0034038

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 25

1. KAPITOLA

Temn˘ odkaz Co má láska spoleãného s biologií

Témûfi dobrá my‰lenka Biologové se vyznají: Îeny mají rády zámoÏné, vysoké, urostlé muÏe s ‰irok˘mi rameny a hust˘m oboãím; muÏi mají rádi mladé, ‰tíhlé Ïeny s velk˘m poprsím, se ‰irokou, pro porody vhodnou pánví a s jemnou pletí. TakÏe celá Galie je obsazena s v˘jimkou jediné stateãné vísky, která vetfielci dodnes klade odpor.

Pokud je s na‰ím sexuálním vkusem v‰echno tak jednoduché, proã je pak skuteãnost tolik komplikovaná?

Proã si muÏi i Ïeny hledají partnery, ktefií tûmto vysnûn˘m kritériím neodpovídají? Proã se dospûlí lidé nezamilovávají vÏdy jen do nejkrásnûj‰í nebo nejkrásnûj‰ího, o sÀatku ani nemluvû? Proã existují muÏi, jimÏ se líbí korpulentní Ïeny, a Ïeny se slabostí pro filigránské a citlivé muÏe? Proã vlastnû uÏ neexistují jen krásní lidé, je-li tato vlastnost oblíbená natolik, Ïe pro nás pfiedstavuje velkou evoluãní pfiednost? A koneãnû, proã nemívají krásní a bohatí mnoho dûtí?

Nበsexuální vkus a jeho dalekosáhlé následky nám biologové vysvûtlují jiÏ fiadu let. A znají jeho evoluãnû biologickou funkci. Koho shledáváme krásn˘m, o koho se ucházíme, s k˘m vytváfiíme pár a na koho se váÏeme, je vûcí jednoznaãn˘ch pfiírodních zákonÛ, jeÏ lze vysvût25

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 26

lit tfiemi navzájem propojen˘mi disciplínami biologie: biochemií, genetikou a evoluãní biologií.

Svádivá síla tûchto biologick˘ch vysvûtlení je nesmírná. Bezduché síly evoluce nás pohánûjí. Koneãnû uklidíme chaos lásky, najdeme skrytou logiku ve vûãném iracionálnu a pro své podivné chování objevíme objektivní dÛvody. V nad‰ení neupadají pouze badatelé. Na trh vrhá své dobfie prodejné knihy také celá armáda novináfiÛ Ïivících se popularizací vûdy. Titulní pfiíbûhy seriózních ãasopisÛ prozrazují „kód lásky“ nebo „milostnou formuli“. „Spoutan˘ sv˘m evoluãním dûdictvím a fiízen˘ diktátem genÛ a hormonÛ tápe ãlovûk sv˘m pudov˘m Ïivotem,“ bilancuje ãasopis Der Spiegel v roce 2005 ve svém titulním pfiíbûhu o „milující opici“.1 Téma „láska“ jiÏ dávno není pouhou kvûtnatou pfiíleÏitostí vhodnou pro fejetony, n˘brÏ neúprosnû tvrdou látkou pfiíloh o vûdû v denících a t˘denících. Ty se dnes ujímají svrchovanosti v˘kladu v pfiírodovûdné oblasti, která byla dfiíve spí‰e pochybná. Za podklad pro stále nové zprávy jim slouÏí evoluãní biologie, v˘zkum mozku i studium hormonÛ. A také tisíce pfiírodovûdn˘ch studií, t˘kajících se tûchto tfií disciplín. Je tím kód lásky snad rozlu‰tûn?

Vûda, která o tom v‰em uvaÏuje souhrnnû, se naz˘vá „evoluãní psychologie“. Chce nám vysvûtlit, jak se mnoho faset lidské povahy i kultury vyvinulo z potfieb na‰í evoluãní historie. KdyÏ nám bestsellery vykládají, proã muÏi neumûjí naslouchat a Ïeny zaparkovat, ãteme v nich o poznatcích evoluãní psychologie v zábavném podání.

O stupeÀ serióznûji nám pak vyprávûjí ameriãtí a nyní jiÏ také nûmeãtí novináfii, specializovaní na popularizaci vûdy, proã jsme lovci mamutÛ ve velkomûstû a jak to, Ïe máme pod oblekem sobí koÏe‰inu. Rozko‰ a láska, tvrdí se, jsou funkãní chemií ve sluÏbách lidského rozmnoÏo26

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 27

vání. A za tím v‰ím se skr˘vá temná stránka na‰í bezmoci – tajemné pÛsobení genÛ.

Je to fascinující prohlá‰ení. Není aÏ pfiíli‰ krásné, jestliÏe lze pro ve‰keré lidské jednání najít pfiijatelné vysvûtlení nebo alespoÀ vhodn˘ rámec? MoÏná ano, ale moÏná také ne. Jedni si pfiejí nahlédnout do receptury na‰í du‰e, pro jiné je to naopak cosi hrÛzného! NeboÈ dá-li se v‰echno vysvûtlit pfiírodovûdnû, kde potom zÛstanou vûdy zab˘vající se du‰evní a kulturní stránkou ãlovûka? MÛÏeme snad poslat filozofii, psychologii a sociologii lásky rovnou na prázdniny s ohodnocením ãtyfii minus, anebo smíme jejich poklad alespoÀ roztavit v nové zlato evoluãní psychologie?

Má-li pravdu americk˘ badatel o problémech lásky a párování David Buss, pak je evoluãní psychologie „dovr‰ením vûdecké revoluce“ a vytváfií „základ pro psychologii nového tisíciletí“.2 To, co jsme vÏdy pokládali za otázky lidské kultury, totiÏ pfiitaÏlivost, Ïárlivost, sexualita, vá‰eÀ, souÏití a tak dále, by nebylo niãím jin˘m neÏ speciálním pfiípadem mezi mnoha speciálními pfiípady v Ïivoãi‰né fií‰i. Zda jde o milostné hrátky rypounÛ Petersov˘ch v Nigeru nebo o námluvy v nûmeck˘ch velkomûstech – vokabuláfi popisující tento jev i zpÛsoby vysvûtlení by byly stejné. A v‰ude tam, kde antropologové objevují zvlá‰tnosti etnik a kultur, evoluãní psychologie v ãele s Davidem Bussem „m˘ty o nekoneãné kulturní rozmanitosti“ zbavuje kouzla ve prospûch globální „rovnosti sexu a milostného chování“.3 MuÏ, kter˘ vymyslel pojem „evoluãní psychologie“, je dnes pomûrnû málo znám˘ badatel na California Academy of Sciences. KdyÏ v roce 1973 Michael T. Ghiselin pouÏil tento pojem ve svém odborném ãlánku pro vûdeck˘ ãasopis Science poprvé, byl profesorem na kali27

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 28

fornské univerzitû v Berkeley. Ghiselin byl pevnû pfiesvûdãen, Ïe my‰lenka vysvûtlit ve‰kerou lidskou psychologii prostfiedky a metodami evoluãní biologie je zámûrem Darwinov˘m.

Ve svém druhém hlavním díle O pÛvodu ãlovûka (1871) vysvûtluje otec moderní evoluãní teorie biologicky nejen vznik ãlovûka, n˘brÏ také poãátky jeho kultury. Morálka, estetika, náboÏenství a láska mají podle nûho pfiirozen˘ pÛvod a jasn˘ smysl. Darwinovi souãasníci i pokraãovatelé se dychtivû chopili míãe a pfienesli pojmy nové evoluãní teorie o pfieÏití nejsilnûj‰ích v boji s okolním prostfiedím na spoleãnost a politiku. „Sociální darwinismus“ tak zahájil svÛj vítûzn˘ pochod pfiedev‰ím v Anglii a Nûmecku. Od „pfieÏití tûch nejsilnûj‰ích“ k „právu silnûj‰ího“ byl jen mal˘ krÛãek. Následn˘ v˘voj je znám. Ideologie udûlala pfiemet do údajného „pfiirozeného práva národÛ“ v první svûtové válce, a – jako by toho nebylo je‰tû dost – do rasové teorie, holokaustu a do eugenick˘ch nacistick˘ch programÛ zabíjení takzvan˘ch „bezcenn˘ch ÏivotÛ“.

Tato katastrofa mûla následky. Více neÏ dvacet let vládl na této frontû klid. Biologické vysvûtlování lidské kultury upadlo do spánku jako ·ípková RÛÏenka. V polovinû ‰edesát˘ch let v‰ak evoluãní biolog Julian Huxley v Anglii masy ze spánku vyburcoval. V Nûmecku a Rakousku se b˘val˘ rasov˘ teoretik a nacionální socialista Konrad Lorenz opût neohroÏenû pfiihlásil ke slovu. Koncem ‰edesát˘ch let dozrál ãas k novému zaãátku. V‰ude se náhle objevili biologové, ktefií starou sociální biologii pokládali za docela dobrou my‰lenku. Toto podezfielé bádání bylo zbaveno ve‰keré rasové teorie. Také k politice byli ochotni se po onom prvotním hfiíchu nadále vyjadfiovat jen skrovnû. Ghiselin formuloval pojem „evoluãní 28

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 29

psychologie“ a evoluãní biolog Edward O. Wilson pojem „sociobiologie“. V sedmdesát˘ch a osmdesát˘ch letech se prosadil WilsonÛv termín, od devadesát˘ch let v‰ak ménû podezfiel˘ a modernûj‰í v˘raz GhiselinÛv.

My‰lenkov˘ pochod sociobiologÛ a evoluãních psychologÛ je zhruba následující: Chceme-li pochopit, jak v evoluci probíhal konkurenãní boj v‰ech Ïiv˘ch tvorÛ, pak je dodnes nejlep‰ím vysvûtlením pravidlo o „pfieÏití nejsilnûj‰ích“. Silní jsou pfiedev‰ím ti Ïivoãichové, ktefií se dovedli a dovedou mimofiádnû dobfie pfiizpÛsobit mûnícím se podmínkám Ïivotního prostfiedí. Nejlépe pfiizpÛsobené druhy pfiedávaly své cenné dûdictví dále a prosadily se na úkor mnoha jin˘ch, slab‰ích druhÛ.

Tento názor lze dnes v jeho podstatn˘ch rysech sotva zpochybÀovat. Stal se pfievládajícím vysvûtlením v˘voje. Evoluãní psychologové vycházejí z toho, Ïe nejdÛleÏitûj‰í znaky lidského tûla musely ve v˘voji znamenat pfiednost. Av‰ak nejen tûlesné znaky, coÏ je pfiíznaãné. Také na‰e psychické znaky jsou údajnû takové, jaké jsou, protoÏe pro nás znamenaly v˘hodu.

Na‰e vnímání, na‰e pamûÈ, strategie fie‰ení problémÛ i na‰e schopnost uãit se zfiejmû zapÛsobily pozitivnû na na‰e ‰ance pfieÏít. Pokud by tomu tak nebylo, vypadaly by pravdûpodobnû zcela jinak, anebo by ãlovûk vyhynul. ProtoÏe se to v‰ak nedûje, lze klidnû vycházet z toho, Ïe se prosadily ty nejlep‰í z na‰ich du‰evních vlastností. Na‰e psychické vlastnosti jsou pr˘ velice jemnû sladûny se Ïivotním prostfiedím. Tímto Ïivotním prostfiedím v‰ak – a to je hlavní vûc – není na‰e dne‰ní doba, n˘brÏ ona epocha, kdy moderní ãlovûk biologicky vznikl: tedy doba kamenná!

Na‰e dne‰ní doba se sv˘m moderním Ïivotním prostfiedím naproti tomu existuje teprve krátce, takÏe nemoh29

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 30

la hrát v biologickém v˘voji na‰í psychické konstituce Ïádnou roli. „Moduly“ v mozku, které fiídí na‰e poãínání, jsou podle toho ponûkud zastaralé. Nicménû nás urãují.

JestliÏe se muÏi a Ïeny v urãit˘ch situacích vût‰inou v˘raznû odli‰ují, sociologové a psychologové to obecnû pokládají za uãební procesy, kulturní charakteristiku a socializaci. Podle názoru evoluãních psychologÛ v‰ak takové rozdíly ve zpÛsobu my‰lení u obou pohlaví nepocházejí z niãeho jiného neÏ z v˘vojového odkazu na‰ich dávn˘ch lidsk˘ch pfiedkÛ. Základní rozdíly, napfiíklad v sexuální orientaci, lze podle toho pochopit pouze tehdy, jestliÏe si vyloÏíme „mechanismy my‰lení“ vzniklé v˘vojem. S obûma pohlavími je tomu proto podle Williama Allmana podobnû jako s vozidly, neboÈ „rozdíl mezi taxíkem a závodním autem lze pochopit jedinû tehdy, kdyÏ pfiedem známe základní prvky obou typÛ vozidel, jako tfieba motor a pérování“.4 Îe dnes známe jednotlivé typy vozÛ, v‰echny ty moderní Ïeny a muÏe kolem sebe, je jasné. Jak dobfie v‰ak vlastnû známe vlastní motor a pérovaní, pocházející z doby kamenné?

Lidská zoologie Malta je krásn˘ a ponûkud chud˘ ostrov ve Stfiedomofií.

Kdo se toulá po malebném strmém pobfieÏí Dingli Cliffs, tomu se mÛÏe stát, Ïe tam v kopcích potká osmdesátiletého pána s hnûd˘m kloboukem zakr˘vajícím ple‰. Mohl by to b˘t ãlovûk, kter˘ jako jedin˘ ve dvacátém století hlásal my‰lenku, Ïe ve‰keré lidské jednání není nic jiného neÏ biologie.

Desmond John Morris se narodil v roce 1928 v Anglii.

30

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 31

Studoval zoologii v Birminghamu a Oxfordu, av‰ak dlouho mu nebylo jasné, ãím chce vlastnû b˘t: zoologem, nebo umûlcem? V jistém smyslu mûl b˘t obojím anebo pfiesnûji: tak trochu obojím. Disertaãní práci napsal o rozmnoÏovacích rituálech u kolju‰ky tfiíostné, domácí sladkovodní ryby. Jako tfiicetilet˘ nechal ‰impanze malovat na plátno a obrazy instaloval v lond˘nském Muzeu souãasného umûní. Poté pfiipravoval programy o chování zvífiat pro televizi. V roce 1959 se stal kurátorem pro savce v lond˘nské zoo. Zde pracoval na své knize, která z nûho mûla v jeho branÏi udûlat hvûzdu.

Kniha Nahá opice vy‰la v pravou chvíli. Pro obálku pÛvodního anglického vydání byl pouÏit jiÏ slavn˘ snímek z berlínské Kommune 2: tfii nazí lidé vyfotografovaní zezadu, muÏ, Ïena a dítû. V nûmeckém vydání pfiibyl na obálce navíc lidoop. Obrázky tohoto typu v roce 1967 je‰tû vzbuzovaly podezfiení z pornografie. Není proto divu, Ïe se Nahá opice stala kultovní knihou pfiedev‰ím mezi mladou generací. JiÏ sám text na záloÏce prozrazuje proã: „Tato skuteãnû revoluãní kniha mûní od základu na‰e my‰lení. Kdo si ji pfieãetl, dívá se na v‰echno kolem sebe nov˘ma oãima: na sousedy a pfiátele, na Ïenu a dûti i na sebe samotného. A ve‰keré kaÏdodennosti jakoÏ i mnohé vûci dosud nepochopitelné nyní bude chápat s onou úsmûvnou shovívavostí, jíÏ ho tato kniha uãí.“ Témûfi pfies noc se stali Morris a jeho veselá Ïena Ramona hvûzdami rock-and-rollové kultury. Tento umûlec potulující se po zoologii anebo zoolog s umûleck˘mi ambicemi prodal svou knihu ve více neÏ deseti milionech v˘tiskÛ, ãímÏ se stala jedním z nejvût‰ích svûtov˘ch bestsellerÛ v‰ech dob. A tento stfiízlivû provokující veleknûz sexuální revoluce se vzápûtí ozval je‰tû jednou.

V roce 1969 následovala kniha Lidská zoologická za31

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 32

hrada. âlovûk dnes díky své kultufie podle Morrise sám sebe zavfiel do klece, degeneroval ve zvífie s naru‰en˘m chováním, Ïijící v zoo. A naprostému kolapsu na‰í civilizace mÛÏe zabránit jedinû rebelující kreativní návrat k vlastní biologii.

Morris se na první pohled jeví jako revolucionáfi. Nahou opicí zbavil kouzla konzervativní sexuální morálku ‰edesát˘ch let. A Lidskou zoologickou zahradou s velk˘m pfiedstihem anticipoval hnutí zelen˘ch. Na druh˘ pohled v‰ak za neobyãejnou velkorysostí a chválou kreativity tkví prastará ideologie: pfiedstava o biologickém pfiedurãení ãlovûka. Morrisov˘mi knihami by bylo moÏno s velk˘m poÏitkem ‰imrat pod nosem církevní stráÏce mravÛ nebo mû‰Èácké morální apo‰toly.

JenÏe my‰lenka, Ïe ãlovûk je zcela a v˘hradnû biologicky pfiedurãen, není vÛbec optimistická ani pokroková: Zcela naopak vysvûtluje ãlovûka jako ze své „podstaty“ hamiÏného, chlípného, mocichtivého, brutálního, egoistického a podléhajícího pudÛm.

Sv˘m názorem, Ïe ve‰keré zásadní jednání ãlovûka je za prvé vrozené a za druhé reliktem doby kamenné, se Morris stal hlásnou troubou fundamentálnû biologického pojetí svûta. V roce 1973 se vrací na univerzitu v Oxfordu, aby zkoumal vrozené základy lidského chování. Jeho poradce, Nizozemec Nikolaas Tinbergen, je jedním z nejv˘znamnûj‰ích etologÛ své doby. Etologie neboli v˘zkum chování zaÏívá v této dobû bezpfiíkladn˘ boom. Tinbergen získává ve stejném roce Nobelovu cenu, ostatnû spoleãnû s Konradem Lorenzem, kter˘ právû uvefiejnil svou filozofickou bilanci. Stejnû jako Morrisova kniha je i Zadní strana zrcadla (Die Rückseite des Spiegels) ctiÏádostiv˘m pokusem lidskou kulturu vyloÏit a vysvûtlit biologicky. Pokud má Lorenz pravdu, platí pro kulturu stejné 32

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 33

zákony jako pro biologii, a proto lze ve‰keré lidské chování vysvûtlit instinkty a biologickou uãenlivostí. Fakt, Ïe se Lorenz nakonec dokonce odvaÏuje pfiedpovídat – a to co nejpesimistiãtûji – dal‰í kulturní v˘voj, ov‰em dÛvûru ãtenáfie k mnoha odváÏn˘m, nebojácn˘m tezím nutnû nezvy‰uje. NeboÈ tam, kde Morris opl˘vá dÛvûrou v osud své nahé opice, spatfiuje Lorenz poãátek zániku civilizace, v neposlední fiadû také kvÛli nestoudnosti minisuknû.

Zdánlivû nadãasové a stfiízlivé anal˘zy povahy ãlovûka mívají ãasto aÏ pfiekvapivû krátk˘ poloãas rozpadu. DÛvod lze snadno najít. Abychom mohli stanovit, jak˘ ãlovûk „od pfiírody“ skuteãnû je, musíme jeho pfiírodní povahu velmi dobfie poznat. A toto poznávání je znaãnû ztíÏeno tím, Ïe Lorenz stejnû jako Morris lokalizují rozvoj povahy ãlovûka nikoli do souãasnosti, n˘brÏ pouze a jedinû do minulosti. âlovûk je údajnû takov˘, jak˘ byl jiÏ v dobû kamenné, a to sexuálnû i sociálnû, ve sv˘ch agresích i sklonech, v tvofiivé zvídavosti, ve stravovacích návycích i v péãi o tûlo, ba dokonce i ve sv˘ch pfiedstavách o vífie. ProtoÏe v‰ak dobu kamennou neznáme právû nejlépe, umûlecké fantazii a divok˘m improvizacím se Ïádné meze nekladou. A zde se Desmond Morris projevuje pfiímo jako mistr paleolitického surrealismu.

Velkou záhadou v evoluãní biologii ãlovûka je Ïenské poprsí. Ve srovnání s ostatními savci a také s lidoopy je poprsí mnoha Ïen nápadnû velké. Pro produkci mléka není velikost nutná, ani s ní není v pfiímé úmûrnosti, coÏ vûdûl i Morris. OdváÏn˘m tahem ‰tûtce tedy naãrtl následující vizi: Îenské poprsí a rty jsou sexuálními signály, promítnut˘mi na pfiední stranû Ïeny! Stejnû jako opice v pralese reagoval ãlovûk v raném stadiu pfiedev‰ím na sexuální signály zezadu. „Masité, zaoblené h˘Ïdû ve tvaru polokoulí a dva rudé stydké pysky“ samiãky svádûly 33

Láska - zlom

7.11.2010

14.28

Stránka 34

sameãka, aby na ni skoãil. Vzpfiímenou chÛzí ve stepi v‰ak docházelo – podle Morrise – k frontálnímu páfiení, a tak se dráÏdivé podnûty pfiesunuly dopfiedu. Proto je údajnû „pevné jako poprsí“, Ïe Ïeny mají „duplikáty h˘Ïdí a stydk˘ch pyskÛ v podobû prsÛ a úst“. Frontální páfiení jako dÛsledek svádiv˘ch myln˘ch signálÛ, pokraãoval Morris, sblíÏilo muÏe a Ïenu také psychicky. Hledûli si do oãí, jejich párování nabylo na intenzitû, a nakonec se rozhodli pro monogamii.5 Tento úsmûvn˘ pfiíbûh z doby kamenné je pfiirozenû hol˘m nesmyslem. Netfieba se ani pfiedem ptát, proã mají nûkdy také muÏi plné rty, aby ãlovûk o Morrisovû nezvratné zoologii co nejsilnûji zapochyboval. Lze zaãít tím, Ïe jedin˘ monogamní lidoop, gibon se sv˘mi patnácti druhy, má poprsí vyslovenû drobné. ·impanz bonobo, kter˘ se naopak vûnuje radovánkám ve v‰ech mysliteln˘ch pozicích, mezi nimi s oblibou také v „misionáfiské poloze“, je naproti tomu dÛslednû polygamní a vÛbec nevytváfií váÏné páry. Ani samice ‰impanze bonobo nemají Ïádné v˘razné poprsí.

Morrisova teorie poprsí je tedy sotva víc neÏ veselá poznámka pod ãarou z dûtsk˘ch ãasÛ evoluãní psychologie.

Av‰ak i dnes se v ní dûje leccos komického. V neznalosti pravûku jsou tvÛrãí fantazii evoluãních biologÛ sotva kladeny meze. Americk˘ novináfi William Allman coby popularizátor vûdy, kter˘ se Morrisovou teorií srdeãnû baví, dodává i vlastní fantazii: „Velké poprsí vzniklo mnohem pravdûpodobnûji jako souãást Ïenské taktiky udrÏet si sexuálního partnera. ProtoÏe zdufiené poprsí je symptomem tûhotenství, signalizuje muÏi, Ïe jeho partnerka jiÏ není schopná poãetí; on se tedy nyní mohl vydat hledat jiné Ïeny, zatímco ta, s níÏ se páfiil, zÛstala bez ochrany ponechána sama sobû. Celoroãnû zvût‰en˘m poprsím 34