Předmluva Utrpení, které je jen na nás
Je jeden bonmot, který zní: Opravdový gentleman nemluví o ženách, se kterými se rozešel, a o daních, které zaplatil – a je to ovšem naprostá lež. Právě jsem si ho celý vymyslel. Omlouvám se. Pokud by ale nějaký podobný výrok skutečně existoval, bylo by dost možná jednou z podmínek gentlemanství nevyprávět o způsobech, jakými se člověk udržuje v kondici. Opravdoví gentlemani nejspíš dozajista nevyprávějí kdekomu na potkání, jak to dělají, aby byli fit. Aspoň mám ten dojem. Já, jak samozřejmě každý ví, žádný gentleman nejsem, a nemusel bych si proto s podobnými problémy tolik lámat hlavu; stejně se ale při psaní knihy, jako je tahle, pořád trochu stydím. Jenomže, a nerad bych, aby to znělo jako výmluva, tahle kniha je o běhání a ne o tom, jak to dělám, abych byl fit. Opravdu v ní nehodlám pořád dokola hlásat, že mají všichni každý den běhat, protože je to zdravé. Jde mi jen a jedině o to, abych se zamyslel, abych se ptal sám sebe, co pro mou maličkost znamená, že pořád pokračuju v běhání. Somerset Maugham kdysi napsal, že se i v každém oholení vousů najde něco filozofie. Ze sebemenších maličkostí se totiž může zrodit svého druhu meditace, pokud v nich pokračujeme den za dnem. V tom hodlám s Maughamem z celého srdce 5