1
Nezdálo se, Ïe by byl schopen vyvolat takov˘ zmatek, ale vinu za mnohé z toho, co se odehrávalo tam dole, bylo moÏné pfiipsat jemu. A to bylo vynikající. Bylo mu devadesát jedna let, byl ochrnut˘, pfiipoutan˘ na invalidní vozík a napojen˘ na kyslíkovou bombu. Druh˘ infarkt pfied sedmi lety ho skoro zabil, av‰ak Abraham Rosenberg byl stále je‰tû naÏivu a navzdory hadiãkám v nose byl stále je‰tû lep‰ím právníkem neÏ ostatních osm. Byl poslední legendou Nejvy‰‰ího soudu a skuteãnost, Ïe dosud d˘chá, dráÏdila dav dole. Sedûl na vozíku v kanceláfii v prvním poschodí Nejvy‰‰ího soudu. KdyÏ hluk zesílil, vzepfiel se nohama o okraj okna a naklonil se dopfiedu. Nenávidûl policajty, ale pohled na jejich sevfiené, vyrovnané fiady byl tentokrát uklidÀující. Stáli vzpfiímenû a nejménû padesátitisícovému davu, Ïíznícímu po krvi, neustoupili ani o krok. „Nejvût‰í dav, jak˘ jsem kdy vidûl!“ zakfiiãel Rosenberg od okna. Byl témûfi hluch˘. Jason Kline, jeho star‰í koncipient, stál za ním. Bylo první pondûlí mûsíce fiíjna, zahajovací den nového zasedání soudu. Tento den se stal tradiãní oslavou Prvního dodatku k ústavû. Nádherná oslava. Rosenberg byl vzru‰en˘. Pro nûho znamenala svoboda projevu svobodu páchat v˘trÏnosti. „Jsou tam Indiáni?“ zeptal se nahlas. Jason Kline se naklonil blíÏ k jeho pravému uchu. „Ano!“ „Pomalovaní váleãn˘mi barvami?“ „Ano. V plné zbroji.“ „Tancují?“ „Ano!“ 5