KAPITOLA PRVNÍ Leden 1918 Celý den krutě mrzlo a te odpoledne začalo drobně sněžit. Sníh se vršil na ramenou králova pláště a na dýnku čapky jeho uniformy, když kráčel podél řady vojáků a jeho dech se srážel v obláčcích, jak vyměnil s každým z mužů pár slov. Když se mu ocitl tváří v tvář, viděl Bertie vločky sněhu, třpytící se na královském plnovousu, a napadly ho drahokamy vpletené do vousů jistých kmenových vůdců, s nimiž se setkal svého času v Indii. Avšak špička královského nosu byla neromanticky karmínová a modrá očka slzela. Hazebrouck nepatřil k místům, kde by toho dne někdo zrovna toužil pobývat. Pobočník za královým ramenem zamumlal Bertieho jméno a podal panovníkovi medaili. Král ji zasunul na háček, připravený v Bertieho klopě, podal mu ruku v rukavici a řekl: „Dobrý výkon. Náramně dobrý výkon.“ Potřesení rukou trvalo o dost déle, než bylo přirozené, nebo3 král pořád pokukoval do strany na oficiálního kinematografa, který poskakoval kolem a ostřil, aby věděl, jestli už je hotový „záběr“ – jak se tomu všichni učili říkat v těchto dnech, kdy se dbalo na publicitu. Muž se konečně napřímil, řekl „Děkuji, pane,“ a král s výrazem úlevy pustil Bertieho ruku. Pak, jako by měl pocit, že se zachoval nevděčně, se na Bertieho usmál a zopakoval, tentokrát však s důrazem: „Náramně dobrý výkon,“ než odspěchal pod střechu, v patách se svou suitou. Místnost na radnici, připravená k recepci, byla dost ošumělá, ale aspoň tam bylo teplo; v obrovském mramorovém krbu hořela velká hranice dřeva. Dvoje petrolejová kamínka, umístěná nenápadně v rozích, přispívala svým výrazným pachem k všeobecnému odéru vlhké vlny a cigaret. Bertie s potěšením zaznamenal, že se podává občerstvení: povzbudivá hojnost sendvičů a kávy, která byla sice slabá, ale připravená z opravdových kávových bobů a ne ze záhadného ersatzu, který konzumovali v zákopech (povídalo se, že se dělá z mle-
13