Z
bytek druhé ãety leÏí v rozstfiíleném zákopu za frontou a tluãe ‰paãky. xmxmxmxmxmxm ,x,x,x,x,x xmx „To jsou nûjak˘ divn˘ granáty –,“ probere se najednou Jupp. „Jak to?“ zeptá se Ferdinand Kosole a trochu se nadzvedne. „Tak poslouchej!“ Kosole pfiiloÏí dlaÀ k uchu. I my zpozorníme a nasloucháme do noci. Ale není sly‰et nic neÏ temné dunûní dûlové palby a vysok˘ svist granátÛ. Zprava se k tomu navíc pfiidává ‰tûkot kulometÛ a sem tam nûjak˘ v˘kfiik. Ale to pfiece známe uÏ celá léta, kvÛli tomu nemá cenu se nûjak vzru‰ovat. Ferdinand se na Juppa pochybovaãnû zadívá. „Teì to zrovna pfiestalo,“ podotkne Jupp rozpaãitû. Ferdinand si ho znovu pátravû zmûfií. ProtoÏe v‰ak Jupp je v klidu, odvrací se od nûho a jenom zabruãí: „Nejspí‰ ti kruãí v bfii‰e, to jsou ty tvoje divn˘ granáty. Mûl by sis rad‰i dát dvacet.“ Pfiitom si sám nahrne hlínu a vytvofií si z ní podhlavník. Pak se opatrnû natáhne tak, aby mu nohy nesklouzly do vody. „BoÏe, a to mám doma Ïenu a manÏelskou postel,“ mumlá uÏ se zavfien˘ma oãima. „V‰ak on uÏ se do ní nûkdo najde,“ popíchne ho ze svého kouta Jupp. Kosole otevfie jedno oko a ostfie se na nûho podívá. Vypadá, jako by chtûl znovu vstát, ale pak si to rozmyslí a zavrãí: „To bych mu neradil, ty r˘nská sÛvo.“ A vzápûtí nato uÏ je v limbu. Jupp na mû mává, abych ‰el k nûmu. Pfiekraãuji nohy Adolfa Bethkeho a posadím se vedle nûho. Vrhne na chrá-
5