. Pfiicházejí mi pravidelnû t˘den co t˘den.“ Horace protáhl obliãej. „A kdyÏ potkám Osberta, vÏdycky se na mû tak úpûnlivû zadívá, jako bych já byl jeho jediná spása.“ „To taky jsi. Pokud se neoÏení‰ a nezplodí‰ dûdice, bude to na nûm. A pfiedstava, Ïe by hrabství padlo do rukou Osbertovi, je natolik skliãující, Ïe o ní odmítám uvaÏovat.“ Horace vyprázdnil sklenku. „Ale stejnû by mû nenapadlo, Ïe tû stará Millicent a ten ‰a‰ek Osbert pfiimûjí k tomu, aby ses oÏenil a udûlal jim radost.“ „Na to zapomeÀ. Ale jestli to chce‰ vûdût – a Henni to bude chtít vûdût urãitû –, mÛÏu tû ujistit, Ïe se chci oÏenit v˘hradnû pro vlastní prospûch. KoneckoncÛ, je mi uÏ pûtatfiicet. Pokud bych dál odkládal nevyhnutelné, bylo by to jen o to bolestivûj‰í. UÏ jsem se rozhodl.“ Gyles vstal a natáhl ruku. Horace se usmál a vloÏil mu do ní prázdnou sklenku. „ManÏelství je zatracená vûc – dej na moje slova. NemÛÏou za to náhodou v‰echny ty nedávné sÀatky v Cynsterovû rodinû, Ïe ti to zaãalo hlodat v hlavû?“ „Dneska jsem byl právû u nich, v Somershamu. Pofiádali rodinné setkání, aby tam pfiedstavili svoje nové manÏelky a ratolesti. Kdybych se chtûl pfiesvûdãit, jestli fiíkበo manÏelství pravdu, tak zrovna dneska jsem mûl ideální pfiíleÏitost.“ Gyles jim obûma znovu nalil a potlaãil zamrazení, které v nûm vyvolala slova jeho pfiítele ëábla – ta, která pronesl na rozlouãenou jako vû‰tbu. „ëábel a ostatní mi udûlili titul ãestného Cynstera.“ Otoãil se od baru a podal str˘ci brandy. Pak se vrátil do kfiesla. „Poukázal jsem na to, Ïe máme sice hodnû spoleãného, ale nejsem a nebudu Cynsterem.“ ProtoÏe on se neoÏení z lásky. Tenhle osud ho nepotká – aspoÀ to uÏ nûkolik let ëáblovi zdÛrazÀoval. ProtoÏe kaÏd˘ mlad˘ muÏ z Cynsterovy bandy, která 11
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
Stránka 12
S TEPHANIE L AURENSOVÁ poÏívala povûst nelítostn˘ch a neodolateln˘ch svÛdníkÛ, zahodil tuhle kariéru v˘mûnou za lásku a náruã jediné Ïeny. V takzvané bandû jich bylo ‰est – a celá ‰estice teì spoãinula v manÏelsk˘ch pfiístavech a soustfiedila se v˘hradnû na blaho sv˘ch chotí a rostoucích rodin. Pokud v tûch úvahách byla jiskra závisti, Gyles si byl jist˘, Ïe ji dokázal dobfie skr˘t. Cenu, kterou Cynsterovi za své ‰tûstí museli platit, si nemohl dovolit. Horace si odfrknul. „ManÏelství z lásky, to je cynsterovská specialita. Vypadá to, jako by se z toho dneska stávala nová móda. Ale dej na moje slova – dohodnuté sÀatky mají spoustu v˘hod.“ „Pfiesnû to si myslím. Na zaãátku léta jsem Waringa poÏádal, aby dal dohromady seznam vhodn˘ch kandidátek. Zvlá‰È tûch, jejichÏ vûno by pfiispûlo k rozvoji na‰eho hrabství.“ „Vûno?“ „KdyÏ se ãlovûk neÏení z lásky, musí mít nûjak˘ jin˘ dÛvod.“ A on potfieboval pro svou volbu dÛvod – tak, aby ona dáma nemûla naprosto Ïádné pochybnosti o tom, proã jeho pohled spoãinul právû na ní. „Podle m˘ch pokynÛ musí b˘t pfií‰tí hrabûnka z dobrého rodu, poslu‰ná a obdafiená pfiinejmen‰ím pfiijateln˘m zevnûj‰kem, chováním a vystupováním.“ Dáma, která bude hodna stát po jeho boku, ale nebude pokou‰et jeho pfiedstavivost. Dobfie vychovaná loutka, která bude rodit a vychovávat jeho dûti, a která mu jen minimálnû zmûní zabûhan˘ Ïivot. Usrknul si brandy. „Náhodou jsem Waringovi také fiekl, aby prozkoumal souãasného majitele Gattingu.“ Horace chápavû pfiik˘vl. Panství Gatting kdysi patfiívalo k hradu Lambourn. Bez nûj bylo hrabství jako koláã s jedním vykrojen˘m dílkem. UÏ GylesÛv otec a pfied ním jeho dûdeãek mûli ctiÏádost pfiipojit Gatting znovu ke svému majetku. „KdyÏ se Waring zajímal o majitele, zjistil, Ïe Gatting pfie‰el do rukou nûjakého na‰eho vzdáleného pfiíbuzného, taky Rawlingse, a po jeho skonu do majetku jeho dce12
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
V·ECHNO
Stránka 13
O VÁ · N I
ry, která je momentálnû ve vûku na vdávání. Tuhle informaci se mi Waring obzvlá‰È snaÏil zdÛraznit.“ „Îe to dûvãe je ve vûku na vdávání?“ Gyles pfiik˘vl právû ve chvíli, kdy se ozvaly údery zvonu. O chvíli pozdûji se otevfiely dvefie knihovny. „Pan Waring, mylorde.“ „Dûkuji, Irvingu.“ Vstoupil podsadit˘ tfiicátník s kulat˘m obliãejem a nakrátko ostfiíhan˘mi vlasy. Gyles mu pokynul k protûj‰ímu kfieslu. „Lorda Walpolea uÏ znáte. Dáte si skleniãku?“ „Díky, pane, ale nedám.“ Waring pok˘vl na pozdrav Horacovi a posadil se. Na klín si poloÏil koÏenou bra‰nu. „Vím, jak jste spûchal na to, abych prozkoumal tuhle záleÏitost, takÏe jsem si dovolil nechat vám vzkaz...“ „Ov‰em. TakÏe víte nûco nového?“ „Vím.“ Waring si nasadil na nos cvikr a vytáhl z bra‰ny sloÏku papírÛ. „Doslechl jsem se, Ïe zmínûn˘ ‰lechtic a jeho rodina Ïili trvale v Itálii. Do‰lo k tomu, Ïe oba dívãini rodiãe, Gerrard Rawlings i jeho Ïena Katrina, zesnuli spoleãnû. Jejich dcera Francesca Hermione Rawlingsová se pak vrátila do Anglie a zaãala Ïít v Hampshiru s rodinou svého str˘ce a poruãníka, sira Charlese Rawlingse.“ „Zaãínám si to vybavovat...“ Gyles zakrouÏil zlatavou tekutinou ve sklínce. „Ten Charles a Gerrard – to byli synové Francise Rawlingse?“ Waring se ponofiil do papírÛ, chvíli v nich hledal, a pak pfiik˘vl. „Pfiesnû tak. Francis Rawlings byl dûdeãkem zmínûné mladé dámy.“ „Francesca Hermione Rawlingsová.“ Gyles se nad tím jménem zamyslel. „A jaká je ona?“ „Ukázalo se to snadnûj‰í, neÏ jsem ãekal. Ta rodina vedla ãil˘ spoleãensk˘ Ïivot – kdokoli z lond˘nské smetánky zavítal do severní Itálie, musel se s nimi setkat. Mám její popis od lady Kenilworthové, paní Foxmartinové, lady Lucasové a hrabûnky z Morplethu.“ „A v˘sledek?“ „Rozko‰ná mladá dáma. Pfiíjemná. Obdafiená pÛvaby. 13
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
Stránka 14
S TEPHANIE L AURENSOVÁ Zábavná bytÛstka, vyjádfiila se o ní stará lady Kenilworthová. V˘teãnû vychovaná mladá ‰lechtiãna – tak ji charakterizovala hrabûnka.“ „A kdo fiekl, Ïe je ‚obdafiená pÛvaby‘?“ zajímal se Horace. „To vlastnû fiíkaly v‰echny, i kdyÏ kaÏdá jin˘mi slovy.“ Waring se podíval na zapsané poznámky a pak je podal Gylesovi. Ten si je od nûj vzal a zahloubal se do nich. „KdyÏ to shrnu, tak je to zfiejmû v˘kvût ctností.“ Nakrãil oboãí. „Nevím, proã mû napadá to pfiísloví o darovaném koni.“ Pfiedal listiny Horacovi. „A co její dal‰í vlastnosti?“ „Sleãnû je nyní dvacet tfii let, ale nebylo sly‰et nic o Ïádn˘ch námluvách nebo úmyslu se vdávat. Pravda ov‰em je, Ïe dámy, s nimiÏ jsem hovofiil, o ní v poslední dobû moc nesly‰ely. Sice vûdûly dost o té tragédii, pfii které zahynuli její rodiãe, a o tom, Ïe se vrátila do Anglie, ale tady ji uÏ nevidûly. To mi pfiipadalo zvlá‰tní, takÏe jsem se za tím pustil. Sleãna Rawlingsová bydlí u svého str˘ce v Rawlings Hall poblíÏ Lyndhurstu, ale pfiesto jsem v Lond˘nû nenarazil na nikoho, kdo by v poslední dobû vidûl ji nebo jejího str˘ce ãi jiného ãlena rodiny – a to uÏ nûkolik posledních let.“ Waring se podíval na Gylese: „Jestli chcete, mÛÏu tam poslat svého ãlovûka, aby prozkoumal situaci na místû. Samozfiejmû diskrétnû.“ Gyles se zamyslel. Ale zvítûzila netrpûlivost a snaha mít tu záleÏitost s manÏelstvím uÏ za sebou, aby se mohl vûnovat jin˘m vûcem. „Ne – udûlám to sám.“ Pohlédl na Horace a cynicky se usmál. „B˘t hlavou rodiny má pfiece jen jisté v˘hody.“ KdyÏ Gyles pochválil Waringa za skvûlou práci, vyprovodil ho do haly. Horace ode‰el hned za ním. Znovu se zmínil o tom, Ïe nazítfií odjíÏdí na hrad Lambourn. KdyÏ se dvefie zavfiely, Gyles se vydal po ‰irokém schodi‰ti do patra. 14
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
V·ECHNO
Stránka 15
O VÁ · N I
Obklopovaly ho nenápadná elegance a nepopiratelná aura zámoÏnosti, ale dÛm zároveÀ vyzafioval jist˘ chlad a prázdnotu, která mrazila. Bylo to solidní, nadãasovû zafiízené sídlo, které v‰ak postrádalo lidské teplo. KdyÏ se Gyles zastavil na vrcholku schodi‰tû a rozhlédl se po majestátním prostoru kolem, usoudil, Ïe je nejvy‰‰í ãas, aby na‰el dámu, která tuhle nedokonalost napraví. Francesca Hermione Rawlingsová se bez potíÏí dostala na vrchol jeho seznamu nevûst, o které by mohl usilovat. Získat panství Gatting patfiilo uÏ dávno k jeho snÛm. Na Waringovû seznamu byly i dal‰í dámy, ale Ïádná z nich nemûla tolik pfiedností jako sleãna Rawlingsová. Samozfiejmû je moÏné, Ïe v nûjakém ohledu pro nûj bude nevyhovující. Ale to zjistí zítra. Nemûlo smysl otálet a ponechávat Prozfietelnosti ‰anci nûjak zamíchat jeho skvûl˘mi plány. Pfií‰tí ráno se rozjel do Hampshiru a brzy odpoledne dorazil do Lyndhurstu. Zastavil u hostince U lyndhurstského erbu. Tam si objednal pokoje a nechal svého sluhu Maxwella, aby zafiídil ustájení jeho gro‰ákÛ. Pak si najal pûkného jezdeckého hnûdáka a vyrazil do Rawlings Hall. Îvaniv˘ hostinsk˘, kter˘ byl dokonce Gylesov˘m vzdálen˘m pfiíbuzn˘m, prohlásil o siru Charlesi Rawlingsovi, Ïe je to samotáfi, kter˘ Ïije poustevnick˘m Ïivotem v Novém lese. Cesta k jeho sídlu v‰ak byla dobfie udrÏovaná a brána, k níÏ Gyles posléze dorazil, zela dokofián. Vjel dovnitfi. Po ‰tûrkové pfiíjezdové cestû rytmicky dunûl krok jeho konû. Stromy profiídly a vystfiídal je rozlehl˘ trávník, kter˘ obklopoval dÛm z ãerven˘ch cihel se ‰títy a cimbufiím, i s osamûlou víÏkou na severní stranû. Bylo zfiejmé, Ïe budova uÏ není nejnovûj‰í, pocházela ze star‰ího neÏ georgiánského období. Vypadala zachovale, ale neokázale. Star˘ kamenn˘ dÛm oddûlovaly od parku s ozdobn˘m jezírkem kvûtinové záhony. Za zdí byla schovaná zeleninová zahrada a cel˘ pozemek obklopoval Ïiv˘ plot. 15
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
Stránka 16
S TEPHANIE L AURENSOVÁ Gyles zastavil pod schodi‰tûm. Usly‰el kroky. Seskoãil ze sedla a podal otûÏe stájníkovi, kter˘ ho pfiibûhl uvítat. Pak vy‰el ke vchodu a pouÏil klepadlo. „Dobr˘ den, pane. Pfiejete si?“ Gyles si prohlédl mohutného majordoma. „Hrabû z Chillingworthu. Rád bych mluvil se sirem Charlesem Rawlingsem.“ Majordomovi se muselo nechat, Ïe omezil svÛj údiv na pouhé mrknutí. „Samozfiejmû, pane – totiÏ, mylorde. Raãte dál. Tudy, prosím. Ihned sira Charlese zpravím o va‰em pfiíjezdu.“ KdyÏ Charles v salonu osamûl, zaãal netrpûlivû pfiecházet sem tam. ZneklidÀovala ho pfiedstava, Ïe má moÏná pfied osudem jen nepatrn˘ náskok. Ale za to mohl samozfiejmû ëábel. I „ãestn˘“ Cynster zfiejmû pokou‰el prozfietelnost víc, neÏ bylo zdrávo. Dvefie se otevfiely a Gyles se k nim otoãil. Ve‰el muÏ, kter˘ – aã byl star‰í a vypadal laskavûji – se hostovi v mnohém podobal. Také mûl urostlou postavu, ka‰tanovû hnûdé vlasy a sebevûdom˘ v˘raz. Gyles se s Charlesem Rawlingsem sice nikdy nesetkal, ale okamÏitû v nûm poznal spfiíznûnou du‰i. „Chillingworth? Zdravím vás!“ Taky Charles si uvûdomil jejich podobu a po prvotním údivu pochopil, Ïe tady se nebude chodit kolem horké ka‰e. „Vítejte. âemu vdûãím za to potû‰ení?“ Gyles se usmál a sdûlil mu to. „Francesca?“ Oba muÏi se uch˘lili do soukromí v Charlesovû pracovnû. Pán domu nabídl hostovi pohodlné kfieslo a sám se usadil za pracovním stolem. „PromiÀte... ale nechápu, z jakého dÛvodu se zajímáte o Francesku.“ „Tím si nejsem sám zcela jist˘, ale mám jisté... dilema, pokud se to dá tak vyjádfiit. Jako od hlavy rodiny se ode mû oãekává sÀatek. V mém pfiípadû je navíc nezbytné, 16
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
V·ECHNO
Stránka 17
O VÁ · N I
abych si brzy pofiídil dûdice.“ Gyles se odmlãel a pak se zeptal: „Znáte Osberta Rawlingse?“ „Osberta? To je Henryho syn?“ KdyÏ Gyles pfiik˘vl, sir Charles se zamyslel. „Není to ten, co chtûl b˘t básníkem?“ „To chtûl, máte pravdu. Teì je básníkem, coÏ je mnohem hor‰í.“ „Dobr˘ boÏe! Ten vysok˘ huben˘ nemotora, co nikdy nevûdûl, kam s rukama?“ „To je Osbert, kter˘ by jinak dûdil hrabství. Jistû tedy chápete, Ïe mi rodina ‰lape na paty, abych uÏ splnil svou povinnost. Ale v jeho prospûch musím uvést, Ïe i Osberta dûsí pomy‰lení, Ïe bych tak neuãinil a Ïe by jednou musel nastoupit na moje místo.“ „To si dovedu pfiedstavit. UÏ jako chlapec b˘val ustra‰en˘.“ „Ano. A mnû je uÏ tfiicet pût let. Nejvy‰‰í ãas najít si manÏelku.“ „A napadla vás Francesca?“ „Je‰tû neÏ se pustíme do dal‰ího hovoru, musím upfiesnit jednu vûc. Hledám dívku, která by byla ochotná vstoupit do dohodnutého manÏelství.“ „Dohodnutého...“ Charles se zamraãil. „Vy myslíte sÀatek z rozumu?“ Gylesovo oboãí povyjelo vzhÛru. „To mi vÏdycky pfiipadalo jako protimluv. Copak je na manÏelství nûco rozumného?“ Sir Charles se neusmál. „MoÏná byste mi mûl lépe vysvûtlit, oã vám jde.“ „Chci se spojit v dohodnutém manÏelství s urozenou, dobfie vychovanou dámou, která by dÛstojnû zastávala roli hrabûnky a která by mnû a na‰í rodinû porodila dûdice, jejÏ potfiebujeme. Kromû dûdice, vedení domácnosti a zastávání formální role hrabûnky z Chillingworthu nemám na svou budoucí choÈ Ïádné poÏadavky. Na oplátku jsem pfiipraven ji zajistit v‰ím potfiebn˘m, jako jsou ‰aty, vlastní koãár i sluÏebnictvo. ZaloÏím pro ni penûÏní fond, kter˘ jí umoÏní Ïít aÏ do smrti v pfiepychu. KoneckoncÛ, nejsem Ïádn˘ nuzák.“ 17
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
Stránka 18
S TEPHANIE L AURENSOVÁ „Se v‰í úctou, pane, to není ani Francesca.“ „To jsem si myslel. Ale kromû Gattingu, kter˘ bych rád pfiipojil k lambournskému panství, si své dûdictví mÛÏe ponechat a nakládat s ním, jak sama uzná za vhodné.“ Charles se zatváfiil nevûfiícnû. „To je skuteãnû velkorysé.“ Zadíval se kamsi do dálky. „Musím pfiiznat, Ïe mÛj sÀatek byl domluven˘...“ Po chvíli se soustfiedil na Gylese. „BohuÏel se vás musím zeptat, bratranãe – jistá vzdálená pfiíbuznost mezi námi jistû je –, proã trváte na tom, aby bylo va‰e manÏelství dohodnuté?“ „Pokud to myslíte tak, jestli mám nûjakou stálou milenku, o niÏ nechci pfiijít, nebo nûco podobného, odpovûì zní ne.“ Gyles se zamy‰lenû zadíval na Charlesovu upfiímnou tváfi a jeho poctivé hnûdé oãi. „DÛvod, proã chci uzavfiít manÏelství zaloÏené na racionálním základu, je ten, Ïe naprosto postrádám dÛvûru ve sÀatky z lásky. Tenhle cit se pfiíli‰ pfieceÀuje – a já rozhodnû nemám v úmyslu to podstoupit. Nechci svou pfií‰tí manÏelku uvádût v mylná oãekávání a nabízet jí lásku, a to ani teì, ani v budoucnosti. Chci, aby od zaãátku chápala, Ïe láska souãástí na‰í dohody nebude. Nevidím v tom pro budoucí manÏelství Ïádné v˘hody a chci, aby mezi námi bylo od poãátku jasno.“ Charles se nad jeho slovy zamyslel a pak pfiik˘vl. „Je nutno uznat, Ïe jste upfiímnûj‰í neÏ jiní, ktefií sm˘‰lejí stejnû, ale nepfiiznají to.“ Gyles mlãel. „Dobrá. UÏ tedy chápu, co hledáte. Ale proã zrovna Francesca?“ „KvÛli Gattingu. Pfied staletími to byla na‰e dûdiãná pÛda. Dfiíve to byl legitimní dÛvod pro dohodnuté sÀatky – spojení pÛdy. Na‰e nemûla b˘t nikdy rozdûlená, ale jist˘ pom˘len˘ pfiedek pfiepsal panství na mlad‰ího syna a pak se z toho stala tradice...“ Gyles se zamraãil. „Ale Gerrard byl star‰í neÏ vy, ne? Jak to, Ïe on zdûdil Gatting, a vy tohle sídlo?“ „To nበotec.“ Charles se u‰klíbl. „Pohádal se s Gerrardem, protoÏe ten se nechtûl oÏenit podle jeho pfiání s do18
V‰echno o vá‰ni - zlom
27.4.2011
14.48
V·ECHNO
Stránka 19
O VÁ · N I
hodnutou nevûstou. Gerrard se oÏenil z lásky a odjel do Itálie, kdeÏto já...“ „Vzal jste si dámu, kterou vበbratr odmítl?“ Charles pfiik˘vl. „Proto otec pfiepsal závûÈ. Gerrardovi odkázal Gatting, kter˘ mûl b˘t mÛj, a já dostal Rawlings Hall.“ Usmál se. „Ale Gerrard se o to ani za mák nestaral. ZÛstal v Itálii, i kdyÏ otec zemfiel.“ „AÏ do své smrti. Co se vlastnû stalo?“ „Nehoda pfii plavbû na jezeru Lugano. Nikdo o tom nevûdûl – aÏ do druhého dne. Gerrard i Katrina se oba utopili.“ „A tak Francesca pfii‰la bydlet k vám.“ „Ano. Je tady uÏ skoro dva roky.“ „Jak byste ji popsal?“ „Francesku?“ V˘raz sira Charlese znûÏnûl. „Je bájeãná! Jako závan svûÏího vzduchu, jako sluneãní paprsek. Je to zvlá‰tní – je sice velice Ïivá, ale taky pokojná. Vím, Ïe to zní jako nesmysl, ale...“ Star‰í muÏ se zadíval na svého spoleãníka. „Sly‰el jsem, Ïe je jí dvacet tfii let. Existuje nûjak˘ dÛvod, proã se zatím nevdala?“ „To zrovna ne. Gerrard s Katrinou se zaãali jejím manÏelstvím v posledních mûsících váÏnû zab˘vat, ale pak do‰lo k té nehodû. Francesca trvala na dodrÏení smutku po celou pfiedepsanou dobu – byla jejich jediné dítû a mûla k rodiãÛm vfiel˘ vztah. TakÏe teprve nûkdy pfied rokem souhlasila, Ïe by mohla zaãít chodit do spoleãnosti.“ Charles se zlehka usmál. „Z dÛvodÛ, jimiÏ vás nebudu zatûÏovat, tady Ïádné zábavy nepofiádáme. Francesca se úãastnila nûkter˘ch plesÛ v okolí v doprovodu jedné na‰í sousedky, lady Willingdonové...“ CharlesÛv hlas se pomalu vytrácel. Gyles se na nûj zahledûl. „Ano?“ Charles vypadal, jako by mlad‰ího muÏe bedlivû posuzoval, a do‰el k rozhodnutí. „Bûhem uplynulého roku si Francesca aktivnû hledala manÏela. To na její Ïádost jsem zapojil do akce jako pomocnici lady Willingdonovou.“ 19