KAPITOLA PRVNÍ Cambridge, Massachusetts konec dubna 1991
Z
dá se, že jsme téměř vyčerpali časový limit,“ oznámil Man„ ning Chilton, jedno zářící oko upřené na tenké kapesní hodinky připevněné řetízkem k vestě. Přehlédl obličeje dalších čtyř lidí kolem zasedacího stolu. „Ale ještě jsme s vámi neskončili, slečno Goodwinová.“ Kdykoliv byl Chilton sám se sebou obzvlášť spokojený, nasadil ironický, žertovný tón – nemístný, afektovaný způsob vyjadřování, který lezl studentům na nervy. Connie si okamžitě všimla změny v jeho hlase a pochopila, že se zkouška konečně chýlí ke konci. Polkla naprázdno, hrdlo sevřené nervozitou. Ostatní profesoři ve zkušební komisi opětovali Chiltonův úsměv. Connie Goodwinová ucítila navzdory úzkosti hřejivé zašimrání u srdce a povolila si na chvíli propadnout pocitu spokojenosti. Kdyby si měla tipnout, řekla by, že průběh zkoušky byl doposud přiměřený očekávání. Ale jen tak tak. Na tvář se jí dral nervózní úsměv, ale rychle jej skryla pod uhlazeným, neutrálním výrazem nezúčastněné kvalifikovanosti, který se lépe hodil k mladé ženě