0034077

Chování A když zlobila, pak pořádně (a tak jsme ji postavili na hanbu)

BATOLATA.indd 13

24.9.2010 9:11:33

V této kapitole vás čeká...

15 Úvod: O batolatech aneb Jaká jsou 16 Výchovné metody aneb Počítání do tří 23 Záchvaty vzteku čili zlostné stavy, protesty, rebelie, amoky (a tak bychom mohli pokračovat) 30 Agresivní chování 32 Klíšťata aneb Zmírňování pocitu strachu z odloučení 36 Cucání palce aneb Dokážete to odbourat a záleží na tom vůbec?

38 Odkládání dudlíku 40 Podle vychování poznáš dítko 44 Maškary a zašmodrchané vlasy aneb Jak upravit malé dítě 47 Pěkně otevřít ústa, pane Krokodýle, aneb O čistění zubů u vzdorujících batolat 49 Děťátko a koupání aneb Jak se vypořádat s fobií z koupání 51 O sprostých slovech a jiných nepravostech aneb Co dělat s nevhodným chováním 54 O hraní si s intimními částmi 57 Jak nazývat intimní části těla 58 A teď do postele...

14 Batolata: Batolata Průvodce světem batolat

BATOLATA.indd 14

24.9.2010 9:11:33

Úvod: O batolatech aneb Jaká jsou Když je umyté, načesané a čerstvě převlečené, není na světě nic rozkošnějšího než malé batolátko. Místo kojenecké čepičky a plešky má na hlavičce jemné, nepoddajné vlásky. A tam, kde dřív bývaly malinkaté ťapičky a slabounké nožičky, jsou teď kulaté prstíky, buclatá lýtka a macaté zadečky jako zralé broskvičky, jen se zakousnout.

Pochopitelně jsou také chvíle, kdy nic hroznějšího než batole neexistuje. Počínaje bitvami s jídlem v kavárně až po řvoucího rebela válejícího se po podlaze v supermarketu, a neuplyne den, abyste nepojala podezření, že nevinní kolemjdoucí od vás v obchodě nervózně spěchají k uličce s kondomy.

Období vzdoru postihne většinu batolat kolem 18. měsíce věku a trvá asi tři roky, takže se obávám, že řeč je opravdu o „vzdorných batolatech“. Ale naše maminky pro vás mají spoustu dobrých rad, pokud se vám nelíbí výchovná metoda klečení na hrachu. Za pár let si všechny neblahé zkušenosti uložíte kamsi hluboko do archivu ve své hlavě s označením „milé vzpomínky“ a na maminky vztekajících se batolat budete pohlížet se slzou v oku, až jim budete říkat, jen ať si to užijí, protože všechno uteče jako voda.

Naše maminky doporučují: Neříkejte rodičům batolat, že jsou to nejkrásnější dny jejich života Jestliže máte doma teenagery, přestaňte se nostalgicky usmívat na maminku nezvladatelného batolete a ujišťovat ji, že jestli si myslí, že teď je to hrůza, tak ať si počká, až bude její potomek v pubertě. Pravděpodobně vybuchne a vpálí vám do tváře, jaké máte neuvěřitelné štěstí, že můžete spát déle než dvě hodiny v kuse a na záchod nemusíte chodit s doprovodem. Se svým teenagerem nejspíš komunikujete jednou týdně, a to ještě prostřednictvím textovky, ale očividně jste zapomněli, že když vašim dětem byly dva, přesně tohle vám připadalo jako ideální rodičovský scénář.

Chování

BATOLATA.indd 15

15

24.9.2010 9:11:33

Výchovné metody aneb Počítání do tří Než se vám narodili děti, jistě jste nepochybovali, že plod vaší lásky bude dobře vychované, kouzelné dítko, které si bude rádo v tichosti hrát někde na podložce, zatímco vy si budete pracovat na svém doktorátu. Ta divoká stvoření, jež vyžadují taktiku tvrdé ruky, jsou na hony vzdálena onomu okouzlujícímu tvorečkovi, kterého jednou zplodíte vy.

A tak vás pak trochu zaskočí, když vaše vlastní dvanáctiměsíční robě náhle přijde na to, jaká je to zábava cpát sušenky do DVD přehrávače, čmárat po krémové tapetě, praštit návštěvu nákladním vláčkem po hlavě a od rána do večera v pravidelných intervalech hystericky vřískat.

Nebudete mít daleko k rodičovskému šílenství, dokud si neuvědomíte, že každý má jisté hranice, které svým dětem nemůže dovolit překračovat, a že děti jednoduše touží ty hranice překročit, ještě než se stačí v pět hodin ráno probudit a rozmazat obsah svých plenek po oblíbených hračkách. Takže co s tím? „Rozhodněte se, s čím hodláte bojovat“ je mantra, která se na našich stránkách často opakuje. Nemá smysl stavět se na hlavu kvůli každému malému prohřešku – pokud děti v jednom kuse jen napomínáte, tresty brzy ztratí účinek. Odmlouvání by neměla být obvyklá odpověď, ale spíše ojedinělá (je-li to vůbec možné). Nesnažte se se svým dítětem celý den bojovat. Některé věci musíte zkrátka přehlížet. Vychováváte přece dvouleté pachole, ne dvacetiletého výrostka, a strkat mince do CD přehrávače či vysypat obsah vaší kabelky před vchodovými dveřmi k tomu holt patří. Soustřeďte se na zásadní přestupky, na věci, které jsou neoddiskutovatelně buďto správné, nebo špatné.

Pochopitelně že věci, o nichž se nedebatuje, se liší od rodiče k rodiči a záleží jen na tom, co je důležité pro vás.

Většina rodičů však považuje za špatné jistý typ chování, například když dítě někoho bouchne. Podobně se také nedoporučuje lít limonádu do elektrických zásuvek, vřítit se do silnice a jiné činnosti ohrožující život, které vyžadují nastolení přísných hranic, o nichž se nediskutuje. Jiné, spíše malé poklesky proti správnému chování, jako pocintání kočky mlékem, mohou, ale nemusejí být na stejné úrovni postihu, to už záleží na vaší povaze (a povaze vaší kočky).

16 Batolata

BATOLATA.indd 16

24.9.2010 9:11:33

Jakmile jste se rozhodli, s čím budete bojovat, musíte si určit strategii, podle které budete postupovat, až vaše nezbedné batole začne provádět své kousky.

Zastaralé metody trestání byly většinou spojené s bolestí a strachem: nejoblíbenější byl výprask. V dnešní době je každá reakce, při níž se uplatňuje násilí na dětech, považována za nanejvýš nevhodnou. Naplácání je obecnou známkou toho, že rodič ztratil nad situací kontrolu a sáhl k bití jako k poslednímu prostředku. Jak přiznává jedna maminka: „Už jsem ho párkrát uhodila, ale vždycky jen když jsem ztratila nervy, ne že bych si myslela, že to je nejlepší způsob, jak vyřešit situaci.“ Všichni jsme občas zahnáni do kouta, když nám hluk, všeobecný zmatek a vlastní frustrace přerostou přes hlavu. Pokud cítíte, že už je to nad vaše síly, nejlepší bývá odejít z místnosti a vrátit se, až když vychladnete (po minutě či dvou, které by vám na uklidnění měly stačit, ne že si na pár hodin zalezete do postele s knížkou).

Když už ale z nějakého důvodu přece jenom ujedete, většina maminek se shoduje v tom, že nejlépe je přiznat omyl.

„Nedaří se mi ‚nikdy neztratit trpělivost‘.

Když mi povolí nervy, vždycky se pak snažím dětem se co nejdříve omluvit, aby pochopily, že i dospělí někdy šlápnou vedle, a také že právě tak jako se děti musejí omlouvat, jsou chvíle, kdy se musím omluvit i já.“ Děti dovedou být pozoruhodně chápavé. Jak se svěřila jedna maminka: „Dneska jsem na ně křičela, strašně. Pak jsem se omluvila a dcerka mi povídá, že to je v pořádku, chápe, že jsem podrážděná, vždyť jsem se ještě nenasnídala.“ V průběhu let nejspíš vyzkoušíte celou řadu následujících metod. Samozřejmě, že metoda, která zabírá na jedno dítě, nemusí zabírat na jiné. Ať už zvolíte jakýkoli výchovný prostředek, nejdůležitější je důslednost. Nemůžete jeden den určitý způsob chování tolerovat a druhý den ho zakázat. Vaše reakce musejí být pokaždé stejné. „Buďte vždy opravdu důslední a výsledky se dostaví,“ slibuje jedna z těch zkušených. „Pokud všechno ostatní selže, vždycky ještě můžete poslat děti k babičce.“ Chování

BATOLATA.indd 17

17

24.9.2010 9:11:33

Nevšímejte si ho Nejúčinnější metoda výchovy batolat, zvláště takových, která ráda mlátí kolem sebe, je nevšímat si jich. Nebýt středem pozornosti totiž není žádná zábava. Takové pachole často zjistí, že když maminku praští, bude z toho povyk a ona bude potřebovat pochovat. To mu může připadat jako dobrá švanda, ale podobný zlozvyk musíte utnout hned v zárodku.

„Jakmile vás uhodí, musíte jasně říct ne, odložit ho stranou a minutu si ho nevšímat.

Buďte v tom důslední. Pro něho je to hra.

Není to násilí, jenom batoletština.

Dítě jen zkoumá hranice a vyjadřuje svou nově nalezenou nezávislost.“ Také se ovšem může stát, že když dítě odstrčíte a přestanete si ho všímat, spustí nářek. To ale nevadí, znamená to, že se mu následky jeho chování nelíbí. Na chvíli ho nechte být a pak začněte dělat něco jiného: „Nechtěl bys mi teď pomoct s prádlem?“ Batole tak brzy zjistí, že hra na bouchání není moc zábavná.

Třikrát a dost Jakmile dítko začne zlobit, jednoduše ho varujte a vysvětlete mu: „Ne, na konvici sahat nesmíš, protože by mohla být horká.“ Když neposlechne, opět ho varujte a řekněte mu, že pokud to udělá znovu, tak ho potrestáte: „Řekla jsem ne. Jestli na ni ještě jednou sáhneš, posadím tě na zem.“ A při třetím neuposlechnutí dítě vezměte a opravdu ho posaďte na zem nebo někam z dosahu. Přiměřeně dlouho si nevšímejte žádných protestů nebo křiku (ne moc dlouho, asi tak půl minuty, jen aby si uvědomilo, co se stane, když neposlechne) a pak, jak už bylo řečeno, začněte dělat něco jiného: „Jdu do obýváku. Nechceš si jít hrát?“

Dáte-li trest, dodržte to Při výchově dětí je důležité skutečně dodržet všechny důsledky (či tresty), kterými jste hrozili.

18 Batolata

BATOLATA.indd 18

24.9.2010 9:11:33

„Až se vám párkrát stane, že neuváženě vyřknete ‚Jakmile to uděláš ještě jednou, nepojedeme na dovolenou, případně nebudou žádné Vánoce, případně už se nikdy nebudeš dívat na televizi,‘ zkuste se zamyslet a příště udržet postih v reálných a logických mezích.“ Také je důležité nevyhrožovat zrušením privilegií, jež vám usnadňují život. Pokud se děti například před večeří dívají půl hodiny na televizi, zatímco vy můžete v klidu a míru uvařit večeři a dát si u toho gin s tonikem, pak zákazem televize potrestáte spíš sama sebe než je. Až vás začnou rozčilovat, možná polevíte ve své důslednosti (což je vždycky špatně).

Zkuste třeba větu: „Běž si sednout do předsíně, než se uklidníš.“ A pokud se děti hádají kvůli hračce, tak ji zabavte.

Počítání do tří Tohle je stále oblíbená výchovná metoda u větších batolat.

Užívá-li se s mírou, může na některé děti dobře platit, jak vzpomíná jedna maminka: „Můj táta vždycky počítal do tří, i když nevím, co by se potom stalo – ale já se tolik bála zlobit, že nikdy nemusel napočítat více než do dvou.“

Naše maminky doporučují: Pro dosažení poslušnosti u batolat vyzkoušejte metodu sklenice s těstovinami (mělo by se patentovat) Hodně maminek větších batolat používá jako nástroje poslušnosti „sklenici s těstovinami“. Podstata spočívá v tom, že těstoviny fungují jako jistý druh platidla, které si mohou vydělat, pokud se budou chovat dobře, anebo o ně přijít, jestliže budou zlobit. „Vezměte skleněnou nádobu a na začátku týdne (nebo dne) vložte dovnitř pět kousků nějakých těstovin. Když dítě zlobí, pohrozte mu. Pokud nepřestane, odeberte jeden dílek těstovin.

Chování

BATOLATA.indd 19

19

24.9.2010 9:11:33

Bylo-li dítě hodné či víceméně hodné, přidejte naopak dílek těstovin do sklenice. Na konci týdne (nebo dne) spočítejte kousky těstovin, a jestliže byl splněn ‚plán‘ (řekněme deset kousků), vyměňte těstoviny za malý dáreček či kapesné nebo dítě pochvalte. Za nějaký čas úplně postačí, když zašeptáte ‚těstoviny‘, a to samo o sobě bude pro vaše dítě dostatečnou motivací, aby se chovalo správně.“ Sklenice s těstovinami funguje od takového věku, kdy děti pochopí tento výměnný obchod. Variantou pro menší batolata může být jedlé platidlo. „Zkuste místo těstovin čokoládové bonbony, aby dítě okamžitě vidělo, že ztrácí něco cenného. Jestliže budete muset kvůli nějakému prohřešku odebrat čokoládičku, měla byste ji sníst.

Sice pak budete vypadat jako dýně, ale to přece není tak vysoká cena za hodné dítě.“ Na některé děti zabírá metoda sklenice s těstovinami neuvěřitelně dobře, i samotné těstoviny pro ně mají onu mystickou hodnotu. Sbírání těstovin může být totiž někdy docela podnětné, takže je ani není třeba měnit za něco jiného.

(Na naše děti to však bohužel neplatí – ty vždycky chtějí jen opravdovou hotovost.)

Tabulka s hvězdičkami Tabulka s hvězdičkami je obměnou sklenice s těstovinami, která vám pomůže, potřebujete-li se zaměřit spíše na konkrétní stránky chování než na zlobení obecně. Dítě dostane tabulku, která je rozdělená na dny v týdnu. Za každý „dobrý“ den dostane hvězdičku nebo nálepku. Na konci týdne, pokud byl splněn plán (takový, na jakém jste se dohodli), dáte dítěti předem domluvenou odměnu (třeba časopis nebo hračku).

Některým rodičům se hra na sklenici s těstovinami a systém odměn nelíbí, protože si myslí, že je důležité, aby se děti naučily dodržovat pravidla pro ně samotná, a nikoli kvůli odměně, neboť to zavání úplatkářstvím. Jedna maminka vysvětluje: „Přestala jsem používat systém odměn, protože jsem chtěla, aby dcera věděla, že je řada věcí, které se zkrátka dělají, 20 Batolata

BATOLATA.indd 20

24.9.2010 9:11:33

a také pravidla, která se dodržují jen a pouze proto, že je to správné, nikoli proto, co z toho máte.“

Čas na rozmyšlenou Další oblíbený výchovný prostředek je tzv. čas na rozmyšlenou.

Zvolte si místo v domě – „kout pro zlobivé děti“ (zkrátka nějaké místo pro „stání na hanbě“) –, kam dítě pošlete (nebo odvedete), aby se uklidnilo či popřemýšlelo o tom, co provedlo. Čas na rozmyšlenou se většinou používá pro vážná provinění, když ostatní metody selhaly.

„Naši dvouletou dcerku posíláme na hanbu, jen když dělá naschvály (třeba někoho bije nebo úmyslně neposlouchá, co se jí říká). Myslíme si, že tohle ji naučí, co se dá prominout a co ne, a zdá se, že to funguje.

Neuplatňujeme metodu na malé prohřešky, ale jenom tehdy, když dokáže pochopit, že to, co udělala, bylo opravdu ošklivé.“ Některé děti si vesele odskotačí do svého pokoje (pokud je jejich pokoj místem určeným pro čas na rozmyšlenou) a začnou si tam hrát, což samozřejmě není přesně to, o co nám jde.

Jestliže je to tak i u vás, vyberte nějaké místo, kde se budou přiměřeně nudit. Jedna naše přispěvatelka se vyjádřila: „Já jsem svým synům určila jako místo pro čas na rozmyšlenou prostor u vchodu. Jsou tam dvojité dveře, takže nemohou odejít, ale nemají tam žádné hračky a není tam co dělat – je to vážně nuda. Dveře jsou navíc prosklené, takže mohou vidět, co se děje v obýváku a o co přicházejí.“

„My máme doma rohožku pro zlobivé děti a trestu většinou říkáme jen ‚jít na rohožku‘: je to rohožka před vstupními dveřmi.

Mému synovi je tři a půl a musí si na ni jít sednout až po několikerém neuposlechnutí.

Chování

BATOLATA.indd 21

21

24.9.2010 9:11:33

Posadím ho tam se stručným vysvětlením: ‚Sedíš na rohožce, protože jsi mlátil sestřičku.

Vrátím se za tři minuty.‘ Někdy tam jen tak sedí, někdy brečí a jindy vříská a křičí, ať si pro něj přijdu. Dělám, že to neslyším.“ Pozitivní pozornost, pochvala Zdá se, že některé děti mají radost z negativní pozornosti – takže zlobit a vytáčet maminku se jim vlastně líbí. U takových dětí se musíte opravdu hodně snažit, abyste jim věnovala svůj čas a pozornost, když jsou hodné a dobře se chovají, a zlobení naopak ignorovala.

„Vím, že je to těžké, ale rozjívenosti je třeba si nevšímat, nevšímat a zase nevšímat, ale pak, když už jsou hodné, je veselým a nadšeným tónem pochválit, třeba: ‚To je ale hodná holčička!‘ Chvalte je, když jsou hodné, nevšímejte si jich, když zlobí. Mojí dcerce jsou teprve dva roky a zjistila jsem, že jediné, co na ni zabírá, je opravdu velká dávka pozitivní pozornosti.“ Je velmi důležité najít něco pozitivního na všem, co dítě dělá, když nezlobí – že si otřelo boty, poprosilo či poděkovalo nebo že zkrátka jen pěkně sedí u stolu. A navíc musíte svou chválu strašně přehánět – „No ne, ty ale umíš nádherně pít z hrníčku!“ Sice budete při téhle metodě vypadat jako totální cvok, ale zveličování dobrého chování opravdu zabírá. A tím, že jste si toho všimla, si alespoň uvědomíte, že vaše batole vlastně není pořád jen zlobivé. Také až půjdete spát, budete mít blažený pocit, že jste pro jednou byla za hodnou maminku, která na své dítě stále neječí.

22 Batolata

BATOLATA.indd 22

24.9.2010 9:11:33