1 Mode ani lefanejcha… Děkuji Ti, Králi živý a věčný, žes mi vrátil mou duši…
Šabat Noach připadl roku 5762 na třetí den měsíce chešvan, což byla dle občanského kalendáře sobota dvacátého října 2001. Jenže jsou roky a jsou Léta Páně, jsou letopočty a občanské letopočty, kalendáře bývají všelijaké, takže měsíc elul, kdy si všichni na Noachův příběh volky nevolky vzpomněli, byl ještě stále v roce 5762, přičemž bohabojní křes.ané i zpupní neznabozi už osm měsíců žili v roce 2002, zatímco muslimové měli rok 1423. Navzdory tomu se věřící všech tří monoteistických náboženství, stejně jako bezvěrci a jinověrci, divili stejně, strachovali se stejně a stejně si i zoufali, anebo, měli-li štěstí, sledovali v televizi pou.ově barevné zprávy a emotivní záběry, podbarvované nevkusně dramatickými tóny, a soucítili s těmi, kteří si zoufali. Našli se i tací, kterým bylo všechno jedno, nebo. jich se události nedotkly, nedotkly se jich tragické osudy, pláč ani slzy, nedotklo se jich nic, co se jich nedotklo. O nich se ale vyprávět nechce, a. je naše duše vůči těm, kteří nám zlořečí, jako prach; a. je naše duše vůči těm, pro které jsme prach, prachem. A o těch, kteří ve zdraví či s újmami přežili, leč nedožili se dnešních dnů, budiž řečeno tehi nišmato crura bi-cror ha-chajim, jak se píše na poslední řádek náhrobních kamenů, čili: Budiž jejich duše pojata do svazku věčného života. Roku 5762 připadl šabat Noach na třetí den měsíce chešvan. O rok později připadl na šestý den měsíce cheš[7]