Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 5
1 Restaurace byla pro první schÛzku jako stvofiená. Stoly byly pokryté bíl˘mi ubrusy, ale ostatní dekorace uÏ nepÛsobily tak stfiízlivû. Na jídelníãku byl dostatek módních pokrmÛ, aby bylo zfiejmé, Ïe ‰éfkuchafi jde s dobou, a zároveÀ spousta star˘ch osvûdãen˘ch jídel, aby uspokojily kaÏd˘ mlsn˘ jaz˘ãek. Na dvefiích byla samolepka s nápisem Zagat, znaãící, Ïe se restaurantu dá vûfiit. Pfiipadal mi elegantní a mil˘ a já jsem doufala, Ïe tím pádem osoba, která si ho vyvolila – já – bude pÛsobit právû tak elegantnû a mile. Vlastnû tu byl jen jedin˘ problém. Bylo zavfieno. Zdvofiile jsem zaklepala na sklenûné dvefie. „Haló?“ zavolala jsem. Barman vzhlédl od skleniãek, které právû le‰til. Poklepala jsem si na hodinky. „Na va‰ich webov˘ch stránkách stojí, Ïe máte otevfieno od pÛl páté.“ Odemkl a otevfiel mi. „Vy jste ta nová hosteska?“ ZamÏikala jsem na nûj. „Ne. Becky Fullerová. Mám tu na pÛl páté rezervovan˘ stÛl pro dva.“ „Na rezervace jsem se je‰tû vÛbec nedíval,“ poznamenal a pokrãil rameny. „MÛÏete jít dál, ale je‰tû nejménû deset minut vás ke stolu neuvedeme.“ Za‰ilhal dozadu za mû, pak mû pfielétl hbit˘m pohledem, jako by odhadoval mé kvality. „Kde máte svou... hor‰í poloviãku?“ Îe by se mnou flirtoval? Nebo to má b˘t drsn˘ vtip? „Bude tu brzo.“ Znovu jsem pohlédla na hodinky. „Je teprve... ãtvrt na pût.“ 5
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 6
Barman se u‰klíbl. „To vím taky.“ Flirtoval se mnou, nebo ne? MoÏná to nebyl zrovna ten nejlep‰í zpÛsob, jak jednat se zákazníky, ale pfiece si nebudu stûÏovat. I kdyÏ to bylo divné, vÏdyÈ jsem sem pfii‰la na rande s nûk˘m jin˘m. Jakmile jsem byla uvnitfi, schoulila jsem se do Ïidle u okna hned vedle ‰atny a vytáhla jsem blackberry. „Mohu vám nabídnout sklenku vína?“ zavolal na mû barman pfies prázdn˘ lokál. Zaãínala jsem mít podezfiení, Ïe je moÏná manaÏer, moÏná dokonce majitel téhle restaurace. Proã by tu jinak byl docela sám? „To je dobré, teì nic nepotfiebuju,“ odvûtila jsem a zufiivû bu‰ila palci do klávesnice. Po minutû znovu promluvil. „Neznáme se?“ Vzhlédla jsem. Byla jsem si dost jistá, Ïe ho neznám. Nevypadal ‰patnû, byl asi stejnû star˘ jako já anebo moÏná o pár let star‰í. âelo se mu uÏ mírnû protahovalo a zbytek vlasÛ mûl peãlivû sestfiiÏen˘ nakrátko, jak se dnes nechávají stfiíhat muÏi, ktefií zaãínají ple‰atût. No, tfieba z toho mÛÏe b˘t pûkn˘ pofiad. „Ple‰atût neznamená stárnout.“ Nebo moÏná nûco trochu víc pozitivnû ladûného. Muselo by se to dát do souvislosti s ple‰at˘mi celebritami. Brucem Willisem. Vinem Dieselem. Tedy ne Ïe by se nám takov˘chhle kouskÛ o stylu a podobnû nedostávalo. To uÏ jsme si spí‰ lámali zuby na opravdov˘ch zprávách. „Becky Fullerová,“ pfiemítal nahlas. „Posly‰te, nechodila jste na stfiední ‰kolu Fairleigh Dickinsonové?“ Palce se mi zastavily a znovu jsem se na nûj zahledûla. „Ano.“ „Já taky,“ fiekl. Ale já jsem se stále nedovedla upamatovat. „Ben Smith.“ 6
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 7
Pofiád nic. Ani to bûÏné jméno mi nepomohlo. Nechodila jsem s ním náhodou? Zajímalo by mû, jak vypadal, kdyÏ mûl vlasy. „MoÏná se bude‰ pamatovat na mého pfiítele,“ pokraãoval Ben Smith. Dobrá, takÏe se mnou rozhodnû neflirtuje. BoÏe, já si tyhle signály prostû nedovedu pfieãíst. Nedovedu, kdybych se na kostiãky rozkrájela. Pfied dvûma mûsíci jsme dûlali pofiad o lidech, ktefií nedovedou rozeznat tváfie. O lidech, ktefií nepoznají vlastní dûti, svého manÏela, dokonce ani vlastní tváfi v zrcadle. No, vypadá to, Ïe já zas nedovedu rozeznat, jestli se mnou nûkdo flirtuje. A nejspí‰ jsem s ním nechodila. I kdyÏ uÏ je to dávno, co jsem utekla ze stfiední, a vzhledem k tomu, jaké jsem mûla u muÏÛ ‰tûstí, bych se vÛbec nedivila, kdyby se na seznamu m˘ch b˘val˘ch vyskytovalo i pár gayÛ. „Jmenuje se Steve Jones.“ Steve Jones a Ben Smith. Nic mi to nefiíkalo. Mohla bych vyjmenovat v‰echny ãleny rady mûsta Hoboken za posledních pût let. Ve svém blackberry jsem mûla seznam fieditelÛ v‰ech vzdûlávacích zafiízení od Berkley aÏ po ‰kolu Williama Patersona. Mohla bych ze sebe vysypat statistiky v‰ech atletÛ z New Jersey, ktefií se od pfielomu tisíciletí dostali do reprezentace. Ale pokud Steve Jones mezi tyhle lidi nepatfií, pak ho neznám. „Ale ty jsi nedostudovala,“ pokraãoval. „Co se stalo?“ Spustila jsem blackberry do klína a pfiemítala, jestli mám pfiíbûh svého Ïivota svûfiit manaÏerovi restaurace, kter˘ mi sice tyká, ale já si na nûj nepamatuju, a kter˘ nejspí‰ také chodil do ‰koly, z níÏ jsem utekla. Obvykle jsem to byla já, kdo kladl lidem otázky. Dvefie restaurace se otevfiely a dovnitfi ve‰el muÏ, 7
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 8
s nímÏ jsem mûla schÛzku. Zastrãila jsem blackberry do kapsy saka a vztyãila se, abych mu vy‰la v ústrety. „Becky?“ usmál se. Mûl hezk˘ úsmûv. Triumfálnû jsem se usmála na Bena. Vidí‰? Tohle je moje hor‰í poloviãka. „To je na dlouhé povídání,“ fiekla jsem mu, kdyÏ rozmrzele popadl dva jídelní lístky a uvedl nás ke stolu. Proã jsem ode‰la ze ‰koly? Dostala jsem lep‰í nabídku.
·est minut nato mû napadlo, Ïe jsem si tu sklenku vína mûla s Benem pfiece jen rad‰i dát. Teì uÏ bylo oficiálnû pÛl páté, a tak byla restaurace oficiálnû otevfiena a my jsme si podle v‰eho mohli oficiálnû vybrat, co si dáme. Tedy pokud servírka v dohledné dobû dojí a zvedne zadek. Bûhem tûch ‰esti minut mi blackberry v kapse ãtyfiikrát zvonil a já se musela pekelnû soustfiedit, abych na tenhle zpûv sirén nezareagovala. Soustfiedûní – to bylo to jediné, co jsem mohla nabídnout namísto elegance a útulnosti, které tato restaurace o pÛl páté zfiejmû postrádala. Ben Smith kamsi zmizel, takÏe uÏ jsem nemûla pocit, Ïe se musím pokou‰et rozpomenout na ‰kolu, na niÏ jsem mûla jen matné vzpomínky. TfiebaÏe by konverzace s ním mohla b˘t snaz‰í neÏ ta, kterou jsme se já a tenhle ãlovûk, se kter˘m jsem podle v‰eho zrovna mûla mít rande, právû zoufale slaÏili udrÏovat. „Jsem ráda, Ïe ses se mnou mohl setkat takhle brzo,“ fiekla jsem a dûlala jsem, co jsem mohla, abych si nepohrávala s pfiíbory. „Je mi jasné, Ïe to není nic pfiíjemného...“ 8
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 9
„Ne, to je v pofiádku,“ fiekl. „Nikdy... nikdy jsem nebyl na veãefii takhle brzy. Zajímavá spoleãnost.“ Zajímavá, to je pravda. V jednom rohu restaurace mÏourala dvojice osmdesátníkÛ na jídelníãek zpoza bifokálních br˘lí. V jiném dojídali dva ãí‰níci a kuchafi svÛj obûd. Pfiinutila jsem se usmát. „Profesionální deformace. Chápe‰, pracuju v pofiadu Dobré jitro, New Jersey –“ „Na Kanálu 9, Ïe?“ odvûtil. Jmenoval se Jon, ale jak jsem brzy zjistila, nebyla to zkratka jména Jonathan, coÏ mû trochu zmátlo. Dala nás dohromady sousedka z patra pode mnou. Jon pracoval v její kanceláfii. Byl ve mûstû nov˘. V‰echno bylo jako obvykle. „Pfiesnû tak, a musím b˘t v práci hroznû brzo, a tak chodím spát se slepicemi.“ Proã se nejmenuje John? Já jsem pfiece Becky, ne Beccie nebo Beki nebo nûco podobnû divného. Jakmile si lidi zaãnou pohrávat s tím, jak se mají psát jejich jména, neznamená to pro nበpofiad nic dobrého, pokaÏdé popleteme jména na titulkách. No, Jona bychom asi nepopletli, ale stejnû – Blackberry znovu zaãal bzuãet. Cítila jsem, Ïe mi v kapse saka pfiede jako kotû. Vím, Ïe to zní potrhle, ale mám uÏ na tyhle vûci ‰est˘ smysl. Tohle bylo mimofiádnû zoufalé pfiedení. „Omluv mû, musím –“ Vytáhla jsem ho a podívala se na displej. „Pracuju na pofiadu o zamofiení komáry v Ho-ho-kusu poblíÏ...“ Pfieãetla jsem si zprávu a za‰klebila se. Copak si Anna myslí, Ïe jsem nûjaká wikipedie? Pohlédla jsem na Jona. „Komáfii – kou‰ou, nebo bodají?“ „Nejsem si jist˘, fiekl Jon. „Ale kdyÏ jsem bydlel v Ho-ho-kusu, usoudil jsem, Ïe pouÏívají bojová umûní.“ 9
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 10
Vtipné. Je vtipn˘ a mil˘. A trpûliv˘. Rychle jsem probrala e-maily – usoudila jsem, Ïe lep‰í bude tvrdit, Ïe „kou‰ou“ – a poloÏila blackberry na stÛl. „V˘bornû, hotovo.“ „TakÏe,“ fiekl Jon a oãi mu svítily. „Mluvila jsi o posteli.“ V˘bornû, mistfie. Ale zachovala jsem klid. „No, kdysi jsme zaãínali vysílat v pût ráno, ale pak na‰i stanici koupila jedna obfií spoleãnost a rozhodla, Ïe budou místo reklam vysílat nás, protoÏe jim to pfiinese o chlup vût‰í zisk, a tak teì jedeme uÏ od ãtyfi.“ „To je drsné.“ Blackberry se znovu rozbzuãel a vydal se na pouÈ po stole jako elektronick˘ ‰váb. Popadla jsem ho. „Já si jen...,“ fiekla jsem, zatímco Jon pozdvihl oboãí nad okrajem menu. Jasnû, uÏ toho nechám. „Vypnu to.“ Tedy... jakmile si pfieãtu, kdo mi volá. Sakra. Anna. „Moc se omlouvám,“ fiekla jsem Jonovi a pfiitiskla si telefon k uchu. „Jen dvû vtefiinky – Ahoj.“ „Becky,“ ozval se Annin hlas. „Nechci tû vyru‰ovat, ale prosím tû, fiekni mi, Ïe jsi dostala poslední e-mail.“ „Potvrdil zítfiek,“ fiekla jsem. „Poslala jsem ti seznam otázek.“ Jon obrátil stránku v jídelníãku. Dezerty? VáÏnû? VÏdyÈ jsme si je‰tû ani neobjednali. „A máme nûjaké –“ pokraãovala Anna. „UÏ jsem pfiipravila stopáÏ z v˘zkumu komárÛ ve Weehawkenu, kter˘ probûhl pfied dvûma lety. Dobr˘, takjáuÏmusímahoj! NamaÏ se repelentem.“ Zavûsila jsem, obrátila se zpátky k Jonovi a omluvnû se usmála. „Já vím, je hroznû nepfiíjemné, kdyÏ ti tohle lidé dûlají. Nejrad‰i bys fiekl: Tak fajn, platím.“ 10
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 11
„Ne –“ fiekl Jon. „Já jsem vlastnû v práci ãtyfiiadvacet hodin dennû, chápe‰? I kdyÏ je to jen provinãní kanál. Chci fiíct, není to nic velkého, jako kdybych byla tfieba v pofiadu Today. To je zlat˘ standard.“ „VáÏnû –“ fiekl Jon. „Ano, je to tak. A my jsme jen..., zkrátka, omlouvám se. UÏ se ho ani nedotknu.“ Nezdálo se, Ïe mi Jon vûfií. Sakra. „Je to tu pûkné, co?“ zkusila jsem to. „Pfiipomíná mi to restauraci U Matthewa ve Waldwicku...? Chodívali jsme tam, kdyÏ jsem byla malá.“ „Já neznám –“ fiekl Jon. „PokaÏdé jsem si dala belgické vafle,“ pokraãovala jsem. Nedokázala jsem zmlknout. Nejen Ïe mám problém rozpoznat, jestli se mnou nûkdo flirtuje, navíc je‰tû trpím syndromem uÏvanûnosti. Není se ãemu divit, Ïe nejrad‰i stojím za kamerou. „A pak, kdyÏ mi bylo devût, umfiel mi tatínek a pfied pûti lety se máma odstûhovala na Floridu, protoÏe mûla zánût Ïil – na Floridû má lidská krev zfiejmû jiné vlastnosti – a pak, minul˘ rok, umfiela...“ Jon na mû zíral. Byl m˘m Ïvanûním evidentnû právû tak zmaten jako já. „No,“ fiekla jsem a koneãnû se mi podafiilo ovládnout pusu. „Co dûlበty?“ Na okamÏik zaváhal. „V marketingu. Pracuju pro jednu poji‰Èovnu.“ „Ach tak,“ fiekla jsem co nejradostnûji. „To je... skvûlé.“ Blackberry si opût zaãal hrát na ‰vába a odjel k okraji stolu. Zachytila jsem ho ve vzduchu. „PaneboÏe, tohle je ‰éf. Musím –“ Jon opût otevfiel jídelní lístek. 11
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 12
„Mohla bych... mu zavolat potom.“ Dostal se aÏ na stránku „o na‰em ‰éfkuchafii„, poslední útoãi‰tû totálnû znudûn˘ch lidí. „Ne, ne. Jen si to vyfiiì.“ „VáÏnû?“ rozzáfiila jsem se. „Bude to trvat jen vtefiinku, slibuju.“ Vstala jsem ze Ïidle a vzala telefon. Doufám, Ïe je to kvÛli nûãemu dÛleÏitému. Jon byl ãím dál tím netrpûlivûj‰í. „Chci vûdût jen jedno, Becky,“ fiekl Oscar. „Jestli jsi sehnala toho podnikatele.“ Mrkla jsem na Jona, kter˘ sledoval, jak se osmdesátníci dohadují, zda si objednat salát s ãervenou fiepou, nebo grilovanou ãínskou fiedkev. MoÏná jim závidûl, Ïe si spolu rozumûjí. Já jsem na rande váÏnû nemoÏná „Nechala jsem mu tfii zprávy u jeho obhájce,“ fiekla jsem. „A jestli mi nezavolá zpátky, budu na nûj ãekat pfied jeho kanceláfií.“ Bylo snaz‰í ulovit pfiíbûhy neÏ vhodné muÏe. Jon zavolal na ãí‰níka. „Úãet, prosím.“ Neskonale snaz‰í.
Jakmile zazvonil budík, otevfiela jsem oãi. Bylo pÛl druhé v noci. Dal‰í den. Natáhla jsem se pro dálkov˘ ovladaã televizoru, kter˘ stál na prádelníku. Dobré ráno, CNN. Zapnula jsem televizor na knihovniãce. Guten Tag, MSNBC. A pak je‰tû televizor zdobící bednu v nohách postele. Dobrá, Fox News. Tohle je va‰e poslední ‰ance. Buìte na mû trochu hodní, nebo zaãnu sledovat C-Span. Tentokrát to myslím váÏnû. âistila jsem si zuby a v zrcadle jsem si prohlíÏela 12
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 13
dásnû a pfiitom v nûm sledovala odraz televizoru stojícího na knihovniãce. Tohle ráno se dûlo jedno velké nic. Doufám, Ïe produkãní pfiijdou s tou vûcí o komárech, kdyÏ uÏ mi naru‰ili schÛzku s Jonem. Navíc byl mil˘. Vzhledem ke své pracovní dobû mívám jen zfiídka ‰anci setkat se s nûk˘m, kdo nepracuje jako noãní vrátn˘ nebo nerozná‰í ranní noviny. Pfied dvûma lety jsem se seznámila s moc mil˘m pekafiem z Hobokenu, a co jsem s ním chodila, pfiibrala jsem sedm kilo. Tak dobfie jsem se nenajedla od doby, co jsem ode‰la ze stfiední ‰koly. Na obrazovce s CNN zazáfiily nejnovûj‰í zprávy. Otoãila jsem se s kartáãkem mezi zuby, abych zachytila podrobnosti. CoÏe? Autonehoda ve Phoenixu? No, to nic. V Atlantû zfiejmû mají ponûkud odli‰n˘ názor na to, co jsou to „zprávy“. Oblékla jsem se, popadla jsem poãítaã, kabelku a ta‰ku s vûcmi do fitka, dal‰í ta‰ku, ve které jsem mûla sloÏky s pofiady, na kter˘ch jsem právû pracovala, a sako. KdyÏ jsem zastrkovala klíã do zámku u dvefií, uvidûla jsem Jima, svého souseda, kter˘ se evidentnû zrovna vracel se psem ze zdravotní procházky. „Brou noc, Jime,“ fiekla jsem a ‰irok˘m obloukem jsem se vyhnula jeho ‰tûkajícímu psovi. „Bré ráno, Becky,“ odvûtil. Takov˘ byl mÛj Ïivot. Veãefie s potenciálními partnery ve ãtyfii odpoledne, v posteli v osm veãer, budíãek o pÛl druhé v noci – a vÏdy pfiipravena podûlit se se svûtem o nejdÛleÏitûj‰í zprávy. Tedy takové to bylo jen v dokonal˘ch dnech. Nûkdy je dÛleÏitûj‰í odvysílat, kde mÛÏete koupit nejlep‰í biokufie, neÏ excelovat v drsné Ïurnalistice. Kdo mÛÏe vûdût, jestli nûjaká mamina v domácnosti z Ed13
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 14
gewateru neshledává zprávu o drÛbeÏím masu zajímavûj‰í? Neexistuje Ïádn˘ zákon, kter˘ by stanovil, Ïe ve‰keré zpravodajství se musí t˘kat Jemenu nebo Severní Koreje. V autû jsem zaãala pfielaìovat stanice. Soft rock, reklamy, kfiesÈanské vysílání, zavolejte nám na..., a vida, zprávy. Poãasí, provoz, to uÏ mám, to jsem si zjistila uÏ vãera, moment..., co Ïe mûla na sobû Kim Kardashianová? Hmmm. MoÏná to stojí za zmínku, ne? Ne. Toho uÏ je moc. Prosím vás, fieknûte mi nûco pofiádného, nûjakou skuteãnou zprávu. Mluvte na mû, NPR. Zastavila jsem, abych si koupila noviny, a pak zajela na parkovi‰tû pfied Kanálem 9. Moje kamarádka a spoluprodukãní, Anna Garciová, se na mû vrhla v okamÏiku, kdy jsem vstoupila do dvefií. Doufala jsem, Ïe se nezaãne vyptávat zase na komáry. „Tak co? Jak dopadlo rande?“ Anna byla o pár let mlad‰í neÏ já a stále je‰tû pfiesvûdãená, Ïe jakákoli schÛzka s neznám˘m muÏem mÛÏe vést k nálezu Toho Pravého. Ale pokud jste byli Annou Garciovou, bylo snaz‰í si nûco takového myslet. Mûla andûlskou tváfi a Ïila v sériové monogamii. Za celou dobu, co jsem ji znala, nebyla sama jistû ani mûsíc. Dohromady MoÏná bych mûla zalhat a navykládat jí nûco o senzaãní veãefii. MoÏná bych jí mûla fiíct, Ïe jsem se dostala domÛ aÏ v nûjakou nechutnû pozdní hodinu..., tfieba v devût veãer. „Dobfie,“ fiekla jsem. „Je mil˘. No... zdá se, Ïe jsme si rozumûli.“ Pfiesnûji fieãeno, rozumûli jsme si do doby, neÏ jsem zaãala kaÏdé dvû vtefiiny kontrolovat blackberry jako blázen. 14
Hezké vstávání - zlom
25.9.2010
15.22
Stránka 15
Anna se na mû nevûfiícnû zadívala. „Kontrolovala jsi blackberry kaÏdé dvû vtefiiny jako blázen?“ „Ano,“ pfiiznala jsem. „Ale dûlala jsem to moc roztomile.“ Anna se u‰klíbla. Jasnû, já bych sv˘m slovÛm taky nevûfiila.
15