Řím, Itálie
dyÏ Steve Dark vytáhl latexovou masku z vody, vypadalo to, Ïe se mu vysmívá. Prázdné oãní dírky mu oplácely pohled jako v pfiedstíraném úÏasu. Kdo, já? Udûlat nûco takového? Koutky zazipovan˘ch úst se vlnily krut˘m ú‰klebkem. Zbytek obleku visel mokr˘ a zplihl˘ v Darkov˘ch rukách, jako kÛÏe je‰tûra, co se uÏ dávno odplazil do neznám˘ch konãin. Detaily snadno poznával; stejné zipy, stejn˘ zpÛsob ‰ití. Oblek vypadal pfiesnû jako ten, kter˘ nosil ìábelsk˘ Skfiípal, akorát Ïe tahle verze byla celá ãerná. Tom Riggins dohnal Darka a poloÏil mu ruku na rameno. „To není on,“ fiekl. „Já vím,“ odpovûdûl ti‰e Dark. „Myslím to váÏnû. Ty a já jsme vidûli toho parchanta hofiet. Tohle je jen nûkdo, kdo si z nás utahuje. Napodobitel. Uvûdomuje‰ si to, Ïe jo?“ Dark pfiik˘vl. „UloÏím tu vûc do pytle na dÛkazy.“ Pfied nûkolika hodinami se rozpoutala panika – Mimofiádi byli nahnáni do ¤íma, utvofiil se mezinárodní krizov˘ ‰táb. Nûkdo otrávil fontánu di Trevi v ¤ímû, zabil desítky lidí, a tenhle neznám˘ pachatel po sobû zanechal nûco divného, co teì plavalo v kyanidem fiíznuté vodû. Scéna jako vystfiiÏená z obrazu Hieronyma Bosche – stovky rÛÏov˘ch tûl, odporn˘ zápach. Spousta sanitek, hasiãsk˘ch a policejních vozÛ namaãkan˘ch na hlavní
K
11