/I/
V
álíme se teì devût kilometrÛ za frontou, vãera nás vystfiídali. Îaludek máme nacpan˘ bíl˘mi fazolemi s hovûzím masem, takÏe jsme sytí a spokojení. Navíc jsme je‰tû kaÏd˘ vyfásl vrchovat˘ e‰us na veãer, k tomu dvojnásobn˘ pfiídûl salámu a chleba, coÏ je víc, neÏ si vÛbec ãlovûk mÛÏe pfiát. Nûco takového se nám uÏ dlouho nestalo: kuchyÀsk˘ boss, chlap s hlavou jako ãervené rajãe, nám jídlo pfiímo vnucuje; pfied kaÏd˘m, kdo jde kolem, ‰ermuje sbûraãkou a pak mu naloÏí, jen to pleskne. Je upfiímnû zoufal˘, protoÏe neví, jak se té gulá‰ové munice zbavit. Tjaden a Müller sehnali pár lavorÛ a nechali si je vrchovatû naloÏit do zásoby. Tjaden protoÏe je nenaÏranej a Müller z prozíravosti. Kam to ten Tjaden dává, je nám v‰em záhadou. Byl a pofiád je hubenej jak vyÏle. Paráda ov‰em je, Ïe jsme dostali dvojnásobné dávky kufiiva. Deset doutníkÛ, dvacet cigaret a dva balíãky Ïv˘kacího tabáku na osobu. CoÏ nás bohatû uspokojuje. Vymûnil jsem Ïv˘kací tabák s Katczinsk˘m za cigarety, takÏe jich mám teì ãtyfiicet. S tím uÏ si ãlovûk docela vystaãí. A pfiitom nám tahle nadílka vlastnû vÛbec nepfiíslu‰í. Takoví kavalífii Prusové zase nejsou. Vdûãíme za ni omylu. Pfied ãtrnácti dny jsme museli dopfiedu vystfiídat jednu rotu. Na na‰em úseku vládl celkem klid, a tak provianÈák obdrÏel na den na‰eho návratu bûÏn˘ pfiídûl potravin, aby zásobil muÏstvo o sto padesáti lidech. JenÏe poslední den se strhla neãekaná kanonáda. Anglické dûlostfielectvo nepfietrÏitû ostfielovalo na‰e stanovi‰tû, takÏe jsme utrpûli znaãné ztráty a zÛstalo nás jen osmdesát.
5
Vrátili jsme se v noci a rovnou sebou pra‰tili na kavalec, abychom se zase jednou pofiádnû vyspali; Katczinsky má pravdu; válka by nebyla tak zlá, jen kdyby mûl ãlovûk více spánku. V zákopech toho samozfiejmû moc nenaspí a ãtrnáct dní je pokaÏdé dlouhá doba. Bylo uÏ poledne, kdyÏ se první z nás vyhrabali z barákÛ. O pÛl hodiny pozdûji kaÏd˘ popadl svÛj e‰us a shromáÏdili jsme se pfied gulá‰ovou houfnicí, která uÏ na dálku lákavû vonûla. V ãele jako vÏdy byli ti nejhladovûj‰í: mal˘ Albert Kropp, kterému to z nás nejlíp pálí, a proto je je‰tû pofiád svobodník; Müller, kter˘ s sebou neustále vláãí uãebnice a sní o váleãné maturitû; i v bubnové palbû ‰prtá fyzikální pouãky; Leer, jenÏ nosí plnovous a je ujetej na holky z dÛstojnick˘ch bordelÛ; tvrdí, Ïe jim velitelství nafiídilo nosit hedvábné ko‰ilky, a pokud se objeví zákazník od hejtmana v˘‰, musí se pfiedtím vykoupat; jako ãtvrt˘ jsem se zafiadil do fronty na menáÏ já, Paul Bäumer. Nám ãtyfiem je kaÏdému devatenáct let a ‰li jsme do války ze stejné tfiídy gymnázia. Hned za námi se do fiady postavili na‰i kamarádi: Tjaden, huben˘ zámeãník stejnû star˘ jako my, nejvût‰í Ïrout roty. Pustí se do jídla vyzábl˘ jako lunt a vstává tlust˘ jako tûhotná ‰tûnice; Haie Westhus, taky nበroãník, kopáã ra‰eliny, kter˘ vezme do ruky pecen chleba jako nic a fiekne: Hádej, co mám v hrsti?; Detering, sedlák, jenÏ myslí jen na svou usedlost a manÏelku; a koneãnû Stanislav Katczinsky, kápo na‰í skupiny, houÏevnat˘, mazan˘ ãtyfiicátník s tváfií jako ze Ïuly, s modr˘ma oãima, svisl˘mi rameny a úÏasn˘m citem pro prÛ‰vihy, dobr˘ dlabanec a nádherné ulejvárny. Na‰e skupina tedy byla na ‰pici fronty pfied pln˘mi várnicemi. UÏ jsme zaãínali b˘t netrpûliví, protoÏe kuchyÀsk˘ ‰pekoun, nic zlého netu‰e, stál pofiád jako tvrd˘ y a k niãemu se nemûl. Katczinsky to nevydrÏel a zahulákal: „Tak uÏ ten svÛj krám koneãnû rozbal, Heinrichu! Ty fazole jsou pfiece dávno hotov˘.“
6
·pekoun ospale zavrtûl hlavou. „AÏ tu budete v‰ichni.“ Tjaden se zakfienil: „Ale my tady jsme v‰ichni.“ TlusÈochovi to pofiád je‰tû nedocházelo. „To by se vám tak hodilo! Kde jsou ostatní?“ „Ty uÏ tû nemusej zajímat! LeÏí buì ve ‰pitálu, nebo pod drnem.“ Do chlapa jako by hrom uhodil, kdyÏ mu koneãnû svitlo. Zaváhal: „Ale já jsem navafiil pro sto padesát lidí.“ Kropp ho dloubl do Ïeber. „No tak to se aspoÀ jednou pofiádnû nacpeme. Tak uÏ sakra hejbni kostrou a nandávej!“ Tjaden náhle dostal nápad. Jeho ‰piãat˘ my‰í ksichtík se pfiímo rozzáfiil, vychytrale pfiimhoufiil oãka, na spáncích mu zacukalo. Pfiistoupil ke kuchafii. „âlovûãe, takÏe to jsi vyfasoval i chleba pro sto krkÛ, ne?“ Chlapík cel˘ tumpachov˘ pfiik˘vl. Tjaden ho chytil za blÛzu. „A salám taky?“ Rajãe znovu pfiisvûdãilo. Tjadenovi se zachvûla brada. „I tabák?“ „Jo, v‰ecko.“ Tjaden se vítûzoslavnû rozhlédl. „Chlapi – tomu se ale fiíká klika! TakÏe je to v‰echno pro nás! To teda kaÏdej dostane – moment – skoro dvojnásobnej pfiídûl!“ Náhle v‰ak ‰pekoun, jako by znovu procitl k Ïivotu, rezolutnû prohlásil: „To nejde!“ Ale to jsme se uÏ probrali i my ostatní a pfiisunuli se k nûmu blíÏ. „Proãpak by to ne‰lo, ty ãervená fiepo?“ zeptal se Katczinsky dÛraznû. „Co je pro sto padesát osob, nemÛÏe pfiece b˘t pro osmdesát,“ ohradilo se rajãe. „My ti ukáÏem, Ïe mÛÏe,“ zavrãel Müller. „MenáÏ si pro mû za mû vemte, ale ostatní mÛÏu vydat jen pro osmdesát lidí,“ trval na svém tlusÈoch. Katczinsky se dopálil: „Tebe uÏ asi omrzelo dobré bydlo v kuchyni a chtûl by ses kouknout do zákopÛ, co? Tys pfiece nefasoval pro osmdesát muÏÛ, ale pro druhou rotu, jasn˘? A té ty pfiídûly taky vydá‰. Druhá rota – to jsme totiÏ my!“
7
Vytvofiili jsme kolem toho chlapa tûsn˘ kruh. Nikdo ho nemûl pfiíli‰ v lásce; kvÛli nûmu jsme vpfiedu ãasto dostali jídlo pozdû a studené, protoÏe si pfii sebemen‰í pfiestfielce netroufal s kotlem do blízkosti zákopÛ, a na‰i nosiãi pak mûli mnohem del‰í cestu neÏ kluci z ostatních rot. To takov˘ Bulcke z první roty byl jin˘ chlapík. Byl taky tlustej jako sysel, ale kdyÏ bylo tfieba, pfiivlekl hrnce vlastnoruãnû aÏ do prvního sledu. Postupnû jsme se dostávali do ráÏe a urãitû by se nûco semlelo, kdyby se najednou neobjevil nበvelitel roty. Zeptal se, oã jde, a v první chvíli jenom podotkl: „Ano, utrpûli jsme vãera znaãné ztráty –“ Pak nakoukl do kotle: „Hm, ty fazole vypadají dobfie.“ Rajãe dÛleÏitû pfiik˘vlo: „Jsou vafiené se sádlem a s masem.“ Poruãík se po nás podíval. Pochopil, která bije. Znal nás v‰echny jak své boty, protoÏe k na‰í rotû pfii‰el jako poddÛstojník a ãasem to dotáhl aÏ na velitele. Znovu nadzvedl poklici a pfiiãichl. Na odchodu pak pfiikázal: „Pfiineste mi také talífi, a pûknû vrchovat˘. A pfiídûly se vydají v‰echny. Pfiijdou nám vhod.“ Kuchafi se zatváfiil pfiipitomûle. Tjaden kolem nûho zaãal tanãit ãtverylku. „Jen se nám tu nerozbul. On dûlá, jako by to ‰lo z jeho vlastní kapsy, jen se na nûho podívejte! Tak nandavej, ty ‰pekoune ‰pekovatá, a dobfie poãítej…“ „BûÏ se vycpat!“ prsklo vztekle rajãe a málem prasklo, nûco takého mu ne‰lo na rozum. Ten chlap prostû nic nechápal. A jako by chtûl ukázat, Ïe uÏ je mu v‰echno fuk, pfiidal kaÏdému dobrovolnû je‰tû ãtvrt kila umûlého medu navíc.
Dne‰ek se opravdu vydafiil. Dokonce dorazila i po‰ta a skoro kaÏd˘ dostal pár dopisÛ a nûjaké noviny. Teì se loudáme k louce za baráky. Kropp drÏí pod paÏí kulaté víko od soudku s margarinem. Na pravém okraji louky stojí hromadná latrína, zastfie‰ené,
8
pevné stavení. Ale ta je jenom pro rekruty, ktefií je‰tû nevûdí, co a jak. My víme o nûãem lep‰ím. Kam se ãlovûk podívá, totiÏ stojí domeãky slouÏící stejnému úãelu, ale k individuálnímu pouÏití. Jsou dfievûné, ãtverhranné, ze v‰ech stran uzavfiené, perfektní truhláfiská práce s bezvadn˘m, pfiepychov˘m sedátkem. Na boãních stûnách jsou zvenku madla, takÏe se kadibudky dají pfiesouvat. Popadneme tfii z tûch budek, postavíme je do kruhu a pohodlnû se v nich uvelebíme. Dfiíve neÏ za dvû hodiny se odsud nezvedneme. Pamatuju se, jak jsme se zpoãátku jako nováãci v kasárnách stydûli, kdyÏ jsme museli chodit na spoleãn˘ záchod. Dvefie nikde a vedle sebe trÛní tfieba dvacet chlapÛ jak na hfiadû. KaÏd˘ je mÛÏe pfiehlédnout jedin˘m pohledem. Zkrátka, voják musí b˘t pod neustál˘m dozorem. Od té doby jsme se ale nauãili mnohem víc neÏ se jen zbavit trochu ostychu. Postupem ãasu jsme si zvykli i na docela jiné vûci. Tady venku je to vyloÏen˘ poÏitek. UÏ ani nevím, proã jsme dfiív kolem téhle záleÏitosti pokaÏdé tak rozpaãitû pfie‰lapovali. VÏdyÈ je to stejnû pfiirozené jako jídlo a pití. A ani bych se o tom zvlá‰È ne‰ífiil, kdyby to nehrálo tak dÛleÏitou roli a nebylo to pro nás nûco nového – ostatní jsme uÏ dávno brali jako samozfiejmost. Pro vojáka je Ïaludek a trávení bliωí teritorium neÏ pro obyãejného civila. Tfii ãtvrtiny jeho slovní zásoby pocházejí z této oblasti, a kdyÏ chce projevit svou radost nebo naopak nejhlub‰í rozhofiãení, právû odtud ãerpá inspiraci pro své jadrné v˘razy. Jinak se nelze tak struãnû a jasnû vyjádfiit. Na‰e rodiny a uãitelé, aÏ se vrátíme domÛ, budou z na‰í slovní zásoby v ‰oku, ale co naplat, tady je to esperanto srozumitelné v‰em. Právû pro onu „vynucenou vefiejnost“ získaly pro nás procesy trávení a vymû‰ování znovu pel nevinnosti. A nejen to: jsou pro nás tak samozfiejmé a dÛleÏité jako dobrá karta ve skatu. Není náhodou, Ïe se pro nezaruãené zvûsti a popla‰né zprávy ujalo oznaãení „latrínová zpráva“; neboÈ
9
právû latríny jsou vojenskou náhraÏkou kávov˘ch d˘chánkÛ a vysedávání v hospodû. Tady se cítíme lépe neÏ na nûjaké vypulírované vykachlíkované toaletû! Tam je to moÏná hygieniãtûj‰í; tady je to v‰ak neskuteãná paráda. Jsou to nádherné, bezstarostné chvíle, které tu trávíme. Nad námi se klene modré nebe. Na obzoru se vzná‰ejí jasnû ozáfiené Ïluté koule a bílé obláãky protiletadlov˘ch stfiel. Obãas, kdyÏ pronásledují nûjakého letce, vytrysknou jako fontána. Tlumené burácení fronty vnímáme jen jako velmi vzdálenou boufiku. âmeláci, ktefií tu v‰ude poletují a bezstarostnû bzuãí, je pfiehlu‰í. Kolem nás se rozprostírá kvetoucí louka. Jemná stébla travin se kolébají, bûlásci se vzná‰ejí v mûkkém, teplém vzduchu pozdního léta, my proãítáme dopisy a noviny a koufiíme, sundáme si ãepice a poloÏím je vedle sebe, vánek si pohrává s na‰imi vlasy, slovy a my‰lenkami. Na‰e tfii budky stojí uprostfied planoucích rud˘ch vlãích mákÛ. PoloÏíme si víko od margarinového sudu na kolena. Tak máme dobrou podloÏku pro skat. Kropp vzal karty s sebou. Po kaÏdé partiãce Grandu si dáme jednu Nulovou. âlovûk by tu vydrÏel dfiepût vûãnû. Od barákÛ sem doléhají tóny tahací harmoniky. Obãas odloÏíme karty a podíváme se jeden na druhého. V takovou chvíli obvykle nûkter˘ z nás pronese: „Pánové, pánové –,“ nebo: „Taky to mohlo dopadnout ‰patnû –,“ a my sklopíme pohled a na chvíli se pohrouÏíme do mlãení. KaÏd˘ z nás ví, oã kráãí, takÏe není tfieba mnoha slov. Moc nechybûlo a dnes jsme tady v tûch budkách nesedûli. Mûli jsme zatracenû namále. A proto je pro nás v‰echno nové a silné – rud˘ mák a dobré jídlo, cigarety a letní vítr. Kropp se zeptá: „Vidûl nûkdo z vás je‰tû Kemmericha?“ „LeÏí v Saint-Josephu,“ podotknu. Müller se domnívá, Ïe koupil prÛstfiel stehna, coÏ je dobr˘ cesÈák do zázemí.
10
Rozhodneme se, Ïe Kemmericha odpoledne nav‰tívíme. Kropp vytáhne z kapsy dopis. „Mám vás pozdravovat od Kantorka.“ Smûjeme se. Müller odhazuje nedopalek a utrousí: „Co bych za to dal, kdyby tady byl s námi.“
Kantorek byl nበtfiídní profesor, mal˘ pfiísn˘ chlapík v ‰edivém saku s dlouh˘mi ‰osy. Jeho tváfi pfiipomínala hrabo‰e. Postavu mûl podobnou jako desátník Himmelstoss zvan˘ „Postrach Klá‰terní hory“. Je ostatnû komické, Ïe pfiíãinou ne‰tûstí na svûtû b˘vají ãasto drobní lidé; jsou mnohem energiãtûj‰í a nesná‰enlivûj‰í neÏ ti urostlí. VÏdycky jsem si dával dobr˘ pozor, abych se nedostal k rotû, které velí skrãek. Tihle malí Napoleonové jsou vût‰inou pûkní rasi. Kantorek do nás v hodinách tûlocviku tak dlouho huãel, aÏ na‰e tfiída odpochodovala pod jeho velením jako jeden muÏ na okresní velitelství a dobrovolnû se pfiihlásila do války. Pofiád ho vidím pfied sebou, jak na nás civí, oãi za brejliãkami se mu lesknou, a úpûnlivû Ïadoní: „Tak jdete do toho taky, kamarádi?!“ Vychovatelé jeho typu nosívají své city v kapsiãce u vesty, pûknû po ruce, a vyndávají je, jak se jim to hodí. JenÏe tím jsme si tenkrát hlavu nelámali. Pravda, jeden z nás váhal a pfiíli‰ se mu nechtûlo. Byl to Behm Josef, kulaÈouãk˘, dobromysln˘ chlapec. Nakonec se v‰ak nechal pfiemluvit. Jinak by se totiÏ znemoÏnil. Tfieba i nûktefií dal‰í sm˘‰leli jak on, ale bylo prakticky nemoÏné, aby nûkdo trhal partu, neboÈ tenkrát dokonce ani rodiãe ne‰li daleko pro slovo „zbabûlec“. Tehdy ov‰em nemûl nikdo ponûtí, co se bude dít. Nejrozumnûj‰í byli chudí, prostí lidé, ktefií od zaãátku povaÏovali válku za ne‰tûstí, zatímco ti lépe situovaní byli nad‰ením bez sebe, aãkoliv právû oni mûli pfiedpoklady pro to, aby si ujasnili, co válka znamená. Katczinsky tvrdí, Ïe to je vlivem vzdûlaní. Vzdûlání pr˘ ãlovûka oblbuje. A co Katcza fiekne, to má hlavu a patu.
11
Jako z udûlání byl Behm jeden z prvních, ktefií padli. Pfii zteãi dostal kulku do oka a my ho tam nechali leÏet, protoÏe jsme byli pfiesvûdãení, Ïe je mrtv˘. Vzít s sebou jsme ho nemohli, neboÈ jsme museli pfiekotnû ustupovat. Ale odpoledne jsme ho najednou zaslechli. Volal a plazil se v zemi nikoho sem a tam. Byl tedy pfiedtím jen v bezvûdomí. ProtoÏe nevidûl a bolestí nevûdûl, co dûlá, dostateãnû se nekryl a ti odnaproti ho odstfielili dfiív, neÏ jsme se k nûmu nûkdo staãil dostat a pfiitáhnout ho. Nelze ov‰em Behmovu smrt spojovat s Kantorkem – kam bychom pfii‰li, kdybychom uÏ tohle oznaãili jako vinu. VÏdyÈ na svûtû existují tisíce KantorkÛ a v‰ichni jsou pfiesvûdãení, Ïe konají maximální dobro – ov‰em zpÛsobem pro nû co nejpohodlnûj‰ím. A právû v tom spoãívá jejich debakl. Mûli nás osmnáctileté uvést do svûta dospûlosti, do svûta práce, povinnosti, kultury a pokroku, do budoucnosti. âasto jsme se jim po‰klebovali, tropili drobné v˘trÏnosti, ale v podstatû jsme jim vûfiili. Byli pro nás nositeli autority a pod tím pojmem jsme si pfiedstavovali vût‰í porozumûní a lidské chápání. JenÏe první mrtv˘, kterého jsme spatfiili, tohle na‰e pfiesvûdãení zhatil. Pochopili jsme, Ïe nበfyzick˘ vûk je poctivûj‰í neÏ jejich; oni pro nás mûli pouhé fráze a opl˘vali dovedností. První bubnová palba nám ukázala nበomyl, pod ní se zhroutil svûtov˘ názor, kter˘ nám v‰tûpovali. Zatímco oni pokraãovali v demagogické propagandû, my jsme na vlastní oãi vidûli plné lazarety a umírající; zatímco oni prohla‰ovali sluÏbu vlasti za to nejdÛleÏitûj‰í na svûtû, my uÏ vûdûli, Ïe smrtelná úzkost je silnûj‰í. Ale kvÛli tomu jsme pfiece je‰tû nebyli vzboufienci, zbûhové ãi zbabûlci – kaÏd˘ z tûchto a podobn˘ch v˘razÛ mûli ihned po ruce –, milovali jsme svou vlast stejnû jako oni a pfii kaÏdém útoku jsme se vrhali stateãnû kupfiedu, ale teì uÏ jsme rozli‰ovali; najednou jsme prohlédli. A vidûli, Ïe z jejich svûta nezbylo nic. Najednou jsme byli stra‰nû osamûlí – a museli se s tím sami vyrovnat.
12
NeÏ se vydáme za Kemmerichem, balíme jeho vûci; pfiijdou mu na cestû vhod. V polní nemocnici je velk˘ provoz; jako vÏdy to tam páchne karbolem, hnisem a potem. âlovûk je z barákÛ zvykl˘ na ledacos, ale tady se mu pfiece jen mÛÏe udûlat nanic. Vyptáváme se na Kemmericha a koneãnû ho objevíme: leÏí v jednom ze sálÛ a vítá nás slab˘m v˘razem radosti a bezmocného vzru‰ení. Zatímco byl v bezvûdomí, ukradli mu hodinky. Müller kroutí hlavou. „Já ti pofiád fiíkal, Ïe si s sebou do pole nemበbrát takové dobré hodinky.“ Müller se obãas chová jako slon v porcelánu a musí mít vÏdycky pravdu. Jinak by drÏel hubu, protoÏe kaÏd˘ vidí, Ïe Kemmerich se z toho srabu Ïiv˘ nedostane. A je tudíÏ úplnû jedno, jestli ty své hodinky dostane zpátky, ledaÏe by se poslaly jeho matce. „Jak se cítí‰, Franzi?“ ptá se Kropp. Kemmerichovi klesne hlava zpátky na pol‰táfi. „Ujde to – jenom ta noha mû zatracenû bolí.“ Na‰e pohledy sklouznou dolÛ. Nohu má schovanou pod drátûn˘m ko‰em, nad nímÏ se vzdouvá pfiikr˘vka. Kopnu Müllera do holenû, protoÏe je schopen Kemmerichovi vyÏvanit, co nám pfiedtím venku fiekli saniÈáci: Ïe Kemmerich uÏ Ïádnou nohu nemá. Amputovali mu ji. Kamarád vypadá hroznû. Je Ïlut˘ a sinal˘, v obliãeji se mu zraãí ty cizí rysy, které tak dobfie známe, protoÏe jsme je vidûli uÏ mockrát. Jsou to známky blíÏící se smrti. Pod kÛÏí uÏ nepulzuje Ïivot. Byl vytlaãen aÏ na samotn˘ okraj tûla, zevnitfi se napovrch dere smrt, která uÏ ovládla oãi. LeÏí tu nበkamarád Kemmerich, kter˘ s námi je‰tû nedávno pekl koninu a dfiepûl v zákopech – je to stále je‰tû on, a pfiece to uÏ není on; jeho obraz vybledl, pozbyl jasn˘ch obrysÛ jako dvakrát exponovan˘ snímek. I jeho hlas ‰evelí jako popel. Vzpomínám na to, jak jsme tenkrát odjíÏdûli. Jeho matka, dobrosrdeãná boubelatá Ïena, ho doprovázela na nádraÏí. NepfietrÏitû plakala. Tváfi uÏ mûla pláãem odulou a oteklou. Kemmerichovi to bylo trapné, protoÏe se ze v‰ech nejménû
13
ovládala, pfiímo se roztékala, rozpl˘vala v tuk a vodu. Pfiitom se obracela hlavnû na mne, pofiád mû chytala za rukáv a Ïadonila, abych tam venku dával na Franziho pozor. Je fakt, Ïe vypadal jako dítû a mûl tak mûkké kosti, Ïe po ãtyfiech t˘dnech pochodÛ s plnou polní si „vyslouÏil“ platfus. Ale jak mÛÏe‰ v poli dávat na nûkoho pozor! „AspoÀ se teì dostane‰ domÛ,“ chlácholí ho Kropp. „Jinak bys na dovolenku ãekal pfiinejmen‰ím tfii aÏ ãtyfii mûsíce.“ Kemmerich pfiikyvuje. NevydrÏím se mu dívat na ruce, jsou jako voskové. Pod nehty má ‰pínu ze zákopÛ, je modroãerná jako jed. Napadne mne, Ïe ty nehty porostou dál, je‰tû dlouho porostou jako stra‰idelné sklepní rostliny, i kdyÏ uÏ Kemmerich dávno pfiestane d˘chat. Vidím to pfied sebou jako obraz: nehty se kroutí ve v˘vrtky a rostou a rostou a s nimi i vlasy na rozpadající se lebce jako tráva na úrodné pÛdû – jak je to vÛbec moÏné? Müller se sehne. „Pfiinesli jsme ti tvoje vûci, Franzi.“ Kemmerich ukáÏe slabû rukou: „Strãte to pod postel.“ Müller se znovu skloní. Kemmerich zaãne zase o tûch sv˘ch hodinkách. Jak ho má ãlovûk uklidnit, aby ho pfiitom nepopla‰il? Müller se vynofií zpod postele. V ruce má pár leteck˘ch vysok˘ch bot. Jsou to nádherné anglické holínky z mûkké Ïluté kÛÏe, dosahují po kolena a ‰nûrují se aÏ úplnû nahoru. Je to vzácn˘ artikl. Müller je jimi nad‰en˘, pfiikládá jejich podráÏky k vlastním neforemn˘m baganãatÛm a zeptá se: „Ty si ty boty vezme‰ s sebou, Franzi?“ V‰ichni tfii si pomyslíme totéÏ: I kdyby se uzdravil, nosit by mohl jenom jednu, takÏe jsou mu k niãemu. A za dané situace je vûãná ‰koda, jestli tu zÛstanou, protoÏe jakmile Kemmerich umfie, saniÈáci po nich okamÏitû chÀapnou. Müller se nevzdává: „Nechce‰ je tady radûji nechat?“ Franz nechce. Je to jeho nejcennûj‰í majetek. „Mohli bychom si je vymûnit,“ navrhne Müller. „Tady venku by nûco takového pfii‰lo ãlovûku vhod.“ Ale Kemmerich je neoblomn˘.
14