1 To přece musí být Rose Maddifordová, ne? Ellen Williamsová vystrčila ošklivou hlavu ze dveří svého krámku s potravinami a látkami a její bujné poprsí se zavlnilo v rozhořčeném povzdechu. Ulicí Prison Road se nesl světlý oblak prachu zvířeného koňskými kopyty. Ellen rychle zavřela dveře. Rozhodně nepotřebuje, aby se ta vrstva špíny usadila na jejím zboží! Přesto neodolala, přistoupila k velké výloze a přitiskla nos na sklo, aby lépe viděla, co se děje na ulici vedoucí k věznici, ačkoli budovu samotnou odsud neviděla. Postupující mračno prachu se pochopitelně zastavilo před Albertovým hostincem. Jezdkyně zprudka zarazila svého koně, až mu od kopyt odlétla sprška kamínků. Zvíře se vzepjalo na zadní, zahrabalo nohama ve vzduchu a bojovně zaržálo na protest. Jezdkyni to však nevyvedlo z míry, seděla v sedle jako přibitá a nutila hřebce otáčet se dokolečka, dokud se nezklidnil a nesklopil poraženecky hlavu. Přehodila dlouhou štíhlou nohu přes jeho hřbet a přistála nohama v kvalitních botách na zemi. Vzala zpěněné zvíře za otěže a vedla nyní už pokorného koně ke stájím vzadu za hostincem, kam Ellen nedohlédla. Starší žena semkla rty, v jejích ocelově šedých očích se zrcadlila nespokojenost, protože nedošlo k žádnému incidentu. Vzápětí nasadila nucený úsměv, když si uvědomila, že dvě dámy, které se zastavily, aby rovněž sledovaly jezdkyni, se nyní otočily k její výloze a dívají se přes sklo na ni. Ellen Williamsová nechtěla v žádném případě přijít o zákazníky proto, že by na ně
7