Prolog Altenstadt u Schongau, v noci na 18. ledna, léta Pánû 1660
K
dyÏ faráfi Andreas Koppmeyer vtlaãil do otvoru poslední cihlu a zamazal ji maltou a vápnem, zb˘valy mu uÏ jen ãtyfii hodiny Ïivota. Hfibetem ruky si setfiel pot z ãela a opfiel se o studenou, vlhkou zeì za sebou. Pak nervóznû pohlédl na úzké toãité schodi‰tû. Nepohnulo se nûco nad ním? Znovu byl sly‰et praskot, jako by se nûkdo kradl nahofie po dfievûné podlaze. Ale taky to mohl b˘t klam. Dfievo pracovalo a kostelík svatého Vavfiince byl star˘ a zchátral˘. Ne nadarmo ho fiemeslníci uÏ nûkolik t˘dnÛ opravovali, aby se nûkdy bûhem m‰e nezfiítil. Venku zufiila kolem om‰elého zdiva lednová boufie a lomcovala dfievûn˘mi okenicemi. Av‰ak nejen kvÛli chladu se tady dole v kryptû faráfi otfiásl. Pfiitáhl si pevnûji k tûlu dûravou sutanu, naposledy vrhl zkoumav˘ pohled na zazdûnou stûnu a odebral se zase nahoru. Jeho kroky se rozléhaly na vy‰lapan˘ch, námrazou pokryt˘ch schodech. Vytí boufie najednou zesílilo, takÏe uÏ nebylo sly‰et tiché skfiípûní v galerii nad ním. Musel se m˘lit. Kdo by se taky mûl tady touto dobou zdrÏovat. Bylo dlouho po pÛlnoci, hospodynû Magda spala uÏ celé hodiny vedle v malé fafie, a taky star˘ kostelník se tu objeví teprve k rannímu zvonûní. Faráfi Andreas Koppmeyer vystoupal poslední schody z krypty. Jeho ‰iroká postava zcela zaplnila otvor v kostelní
11
podlaze. Byl pfies ‰est stop vysok˘, muÏ jako medvûd. S mohutn˘m plnovousem a hust˘m ãern˘m oboãím vypadal jako ztûlesnûní starozákonního Boha. KdyÏ stál v ãerné sutanû pfied oltáfiem a kázal bruãiv˘m hlubok˘m hlasem, mûly jeho oveãky uÏ kvÛli jeho zjevu strach z oãistce. Faráfi nadzvedl obûma rukama náhrobní kámen váÏící nûkolik centÛ a s funûním ho strkal nad otvor. Kámen do nûho se skfiípotem zapadl a uzavfiel ho tak dokonale, jako by krypta nebyla nikdy otevfiena. Koppmeyer spokojenû pfiehlédl vykonané dílo a pak se vydal na cestu ven do snûhové vánice. KdyÏ chtûl otevfiít portál kostela, podafiilo se mu to jen na ‰kvíru, protoÏe sníh zatím vytvofiil venku vysokou závûj. S heknutím zatlaãil ramenem proti tûÏk˘m dubov˘m dvefiím, aÏ se natolik otevfiely, aby se mohl protáhnout ven. Snûhové vloãky ho hned píchaly jako malé jehliãky do obliãeje a musel zavírat oãi, kdyÏ se prodíral smûrem k fafie. K malému domku to bylo jen tfiicet krokÛ, ale faráfii to pfiipadalo jako vûãnost. Vítr mu ‰kubal sutanou, takÏe kolem nûho vlála jako potrhan˘ prapor. Snûhu bylo venku témûfi po pás, a dokonce tak mohutn˘ ãlovûk jako on se jen s námahou prodíral kupfiedu. Zatímco se krok za krokem probojovával vánicí a tmou, myslel na uplynulé dva t˘dny. Faráfi Koppmeyer byl prost˘ muÏ boÏí, ale i on si v‰iml, Ïe jeho nález je nûco mimofiádného. Nûco, na ãem si mûli spálit prsty jiní, ne on. Bylo správné zazdít pfiístup. AÈ mocnûj‰í a znalej‰í lidé rozhodnou, jestli se má nûkdy otevfiít. MoÏná nemûl psát ten dopis Benediktû, ale své mlad‰í sestfie vÏdycky bezv˘hradnû vûfiil. Byla na Ïenu pfiekvapivû chytrá a seãtûlá, uÏ dfiíve se jí ptal na radu a urãitû i tentokrát rozhodne správnû. My‰lenky Andrease Koppmeyera byly prudce pfieru‰eny. Zdálo se mu, Ïe koutkem oka zahlédl pohyb, nûkde vpravo za hromadou dfiíví vedle fary. Pfiivfiel oãi, rukou je chránil proti snûhov˘m vloãkám, ale nic nerozeznal. Pokrãil rameny, byla pfiíli‰ velká tma a v tom vichru beztak nebylo nic vidût. MoÏná jen li‰ka, která se krade ke kurníku, pomyslel si. Nebo pták, kter˘ hledá ochranu pfied vánicí.
12
Koneãnû do‰el ke vchodu do fary. Tady na jiÏní stranû nebyly závûje tak vysoké. Otevfiel dvefie, protlaãil své mohutné tûlo do sínû a zasunul závoru. OkamÏitû se kolem nûho rozprostfielo pfiíjemné ticho. Snûhová boufie se zdála b˘t daleko, hodnû daleko. Otevfiené ohni‰tû v síni je‰tû zcela nevyhaslo a ‰ífiilo pfiíjemné teplo, o nûco dál vzadu vedlo schodi‰tû do pokoje hospodynû. Faráfi se obrátil doprava, kde za svûtnicí byla jeho malá komora. KdyÏ otevfiel dvefie do svûtnice, pfiivítala ho sladká mastná vÛnû. Andreasu Koppmeyerovi se sbíhaly sliny v ústech, kdyÏ poznal její pÛvod. Na stole uprostfied svûtnice stála hlinûná mísa, aÏ po okraj naplnûná smaÏen˘mi vdolky. Koppmeyer pfiistoupil blíÏ a jemnû se jich dotkl. Byly je‰tû teplé. Faráfi se u‰klíbl. Peãlivá Magda zase jednou myslela na v‰echno. ¤ekl jí, Ïe dnes zÛstane v kostele déle, aby sám pfii opravách pfiiloÏil ruku k dílu. Pro jistotu si s sebou vzal bochník chleba a dÏbán vína. Ale hospodynû vûdûla, Ïe mu to nemÛÏe staãit, a tak mu pfiipravila smaÏené vdoleãky, které tu teì ãekaly na svého vysvoboditele! Andreas Koppmeyer zapálil svíãku o oharky v krbu a posadil se ke stolu. S potû‰ením si v‰iml, Ïe vdoleãky jsou tlustû pomazané medem. Pfiitáhl mísu k sobû, vzal si jednu z tûch je‰tû tepl˘ch lahÛdek a s poÏitkem se zakousl. Chutnalo to skvûle. Jak tak v poklidu pojídal své oblíbené jídlo, cítil, jak se mu vrací do tûla teplo. Bral si jeden vdolek za druh˘m a pofiádal je se stále vût‰í rychlostí. Na chvíli ucítil na patfie nepfiíjemnou chuÈ, ale tu zase okamÏitû pfiehlu‰il sladk˘ med. Po ‰estém vdolku to musel Koppmeyer koneãnû vzdát. Naposledy se je‰tû zadíval do mísy, na jejímÏ dnû zbyly poslední dva kousky. Hluboce si povzdechl, pohladil si bfiicho a pak se víc neÏ syt˘ odebral vedle do komory, kde brzy usnul hlubok˘m spánkem. Bolesti s lehkou nevolností se ohlásily krátce pfied prvním zakokrháním kohouta. Koppmeyer se ti‰e proklel za svou nenaÏranost a krátce se pomodlil. Byl si dobfie vûdom, Ïe
13
obÏerství je jedním ze sedmi smrteln˘ch hfiíchÛ. Magda zfiejmû poãítala s tím, Ïe obsah mísy vydrÏí pár pfií‰tích dnÛ. Ale ty vdoleãky byly prostû pfiíli‰ skvûlé! Teì ho BÛh trestá nevolností a bolestí bfiicha. Proã taky musel zaãít s pfiejídáním uprostfied noci! Dobfie mu tak! Právû chtûl vstát z postele, aby si ulevil do noãníku, pfiipraveného pro takové pfiípady, kdyÏ bolesti bfiicha zesílily. Tûlem mu projíÏdûly kfieãe, takÏe se musel zachytit pelesti. Se sténáním se narovnal a potácel se vedle do svûtnice, kde na stolku stál dÏbán s vodou. Posadil se a dÏbán naráz vypil do dna v nadûji, Ïe tak bolesti poleví. Cestou zpátky do komory mu vy‰lehla v útrobách taková bolest, jakou je‰tû nezaÏil, palãivû mu sjela hrdlem aÏ do Ïaludku. Chtûl zakfiiãet, ale v˘kfiik mu uvízl v hrdle. Z jazyka se stal masit˘ roubík, kter˘ mu ucpal hrdlo. Faráfi klesl na kolena, krkem mu stoupal hork˘ oheÀ. Vyzvracel ka‰ovit˘ chuchvalec, ale bolest nepolevila. Naopak, stupÀovala se, nohy mu najednou vypovûdûly sluÏbu, aÏ nakonec lezl ven po ãtyfiech jako spráskan˘ pes. SnaÏil se pfiivolat hospodyni, av‰ak to mu uÏ palãiv˘ oheÀ dávno spálil hrdlo. Faráfi koneãnû pochopil, Ïe to nejsou Ïádné normální bolesti bfiicha a Ïe nesnûdl jen nûco zkaÏeného. Tu‰il, Ïe je to jeho konec. LeÏel a skomíral. Po nekoneãné chvíli strachu a zoufalství se pfiimûl k poslednímu ãinu. Se silou, která mu je‰tû zb˘vala, se vzepfiel proti domovním dvefiím a zatlaãil na nû. Opût mu boufie vála do tváfie, zeì z chladu a ledov˘ch jehliãek. Vytí boufie jako by se mu posmívalo. Ve stopách, které pfied hodinami pro‰lapal a které byly je‰tû ãásteãnû znatelné, se po ãtyfiech vlekl zpátky ke kostelu. Neustále se zastavoval a lehal si do snûhu, kdyÏ ho bolest pfiemohla. Sníh a led mu zalezly pod sutanu, ruce mu mrazem znecitlivûly. Ztratil jak˘koliv pojem ãasu. Jeho my‰lenky uÏ mûly jen jedin˘ cíl: Musí se dostat do kostela! Koneãnû narazil hlavou do zdi. Teprve s urãit˘m zpoÏdûním vzal na vûdomí, Ïe je to portál kostela. Z posledních sil vrazil zmrzlé pah˘ly, které kdysi byly jeho rukama, do
14
‰kvíry a otevfiel dvefie. Uvnitfi uÏ nebyl schopn˘ lézt ani po ãtyfiech, nohy mu neustále podklesávaly pod tûÏk˘m tûlem. Poslední kus se plazil, v nitru mu zufiil neúprosn˘ boj. Cítil, jak jeho orgány postupnû vypovídají sluÏbu. KdyÏ faráfi dolezl k desce nad kryptou, pohladil krátce reliéf Ïeny pod sebou. Laskal om‰elou postavu jako milenku, nakonec poloÏil tváfi na její obliãej. Ochrnutí stoupalo od nohou pomalu nahoru. NeÏ mu dorazilo k rukám, Kroppmeyer vyryl nehtem pravého ukazováãku do námrazy na náhrobním kameni kruh. Pak mu napûtí z tûla vyprchalo a on se zhroutil. Je‰tû jednou se pokusil zvednout hlavu, ale nûco ho pevnû drÏelo. Poslední, co Andreas Koppmeyer cítil, bylo, jak mu vousy, pravé ucho a kÛÏe tváfie pomalu pfiimrzají ke kameni. Kolem nûho se rozprostfiel chlad a ticho.
15
1
S
imon Fronwieser se prodíral snûhem po silnici k Altenstadtu a proklínal své povolání. Sedláci, pacholci, tesafii, dokonce dûvky a Ïebráci zÛstali v takovémhle hrozném mrazu v teple. Sníh a led mu zalezly za límec a do bot a rozpou‰tûly se tam na studenou ka‰i. KdyÏ se podíval dolÛ, objevil na ‰piãce levé boty novou díru, z které mu vykukoval palec. Stiskl zuby. Îe ho boty nechají na holiãkách právû teì v zimû! Co u‰etfiil, vydal uÏ za nové kalhoty, ale ty prostû potfieboval. To aÈ mu radûji palec umrzne, neÏ aby se musel zfiíkat pfiíjemností nejnovûj‰í francouzské módy. Bylo nutné b˘t stylov˘, právû v tak ospalém bavorském malomûstû, jako je Schongau. Simon se znovu zahledûl na silnici. Teprve pfied chvílí pfiestalo snûÏit. Teì po ránu byla nad poli a lesy kolem mûsta fiezavá zima. Snûhová krusta na úzké pro‰lapané stezce uprostfied silnice se pfii kaÏdém kroku prolomila. Na vûtvích visely rampouchy, stromy vzdychaly pod tíhou snûhu. Tu a tam se zlomily vûtve nebo se s hlasit˘m bouchnutím zbavily snûhového nákladu. Simonovy dokonale pfiistfiiÏené zakroucené kníry a ãerné vlasy aÏ po ramena mu zatím zmrzly na rampouchy. KdyÏ si ohmatal oboãí, cítil taky jen led. Znovu hlasitû zaklel. Byl to urãitû nejchladnûj‰í den v roce a zrovna dnes se on musí na otcÛv pfiíkaz vydat do Altenstadtu! A to v‰echno jen kvÛli nemocnému faráfii!
16
Simon si uÏ umûl pfiedstavit, co asi tlustému Koppmeyerovi je. PfieÏral se, jako tak ãasto! A teì leÏí s bolestmi bfiicha v posteli a Ïádá si ãaj z lipov˘ch kvûtÛ. Jako by mu ho nemohla uvafiit jeho hospodynû Magda! Ale zfiejmû se pan faráfi nejdfiív nûkde venku pûknû nacpal a pak se pobavil s nûkterou z místních dûvek, Magda se urazila a on to teì má vylízat. UÏ velmi ãasnû zrána bu‰il na dvefie jejich domu Abraham Gedler, altenstadtsk˘ kostelník. Byl podivnû bled˘ a skoup˘ na slovo, jenom fiekl, Ïe faráfi je nemocn˘ a aby pan doktor co nejdfiív pfii‰el. Pak bez dal‰ího vysvûtlení bûÏel zpátky do Altenstadtu. Simon jako obvykle touto dobou leÏel je‰tû v posteli, hlavu tûÏkou po vãerej‰ím tokajském v hostinci U zlaté hvûzdy. Ale otec ho s kletbami vytáhl z postele a bez snídanû poslal na cestu. Simon uÏ ponûkolikáté zapadl aÏ po pás do snûhu a musel se namáhavû vyhrabat. PfiestoÏe byl vzduch such˘ a mraziv˘, na tváfii se mu perlil pot. Smutnû se u‰klíbl, kdyÏ vytáhl pravou nohu ze závûje a pfiitom témûfi pfii‰el o botu. Pokud si nedá pozor, bude muset brzy léãit sám sebe! Potfiásl hlavou. Bylo to ‰ílenství pfii tomhle poãasí jít do Altenstadtu, ale co mu zb˘valo? Otec, mûstsk˘ felãar Bonifaz Fronwieser, ‰el k bohatému radnímu, kter˘ trpûl dnou, a snaÏiv˘ lazebník, kter˘ by ho jinak jistû rád zastoupil, teì zrovna leÏel v posteli s nervovou horeãkou. A neÏ by star˘ Fronwieser za sebe poslal do Altenstadtu kata, to by si radûji ukousl prst. Tak prostû poslal svého nezdárného syna... Huben˘ kostelník uÏ oãekával Simona u vchodu malého kostelíka, kter˘ stál trochu opodál vesnice na malé vyv˘‰eninû. Gedler byl ve tváfii bíl˘ jako sníh v‰ude kolem nûho. Mûl kruhy pod oãima a tfiásl se po celém tûle. Simon uvaÏoval, jestli snad nepotfiebuje pomoc spí‰ on neÏ faráfi. Kostelník pÛsobil dojmem, jako by nûkolik nocí nespal. „NuÏe, Gedlere,“ spustil Simon povzbudivû. „Copak je, panu faráfii? Zauzlení stfiev? Zácpa? Klyst˘r dokáÏe divy. Mûl bys to taky jednou vyzkou‰et.“
17
Chtûl jít rovnou k fafie, ale kostelník ho zadrÏel a mlãky ukázal na kostel. „On je tam uvnitfi?“ podivil se Simon. „V téhle zimû? MÛÏe b˘t rád, jestli si tím nepfiivodí smrt.“ Obrátil se ke kostelu, kdyÏ za sebou sly‰el odka‰lání. Krátce pfied portálem se otoãil. „Co je, Gedlere?“ „Pan faráfi, on je...“ Kostelníkovi vypovûdûl hlas. Díval se mlãky k zemi. S náhl˘m tu‰ením Simon otevfiel tûÏké kfiídlo dvefií. Zavál mu v ústrety ledov˘ vítr, zdánlivû je‰tû o nûkolik stupÀÛ chladnûj‰í neÏ vzduch venku, nûkde prásklo okno. Rozhlédl se. Po levé a pravé stranû vnitfiních zdí stála dfievûná le‰ení aÏ nahoru ke zpuchfielé galerii. Z trámové konstrukce nahofie u stropu se dalo soudit, Ïe se tu v blízké budoucnosti má pokládat nov˘ dfievûn˘ strop. Okna na zadní frontû byla vysazená, takÏe kostelní lodí protahoval neustál˘ ledov˘ prÛvan. Simon vidûl, jak se jeho dech pfied ním sráÏí jako jemná mlha. Faráfi Andreas Koppmeyer byl v zadní ãásti kostelní lodi, jen nûkolik krokÛ od apsidy. Vypadal jako z ledu vysekaná socha, padl˘ bíl˘ obr, sraÏen˘ boÏím hnûvem. Celé jeho tûlo bylo potaÏené jemnou ledovou vrstvou. Simon se k nûmu opatrnû blíÏil a dotkl se bíle se tfipytící sutany. Byla tvrdá jako prkno. Dokonce na oãi, otevfiené ve smrtelném zápase, se poloÏily ledové krystalky, coÏ faráfiovû tváfii propÛjãilo nûco nadpozemského. Simon se zdû‰enû otoãil. Kostelník stál provinile v portálu a Ïdímal v ruce klobouk. „Ale... on je pfiece mrtv˘!“ zvolal Simon. „Proã jsi to nefiekl, kdyÏ jsi pro mû pfii‰el?“ „My... my nechtûli dûlat rozruch, Va‰e DÛstojnosti,“ mumlal Gedler. „Mysleli jsme, Ïe kdybysme to fiekli ve mûstû, za chvíli by to vûdûl kaÏd˘. Bude se klevetit a tfieba by pak z pfiestavby kostela nebylo nic...“ „My? Kdo je to my?“ zeptal se Simon zmatenû. V té chvíli se objevila vedle kostelníka s hlasit˘m vzly-
18
káním faráfiova hospodynû Magda. Byla naprost˘m protikladem hubeného Gedlera, kulatá jako káì na zelí, s tlust˘mi, natekl˘mi l˘tky. Vysmrkala se do velkého bílého krajkového kapesníku, takÏe Simon jen ãásteãnû vidûl její odulou uplakanou tváfi. „Je to ostuda, ostuda to je,“ nafiíkala. „Îe takhle musí nûkdo skonãit, a navíc pan faráfi. Ale já mu vÏdycky fiíkala, aby se tolik nepfiecpával!“ Kostelník pfiikyvoval a dál Ïdímal klobouk. „Pfiejedl se vdolkÛ s medem,“ zamumlal. „Nechal z celé mísy jen dva. Tady pfii modlení ho to pak zasáhlo.“ „Pfiejedl se...“ Simon svra‰til ãelo. Jeho obavy se zãásti naplnily, jen s tím rozdílem, Ïe faráfi nebyl nemocn˘, ale mrtv˘. „Ale proã tedy leÏí tady, a ne ve své posteli?“ zeptal se víc sám sebe neÏ kolemstojících. „Jak jsem fiekl, zfiejmû se chtûl pomodlit, neÏ pfiedstoupí pfied Stvofiitele,“ ‰eptal Gedler. „V tomhle poãasí?“ Simon nedÛvûfiivû potfiásl hlavou. „MÛÏu se podívat na faru?“ Kostelník pokrãil rameny a spoleãnû se vzlykající Magdou ho vedli naproti do sousedního domku. Magda zapomnûla zavfiít dvefie, takÏe sníh zavál aÏ do svûtnice a vrzal jim pod nohama. Na stole pfied lavicí u kamen stála mísa, v níÏ zÛstaly dva sádlem se lesknoucí vdolky. Vypadaly k nakousnutí. Hnûdé a velké jako dlaÀ, pomazané tlustou vrstvou medu. Pfies setkání se smrtí, které nepodporuje právû chuÈ k jídlu, se Simonovi sbíhaly sliny v ústech. Uvûdomil si, Ïe dnes je‰tû nesnídal. Na okamÏik byl v poku‰ení vdolek ochutnat, ale zavãas si to rozmyslel. Tohle bylo ohledání mrtvého, a ne pohfiební hostina. Rozhlédl se a od faráfiovy postele si pfiedstavoval jeho poslední cestu. „Musel vstát a pfiejít do kuchynû, aby se napil vody. Tady se pak zhroutil.“ Ukázal na stfiepy dÏbánu a ka‰ovité stopy zvratkÛ. V tûsné svûtnici byly hofice cítit Ïaludeãní ‰Èávy a zkyslé mléko.
19
„Ale proã proboha pak ‰el ven do kostela?“ zamumlal. V náhlém vnuknutí se obrátil na kostelníka. „Co vlastnû faráfi Koppmeyer vãerej‰ího veãera dûlal?“ „On... byl v kostele. AÏ pozdû do noci,“ vypravil ze sebe Gedler. Hospodynû pfiik˘vla. „Vzal si s sebou dokonce bochník chleba a dÏbán vína, fiíkal, Ïe se zdrÏí. KdyÏ jsem si ‰la lehnout, je‰tû tam byl. Krátce pfied pÛlnocí jsem se probudila a svûtlo tam pofiád je‰tû svítilo.“ „Krátce pfied pÛlnocí?“ podivil se Simon. „Co má faráfi tou dobou co pohledávat v ledovû studeném kostele?“ „On... on fiíkal, Ïe se musí je‰tû podívat na to, jak se pfiestavuje strop chóru,“ vysvûtloval kostelník. „VÛbec byl pan faráfi v posledních dvou t˘dnech trochu divn˘. Pofiád byl naproti v kostele, a to pfii tûchhle mrazech!“ „Nenechal druhé nic udûlat, ten dobrák,“ pfieru‰ila ho Magda. „Byl to chlap jako medvûd. S kladivem a dlátem umûl zacházet jako nikdo jin˘.“ Simon uvaÏoval. Vãerej‰í noc byla nejchladnûj‰í za dlouhou dobu. Ne nadarmo pfieru‰ili fiemeslníci teì v lednu práce v kostele. Pokud nûkdo za takové noci vezme do ruky kladivo a dláto, tak k tomu musí mít setsakra dobr˘ dÛvod. AniÏ si dál v‰ímal kostelníka a hospodynû, pospíchal naproti do kostela. Uvnitfi leÏel faráfi je‰tû tak, jak ho opustil. Teprve teì si Simon v‰iml, Ïe jeho tûlo leÏí pfiímo na náhrobním kameni. Na nûm byl reliéf Ïeny, která se podobala obrazu Marie. Kolem její hlavy byla slova uspofiádaná jako oblouk svatozáfie. Sic transit gloria mundi. „Tak pomíjí svûtská sláva,“ zamumlal Simon. „Vskutku pravda.“ Tento nápis ãetl uÏ ãastûji. B˘val na mnoh˘ch náhrobních kamenech a uÏ ve starém ¤ímû bylo zvykem, Ïe otrok tato slova ‰eptal vítûznému vojevÛdci pfii triumfálním taÏení mûstem. Nic pozemského není vûãné... Témûfi to vypadalo, jako by faráfi posledním gestem pravé ruky ukazoval na tento nápis. Simon si povzdechl.
20