Ozvalo se zaklepání na dveře. Claire Fieldingová a Julie Simpsonová se po sobě překvapeně podívaly. Claire se začala zvedat. „Jen seK,“ zarazila ji Julie. „Dojdu otevřít.“ Vstala z pohovky a zamířila na druhou stranu obývacího pokoje. „Geraint si nejspíš něco zapomněl. Už zase.“ Claire se usmála. „Nebo si to rozmyslel a chce mi půjčit to dévédéčko se Zoufalými manželkami.“ Julie s hlasitým smíchem vyšla z pokoje. Claire se trochu zavrtěla, aby se jí pohodlněji sedělo, s úsměvem se opřela a prohlížela si dárky rozložené na konferenčním stolku. Plenkové kalhotky a další dětské oblečení, knihy o rodičovství, měkké hračky. A blahopřání. Bála se, že by mohlo přinést smůlu, kdyby je otevřela před porodem, ostatní však naléhali, takže se podvolila a na předchozí pochyby brzy zapomněla. Posouvala se zkusmo ze strany na stranu a snažila se najít na pohovce měkké místo, kde by se pérování přizpůsobilo jejímu obrovitému neforemnému břichu. Popleskala se po něm a usmála se. Už to nebude dlouho trvat. Předklonila se, hekla vynaloženou námahou a zvedla sklenici s perlivým ovocným nápojem. Lokla si a položila sklenici zpátky na stůl. Pak si vzala miniaturní smaženou cibulku v těstíčku. Vyslechla si spoustu hrůzostrašných historek o ženách, které v těhotenství nedokázaly vůbec nic sníst a neustále se jim zvedal žaludek. Pro ni to neplatilo, v tomhle ohledu měla štěstí. Pravděpodobně až přílišné štěstí. Znovu se popleskala po břiše a doufala, že to všechno je jen děOátko, ačkoli věděla, že tomu tak není. Litovala, že nemůže být jako jed-
1
11