Dnes večer a v noci bude převážně zataženo a pošmourno s občasným deštěm, mnohde dokonce velmi vydatným, ve vyšších polohách a místy i podél jižního pobřeží se očekává mlha. Zítra se od jihozápadu začne nasouvat pásmo intenzivnějších srážek, které zasáhne víceméně celé území, a teploty se budou držet kolem třinácti stupňů. To je prozatím z předpovědi počasí všechno, další zprávy uslyšíte…
J
ack Rosenblum vypnul rádio a znovu se pohodlně uvelebil ve svém koženém křesle. Zavřel oči, na tváři blažený úsměv. „Takže bude dál pršet,“ poznamenal do prázdného pokoje, natáhl si krátké nohy a zívl. Neveselá prognóza ho ani za mák nezajímala, zato posezení u zpráv si vychutnával. Každý večer při poslechu předpovědi počasí si totiž připadal jako Angličan. Za války předpovědi zrušili a on truchlil jménem všech Britů, neboť si uvědomoval, jak citelnou ztrátu tato změna způsobí, a když se znovu začaly vysílat, den co den k nim nábožně usedal s hřejivým vědomím, že zároveň s ním naslouchá zprávám o lehkém mrholení ve vyšších polohách celá Anglie. Díky předpovědím počasí se cítil součástí národa. Přestože ve Skotsku měl padat déšť se sněhem a nad West Midlands mělo svítit slunce, rituál sledování předpovědi všechny spojoval. Národní zvyk byl po právu obnoven a Jacka to blažilo. Pohlédl k oknu a pozoroval, jak kapky deště pomalu stékají po skle. Zahradu tvořil mizerný trávník, který se táhl až
7