Kapitola 1
P
átou ženu svého otce jsem měl velice nerad, ale zase ne natolik, aby mě to dohnalo k vraždě. Já, plod jeho druhého neuváženého pochodu k oltáři, jsem se poslušně účastnil dvou jeho dalších sňatků a výměna matek v šesti a čtrnácti letech pak dělila moje dětství na etapy. Ve třiceti jsem se nicméně vzbouřil. Ani čtyřmi páry koní by mě nedotáhli k otcově svatbě s jeho pátou vyvolenou, s Moirou, paní s medovým hlasem a ostrýma očima. Moira se stala příčinou nejostřejšího sporu, jaký jsem kdy měl, a způsobila, že se mezi námi rozprostřela pustina, ve které nepadlo slovo po celá tři léta. Ihned po Moiřině smrti se na mém prahu objevila policie, plná podezření. Čirou náhodou jsem mohl zcela jednoznačně dokázat, že jsem byl co do místa zcela jinde než tam, kde Moiřina hrabivá duše opustila její pečlivě pěstované tělo. Na pohřeb jsem Moiře nešel, ale v tom jsem nebyl sám. Otec nešel také. Měsíc po její smrti telefonoval. Neslyšel jsem jeho hlas předtím tak dlouho, že mi připadal zcela cizí. „Jsi to ty, Iane?“ „Ano.“ „Tady je Malcolm.“ „Nazdar.“ „Děláš teď něco?“ „Čtu si ceny zlata.“ „Sakra, tak jsem to nemyslel,“ řekl podrážděně. „Myslím, jestli toho máš hodně jaksi obecně.“ „Obecně toho mám dost.“
(7