Prolog Altenstadt u Schongau, v noci na 18. ledna, léta Pánû 1660
K
dyÏ faráfi Andreas Koppmeyer vtlaãil do otvoru poslední cihlu a zamazal ji maltou a vápnem, zb˘valy mu uÏ jen ãtyfii hodiny Ïivota. Hfibetem ruky si setfiel pot z ãela a opfiel se o studenou, vlhkou zeì za sebou. Pak nervóznû pohlédl na úzké toãité schodi‰tû. Nepohnulo se nûco nad ním? Znovu byl sly‰et praskot, jako by se nûkdo kradl nahofie po dfievûné podlaze. Ale taky to mohl b˘t klam. Dfievo pracovalo a kostelík svatého Vavfiince byl star˘ a zchátral˘. Ne nadarmo ho fiemeslníci uÏ nûkolik t˘dnÛ opravovali, aby se nûkdy bûhem m‰e nezfiítil. Venku zufiila kolem om‰elého zdiva lednová boufie a lomcovala dfievûn˘mi okenicemi. Av‰ak nejen kvÛli chladu se tady dole v kryptû faráfi otfiásl. Pfiitáhl si pevnûji k tûlu dûravou sutanu, naposledy vrhl zkoumav˘ pohled na zazdûnou stûnu a odebral se zase nahoru. Jeho kroky se rozléhaly na vy‰lapan˘ch, námrazou pokryt˘ch schodech. Vytí boufie najednou zesílilo, takÏe uÏ nebylo sly‰et tiché skfiípûní v galerii nad ním. Musel se m˘lit. Kdo by se taky mûl tady touto dobou zdrÏovat. Bylo dlouho po pÛlnoci, hospodynû Magda spala uÏ celé hodiny vedle v malé fafie, a taky star˘ kostelník se tu objeví teprve k rannímu zvonûní. Faráfi Andreas Koppmeyer vystoupal poslední schody z krypty. Jeho ‰iroká postava zcela zaplnila otvor v kostelní
11