PŘEDMLUVA
V žádném městě, které znám, nejsou tak zajímavé hřbitovy jako v Paříži. Jsou úplně jiné, téměř veselé, a nemají v sobě nic morbidního a skličujícího, jak je tomu člověk zvyklý z německých hřbitovů. Jako by se Francouzi prostě starali o své mrtvé lépe. A každý školák ví, že například Edgar Degas je pochován na Montmartru, zatímco Maupassant a Baudelaire na Montparnasu. Z bulváru de Ménilmontant se dostanete ke hřbitovu Père-Lachaise – tak se jmenuje největší a nejhezčí pařížský hřbitov; nezvyklé pojmenování se vztahuje k Père Lachaisovi, zpovědníkovi Ludvíka XIV. Vedle Edith Piaf, Jima Morrisona a Simone Signoretové tu najdete hroby Molièra, Balzaka, Chopina, Bizeta a Oscara Wilda. Kde, to vám poradí hřbitovní hlídač, a za několik franků vám prodá i plánek. Za hezkých dní, především na jaře a na podzim, putuje k hrobům svých idolů spousta lidí; potkávají se tu ti, kdo si odtud odnášejí jen letmý dojem z povinné turistické návštěvy, s těmi, kteří sem přicházejí pravidelně. Většinou ve stejnou dobu a se stejným cílem – krátkou vzpomínkou na zesnulé. Toho si ovšem všimne jenom ten, kdo navštěvuje hřbitov Père-Lachaise po několik dní ve stejnou dobu – což jsem dělal, zpočátku bez jakéhokoli zvláštního záměru, a rozhodně jsem nečekal, že tu narazím na jeden z nejnapínavějších příběhů, s nimiž jsem se kdy setkal. 7