7
Místo úvodu: Kdo je to vû‰tkynû?
Jeden dvanáctilet˘ chlapec ji popisuje takto: „Je to cikánka s krásn˘m ‰átkem na hlavû, která se svou maringotkou stojí na pouti, moÏná si tam i postavila stánek. Sedí pfied ním u stolku, kdyÏ zrovna nemá zákazníka. Pak tû pozve do stanu a cvak, zaãne záfiit kfii‰Èálová koule, ty si sedne‰ a ona se vyptává, co bys chtûl vûdût, a potom ti vû‰tí budoucnost.“ Jakou pfiedstavu o vû‰tkyni máte vy? MoÏná k ní patfií je‰tû nûjaké zafiíkání a tajemné mumlání? Nebo omamn˘ koufi voÀavé tyãinky? Nebo i pfiedoucí ãerná koãka, z jejíÏ srsti sr‰í jiskry, kdyÏ ji pohladíte? Opravdu jsem ráda, kdyÏ mám pfii práci kolem sebe svou koãku. V jedné z následujících kapitol vysvûtlím proã. Ale jinak mÛÏete u mû na vût‰inu znakÛ zapomenout. Dlouh˘mi ãern˘mi vlasy, temn˘ma oãima a vy‰ívan˘m leskl˘m ‰átkem slouÏit nemohu. Kdo mû zná z ãetn˘ch vystoupení v televizi, ví, Ïe jsem úplnû obyãejná Ïena, která stojí obûma nohama na zemi. U mû není nic tajemného a záhadného. Ráda pracuji pfii denním svûtle a nejradûji jsem, kdyÏ mám i trochu v˘hled na modrou oblohu. Pohled na ni mi pomáhá zbavit se v‰edních starostí a otevfiít se tomu, co sly‰ím ãi vidím pro toho, kdo pfiede mnou sedí.
Mezi kli‰é a skuteãností – vû‰tkynû dnes