1. UMÍRÁM „âlovûk jednoho dne umfie.“ Pramen: náhodně oslovený jedinec v rámci ankety prováděné v ulicích
Tak tedy umírám. Pfii‰lo to jako rána z ãistého nebe. Nenadále. Usly‰el jsem hrozn˘ rachot. Otoãil jsem se a uvidûl pfiedek zbloudilého Boeingu 747, kter˘ se následkem stávky leti‰tních navigaãních kontrolorÛ pravdûpodobnû ztratil a teì si balkonov˘mi dvefimi razil cestu dovnitfi, bofiil zdi, valil se mi skrz ob˘vák, niãil mi nábytek, rozmetal bibeloty a jako ‰ílen˘ se fiítil pfiímo na mû. MÛÏeme b˘t nakrásnû dobrodruhy, nakrásnû se mÛÏeme povaÏovat za prÛzkumníky, prÛkopníky pfii dob˘vání nov˘ch svûtÛ, a nakonec jsme jednoho dne postaveni pfied problémy, jeÏ nám pfierostou pfies hlavu. Letadlo, které mi devastuje ob˘vák, je kaÏdopádnû problém, z nûhoÏ mi zÛstává rozum stát. V‰e se odehrávalo jako ve zpomaleném filmu. Za pfiízraãného hfimotu, zatímco v‰echno kolem mû se rozpadalo na tisíce kusÛ, jsem mezi kotouãi vífiícího prachu a gejzíry suti zahlédl tváfie pilotÛ. Byl tam jeden huben˘ a jeden s ple‰í. Vypadali dost pfiekvapenû. Nejspí‰ to bylo poprvé, co dopravili pasaÏéry pfiímo do domu. HubeÀour mûl obliãej zkfiiven˘ 11