0034342

1 V 21.37 v pfiedveãer Dne díkÛvzdání vyjde devatenáctiletá Francesca Penaová z o‰untûlé vstupní haly nevzhledného malého ãinÏáku v oblasti za V˘chodní 50. ulicí a spûchá na sever. ·tíhlá jako modelka a chránûná pfied zimou jen starou sportovní bundou Adidas vzdoruje ledovému vûtru, kter˘ jako by postrkoval auta smûrem do centra, a pfiitom koutkem oka pozoruje jednotvárné pusté obchody. Tenhle úsek Druhé Avenue stejnû nikdy za moc nestál. Dnes, kdy v‰ichni odjíÏdûjí za rodinami nebo se chystají na jejich pfiíjezd, je skoro v‰ude zavfieno.

Jedinou v˘jimkou je prodejna cukrovinek, která nedávno zmûnila majitele, a irská hospoda s ohla‰ovanou ‰Èastnou hodinkou trvající od deseti ráno do sedmi veãer.

Penaová zaboãí na západ na 52. ulici a dlouh˘mi atletick˘mi kroky pfiebûhne dal‰í bezútû‰n˘ blok. Míjí ‰estipodlaÏní domy bez v˘tahu, suterénní ãistírnu, dal‰í ponurou hospodu a poboãku Armády spásy. Tady sebou jako vÏdy ‰kubne pfii pohledu na bezzub˘ nápis s chybûjícími A v prvním slovû. Jako studentka druhého roãníku Newyorské univerzity na stipendiu, které získala za své v˘kony v dráhov˘ch a pfiespolních bûzích, uÏ bûhala v nejrÛznûj‰ích ãtvrtích, lep‰ích i hor‰ích, ale v Ïádné, která by ji rozãilovala tolik jako tenhle uboh˘ kousek okraje stfiedního Manhattanu, kde ve‰keré snaÏení vypadá marnû a smû‰nû pomûfiováno hodnotou tûchto nemovitostí.

Jako lék proti stísnûnosti i proti chladu si Penaová vstrãí do úst ãokoládovou pralinku a je‰tû zv˘‰í uÏ tak dost rychlé tempo.

9

Od Tfietí Avenue, vlastního zaãátku stfiedního Manhattanu, uÏ nejsou vidût Ïádné nahodile rozmístûné ãinÏovní domy nebo drobné podniky. Jsou tu jen obchodní fietûzce, banky a mrakodrapy s kanceláfiemi, a kdyÏ Penaová pospíchá pfies témûfi prázdn˘ blok, její krvavû rudá bunda a krátké lesklé ãerné vlasy tu jsou jedin˘mi barvami. AspoÀ Lexington Avenue je díky hotelÛm dobfie osvûtlená a na protûj‰ím rohu záfií vstup do metra. KdyÏ na semaforu naskoãí zelená, Penaová pfiebûhne pfies ulici a dolÛ po kluzk˘ch schodech, zku‰enû protáhne pfiedplatní kartu na metro ãteãkou a projde turniketem jako cílovou páskou. Sotva má ãas zahodit vypotfiebovanou kartu, neÏ do stanice vjede vlak linky 6 mífiící na jih. KdyÏ vystoupí na Bleecker Street, je hroznû ráda, Ïe je v dolním Manhattanu. Vzduch se tady zdá b˘t o pár stupÀÛ teplej‰í a Penaová snad poprvé po nûkolika hodinách vnímá noãní oblohu nad hlavou. Vidí, Ïe má je‰tû ãtvrt hodinky ãas, a tak si rychle zajde do Tower Records, kde spû‰nû popadne nejnovûj‰í CD kapely No Doubt pro Moreal a poslední nahrávku s Britney pro Consuelu, a poté, co pfietrpí opovrÏliv˘ pohled od pokladníka s piercingem, znovu zamífií na jih.

Nad kfiiÏovatkou ulic Houston a Lafayette vévodí Kate Mossová nahofie bez, která se ani ve sv˘ch jedenatfiiceti nemusí stydût vystavovat prsa. Penaová, témûfi stejnû tak svÛdná, pfiejde pod plakátem doprovázená ‰irok˘mi úsmûvy taxikáfiÛ ãekajících u ãerpací stanice BP. Bezpeãnû na druhé stranû zaboãí na v˘chod do Prince Street. Mine bok budovy polepen˘ reklamními plakáty na sportovní nápoje, kapely a videohry, pak postupuje tûsnû podél vysoké cihlové zdi ohraniãující hfibitov mezi Mulberry a Mott Street.

Ve srovnání se stfiedním Manhattanem je ãtvrÈ Nolita sváteãním exodem takfika nedotãená. Auta a chodci se proplétají ucpan˘mi ulicemi, pfied bary se choulí hlouãky kufiákÛ a jako vÏdy tu ãeká dav, aby se dostal do Café Habana. Na v˘chod od 10

Elizabeth Street v‰ak ulice potemní. Na Bowery jsou restaurace na prodej zatluãené prkny jako pfied boufikou. Zima a touha, aby cesta uÏ skonãila, pohánûjí Penaovou stále na v˘chod k Rivington Street. O pÛl bloku dál, na konci krátké úzké uliãky, uÏ vidí svÛj cíl: ãtyfii mûsíce star˘ restaurant a bar zvan˘ Freemans.

11

2 Freemans, stylizovan˘ jako zchátral˘ loveck˘ srub, je nabit˘ aÏ po fale‰né trámy, ale kamarádky Penaové obsadily nejlep‰í místo v rohu baru. Stejnû jako Penaová jsou Uma Chestnutová, Mehta Singhová a Erin Caseová studentkami Newyorské univerzity. KdyÏ stojí vedle sebe, jsou tak fotogenické a tak rÛznorodého pÛvodu, Ïe kdybyste si odmysleli znaãkové kabelky za tfii tisíce dolarÛ a honosné ‰perky, mohly by reprezentovat ve ‰kolním katalogu rasovou pestrost univerzity. A sv˘m zpÛsobem tomu tak je.

Pfiíchod Penaové vyvolá hluãn˘ v˘buch dívãího veselí. KdyÏ se dívky zklidní, Chestnutová, která si s jist˘m oprávnûním myslí, Ïe vládne v‰emu na jih od 14. ulice, odstartuje dal‰í jásot, kdyÏ zvolá: „Koktejly!“ Singhová, která je vy‰‰í, s plnûj‰í postavou a tmav‰í neÏ Penaová a má právû tak elektrizující úsmûv, si pfieje sidecar a Caseová s porcelánovou pletí a v rÛÏovém svetru s copánkov˘m vzorem, jenÏ ponûkud zastírá její tvary, chce beefeater martini – siln˘. „To je fakt síla,“ u‰klíbne se Chestnutová a odhrne si zámûrnû uma‰tûnou ofinu z ãela. „A co ty, Francesko?“ „Malibu a seven-up,“ odpoví Penaová. „Znáte to, mÛÏete dostat holku ven z hispánského ghetta, ale nedostanete ghetto z té holky.“ „Proã by to nûkdo chtûl dûlat?“ míní Singhová.

Dívky pfiedloÏí padûlané prÛkazy totoÏnosti a Chestnutová zadá objednávky vãetnû svého oblíbeného koktejlu Lower 12

Manhattan. KdyÏ jsou koktejly namíchány, namarkovány a doruãeny, Caseová opatrnû pozvedne ‰irokou sklenku s ginem a vermutem. „Na DíkÛvzdání,“ pronese. „Oblíbenou záminku pro pûtidenní mejdan.“ „A na v‰echny va‰e pfiíbuzné, co dostali mofiskou nemoc na lodi Mayflower,“ dodá Penaová. To vyvolá dal‰í explozi chichotání, takÏe dívky musejí napfied ustálit skleniãky s koktejly, neÏ se mohou znovu napít. âas rychle bûÏí. Zvlá‰È kdyÏ jste mladé, krásné a nezfiízenû popíjíte. âtyfii hodiny se ãtyfii kamarádky vesele baví a ‰kádlí se, a kdyÏ se obãas nûjak˘ stateãn˘ mládenec odváÏí vstoupit na jejich území, zaãnou vût‰inou flirtovat mezi sebou. A tfiebaÏe otec Chestnutové mûl nedávno retrospektivní v˘stavu v Muzeu moderního umûní, otec Singhové je nejvût‰ím pronajímatelem komerãních prostor v Dillí a Caseová byla vychovávána jako skleníková kvûtina v osmnáctipokojové rezidenci na Park Avenue, hvûzdou celé skupinky je nepochybnû Penaová, stipendistka ze západního Massachusetts. Právû o její uznání a ironické pousmání v‰echny ostatní soupefií.

Chestnutovou, Singhovou a Caseovou ãeká zítra o DíkÛvzdání pfiepychová veãefie a musejí se na to vyspat. Proto se kolem pÛl tfietí ráno chystají veãírek ukonãit. Ne tak Penaová, která má dlouhou v˘drÏ a místo vysvûtlení jenom nenápadnû k˘vne smûrem k postar‰ímu muÏi na konci baru. „To si dûlበlegraci,“ diví se Singhová. „Vypadá jako násilník.“ „To se uvidí.“ „PÛjde‰ s námi, i kdybychom tû odtud musely odtáhnout,“ prohlásí Caseová.

Ale Penaová si zaloÏí ruce na prsou a zavrtí hlavou jako umínûné dûcko a po posledním pfiívalu objetí a polibkÛ nemají Chestnutová, Singhová a Caseová jinou moÏnost, neÏ ji opustit. Jakmile dívky zmizí ve dvefiích, její uvolnûné drÏení tûla se zmûní. Na maliãké toaletû u kuchynû si opláchne obliãej 13

studenou vodou, a kdyÏ se vrátí k baru, vidí, Ïe se údajn˘ násilník strategicky pfiemístil na sousední stoliãku. „Pozoruju vás cel˘ veãer,“ fiekne muÏ. „Dostanu koneãnû ‰anci s vámi mluvit?“ „Dnes veãer ne.“ „Nûjak˘ dÛvod?“ zeptá se zhrzen˘ nápadník. Ale pronese to tak ti‰e a s tak oslabenou sebedÛvûrou, Ïe Penaová, která se mezitím otoãila k barmanovi a objednala si Jacka Danielse s colou, pfiedstírá, Ïe ho nesly‰ela, a odnese si pití k malému stolku v protûj‰ím rohu. Zatímco se vytrácejí poslední hosté, sedí dál zády k baru a setrvá u svého nápoje skoro hodinu. Nakonec, kdyÏ sbûraã nádobí zaãne uklízet láhve a sklenice z prázdn˘ch stolÛ, Penaová vstane a vydá se krátkou uliãkou k Rivington Street a o pÛl bloku dál v˘chodnû na Chrystie.

V pÛl ãtvrté ráno na konci roku 2005 b˘val roh Rivington Street a Chrystie jedním z nejtemnûj‰ích a nejménû frekventovan˘ch koutÛ v Lower East Side. A v pÛl ãtvrté ráno na Den díkÛvzdání jste si tu mohli pfiipadat jako na odvrácené stranû Mûsíce. Penaová ví, Ïe nemá smysl se pokou‰et chytit taxi, dokud nedojde o dva dlouhé mrazivé bloky dál na Houston Street. Ale po tfiech vratk˘ch krocích si uvûdomí, Ïe co nevidût zaplatí daÀ za míchání v‰ech tûch smû‰n˘ch koktejlÛ, a skloní se mezi dvûma zaparkovan˘mi vozy. „Je vám dobfie?“ zeptá se za jejími zády nûjak˘ hlas. „Jdi do prdele,“ odsekne Penaová a dál zvrací.

14

3 Detektiv Darlene O’Haraová si olízne z palce brusinkovou omáãku a vychutnává si pfiedposlední sousto doma pfiipraveného sendviãe s krocanem. UÏívá si svou skromnou hostinu v prázdné místnosti detektivÛ v prvním patfie manhattanského sedmého okrsku s v˘hledem na vûtrem biãovan˘ koridor Lower East Side, kde je u East River natûsnáno aÏ pfiíli‰ nevzhledné mûstské infrastruktury – vãetnû dálnice, nájezdÛ na most, tuctu vûÏákÛ s obecními byty a téhle nízké cihlové budovy policejní stanice. Sedm˘ okrsek je druh˘ nejmen‰í ve mûstû, nepokr˘vá ani jeden a ãtvrt ãtvereãního kilometru a kurióznû pfiesná adresa stanice je Pitt Street 191/2, ale na institucionální bezútû‰nosti, v níÏ se O’Haraová rozhodla strávit osamûlé DíkÛvzdání, není poloviãatého nic.

O’Haraové je ãtyfiiatfiicet, má vlnité rusé vlasy a nefal‰ovanou prÛsvitnou irskou pleÈ, která je i teì koncem listopadu posetá pihami. Sedí u béÏového kovového psacího stolu ãelem ke stûnû s béÏov˘mi kovov˘mi kartotékami. Svûtlo pfiichází ze záfiivek, linoleum na podlaze je ‰pinavé a za ní, obrácen˘ k televizi, kde se stûÏí chytí tfii kanály, je jídelní stolek poset˘ obaly od ãínského jídla a krabicemi od pizzy, které se neve‰ly do pfieplnûného odpadkového ko‰e. Okna jsou také ‰pinavá a zatemÀují uÏ tak pochmurn˘ v˘hled na sídli‰tû Bernarda Barucha pfies ulici, ale vrstva ‰píny stejnû pfied zimou venku neizoluje.

O’Haraová není ani v nejmen‰ím rozãarovaná sv˘m okolím nebo samotou. Ve skuteãnosti to vzácné ticho vítá. Je to 15

jako brát plat za to, abyste pfiem˘‰leli, fiíká si, a navíc není úplnû bez spoleãnosti. Na Ïidli vedle ní, v hlubokém dolíku vysezeném mohutnou arménskou zadnicí jejího kolegy, leÏí schoulen˘ sedmikilov˘ kfiíÏenec teriéra Bruno, jehoÏ mírumilovn˘ psí spánek pfieru‰uje frkání a vzdechy a obãasné uliãnické p‰ouknutí.

Vedle hodin za pfiesãasy si O’Haraová tuto smûnu vzala kvÛli rozpt˘lení. Teì, ve dvû odpoledne v New Yorku, je na západním pobfieÏí jedenáct dopoledne. Za pár hodin její osmnáctilet˘ syn Axl, student prvního roãníku Washingtonské univerzity, pÛjde na pfiedmûstí Bellevue v Seattlu na první náv‰tûvu k rodiãÛm své dívky a O’Haraová si pfiedstavuje Axla rozvaleného v jeho chatrném kfiesle a stejnû chatrném Ïupanu, jak se s ãernou kávou a Metallikou pfiipravuje na pût hodin pekla (dívãin otec je psychiatr, matka dermatoloÏka). Pokud O’Haraová mÛÏe fiíci, láska k heavy metalu je asi jedin˘ rys, kter˘ po ní její syn zdûdil, samozfiejmû kromû zrzav˘ch vlasÛ a smû‰ného jména. V tûch nejdÛleÏitûj‰ích sklonech je Axl po její matce Eileen. To je pravdûpodobnû dobrá vûc, a kdyÏ si to spoãítáte, není to Ïádné pfiekvapení, protoÏe babiãka ho v zásadû vychovala. KdyÏ se vám narodí dítû v prvním roãníku stfiední ‰koly, nedá se to bez v˘znamné pomoci pfieÏít, a zatímco O’Haraová hltá zbytky sendviãe, mlãky vyjadfiuje neskonalou vdûãnost jak za svou situaci, tak za dne‰ní svátek. Nicménû pfii pfiedstavû, Ïe Axl stráví DíkÛvzdání u jídelního stolu v opravdovém domû a s opravdovou rodinou, se O’Haraová cítí hroznû.

První dvû tfietiny smûny projdou tak klidnû, jak se oãekávalo. O’Haraová pfieãte Post, News a pÛlku TimesÛ. Ve ãtvrt na ãtyfii jí zavolá Paul Morelli, serÏant, kter˘ má sluÏbu na pfiíjmu. Nováãek z policejní hlídky, jménem Chamberlain, právû pfiedvedl Marwana Overtona, devatenáct let, kvÛli sexuálnímu napadení. Má ho pfiivést nahoru?

16

„Je DíkÛvzdání, prokristapána,“ vzdychne si O’Haraová. „Má to b˘t ne‰kodn˘ svátek pro mládeÏ – krocan, mizern˘ fotbalov˘ zápas, rodina.“ „Kdo myslíte, Ïe podal stíÏnost?“ „Martha Stewartová od sporáku.“ „Tûsnû vedle,“ odvûtí Morelli. „Althea Overtonová, která kromû toho, Ïe je narkomanka, prostitutka a zlodûjka, je taky máma podezfielého.“ „No tak tedy dobfie.“ O nûkolik minut pozdûji pfiivede Chamberlain spoutaného Overtona do místnosti detektivÛ. Poté, co od nûj O’Haraová pfievezme podezfielého, Chamberlain se rozpaãitû zastaví u dvefií jako mladík, kter˘ na konci rande doufá, Ïe bude pozván dál. „Sly‰el jsem, Ïe jste si vzala tuhle smûnu dobrovolnû,“ prohodí. „Nemohl jsem tomu uvûfiit.“ Aãkoli O’Haraová nepouÏívá Ïádn˘ make-up, chodí v botách s gumovou podráÏkou, sama si stfiíhá vlasy a skr˘vá plné kfiivky pod voln˘mi kalhotov˘mi kost˘my a ko‰ilemi, nikoho neoklame. Je do ní bláznivû zamilovaná polovina chlapÛ ze Sedmiãky a ti mlad‰í jako Chamberlain mají tendenci chovat se v její pfiítomnosti hloupû a ost˘chavû. „Doufám, Ïe se odtud aspoÀ dostanete vãas,“ dodá Chamberlain. „Díky,“ odpoví O’Haraová. „O tohle uÏ se postarám.“ O’Haraová doprovodí Overtona na protûj‰í konec místnosti a dovede ho do cely pfiedbûÏného zadrÏení, kde se mladík lhostejnû skrãí do rohu kovového lÛÏka. Vûrnû podle módy je v‰echno, co má Overton na sobû, tak o tfii ãísla vût‰í, ale v jeho pfiípadû to pouze zdÛrazÀuje, jak je mal˘ a huben˘. Vypadá na ãtrnáct, není o moc vy‰‰í neÏ ona se sv˘mi sto ‰edesáti centimetry, a kdyÏ se O’Haraová podívá na jeho drobné ruce a smutné pfiivfiené oãi, uhodne, Ïe kromû v‰eho ostatního je Overton také „crackové dítû“.

17

Ne Ïe by cokoli z toho vadilo Brunovi. Od chvíle, co pfiivedli Overtona, Bruno nepfiestal dûlat kotrmelce, a poté co Overton O’Haraovou ujistí, Ïe mu psi nevadí, Bruno vlítne do jeho cely a vítá ho jako svého posledního pfiítele na svûtû, coÏ pfii v‰í úctû k Marwanovi zase tolik neznamená, protoÏe takhle Bruno vítá kaÏdého. Detektivové hledají v lidech to ‰patné, usvûdãující detail, rozpor, leÏ. Bruna zajímá jen to dobré a vÏdy to neomylnû najde. Overton je tím tak odzbrojen˘, aÏ to vypadá, Ïe Bruno byl pu‰tûn do jeho cely s urãit˘m zámûrem, coÏ je zfiejmû pravda, protoÏe kdyÏ o dvacet minut pozdûji O’Haraová vyvede Overtona z cely, ten bez rozm˘‰lení odmítne své právo na právníka. „TakÏe, Marwane,“ zaãne O’Haraová, „poví‰ mi, co se stalo?“ „Slavil jsem DíkÛvzdání s babiãkou.“ „Bydlí‰ u ní?“ „V Jacob Riis House,“ odpoví, ãímÏ myslí sídli‰tû s osmnácti vûÏáky, které O’Haraovou a jejího parÈáka Serge Krekoriana zásobuje polovinou jejich zatãen˘ch. „Bylo to fajn, dokud nepfiijela máma a nezaãala Ïebrat o peníze.“ „Co se stalo potom?“ „Vûdûl jsem, Ïe je chce na drogy, tak jsem ji odmítl,“ fiekne Overton, podívá se dolÛ na Bruna a podrbe ho za uchem. „A dál?“ „Zatáhla mû do pokoje, strãila mi ruku do dÏínsÛ a fiekla, Ïe mi to udûlá za deset dolarÛ. Byl jsem z toho tak ne‰Èastn˘, Ïe jsem ji nechal. Potom, kdyÏ jsem jí fiekl, Ïe jí Ïádné peníze nedám a uÏ ji nechci nikdy vidût, vybûhla ven a zavolala policajta.“ Tohle mûsto nikdy nezklame, jak jde o nejdivoãej‰í pfiedstavy, pomyslí si O’Haraová. Skoro dennû se objeví dal‰í zbrusu nov˘ zvrácen˘ trik. A i kdyÏ jen málo z tûch pfiekvapení je pfiíjemn˘ch, O’Haraovou to obvykle víc fascinuje, neÏ odpuzuje, a témûfi vÏdy je vdûãná za své místo v první fiadû.

18