3 Z L A T Á
Z E M Ě
1
L
ady Margaret se probudila náhlou bolestí. Chvíli ležela potmě a přemýšlela, kolik může být hodin. Uslyšela, jak déš& bubnuje do dělených oken, a vzpomněla si, že se rozhodla před večeří ještě na okamžik natáhnout. Očividně usnula – Další ostrá bolest. Ne! To je příliš brzy! S velkou námahou – byla v osmém měsíci těhotenství – se baronka posadila a spustila nohy z postele. Když přišla do pokoje, bylo ještě světlo; nyní byla tma, ani lampy nesvítily. Horečně šátrala po táhlu zvonku, a právě když za něj zatáhla, ucítila, jak se pod ní rozlévá vlhké teplo. „Ne,“ zašeptala. „Bože, to ne…“ Pak vykřikla další prudkou bolestí. Než dorazila hospodyně, bolesti zesílily a přicházely stále častěji. Paní Keenová se vrhla k posteli a světlo její petrolejky dopadlo na prostěradla nasáklá krví. A Její Milost – „Dobrý Bože,“ zašeptala hospodyně a opatrně uložila na smrt bledou baronku zpátky do peřin. „Dítě,“ vydechla lady Margaret. „Už je to tady…“ Paní Keenová se na ni zadívala. Se svými dlouhými rusými vlasy, které jí padaly přes ramena a stékaly dolů po zádech, se lady Margaret zdála mladší než na svých třiadvacet let. Působila křehce a zranitelně. A te: ty předčasné bolesti. 5