POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 7
Prolog Burgundsko SRPEN
1299
Byl to chlapec. Šel nožičkama napřed a pohled na důležité pohlaví přiměl Bertu vykřiknout překvapením. Teprve zasténání rodičky obrátilo její pozornost na okolnost, která v ní vyvolávala obavy. Porod totiž vázl. Měla se odvážit děj urychlit? Proč porod nepokračuje? Nebyla sice porodní bába, ale bylo jí jasné, že paní je na konci svých sil. Trpěla už od časných ranních hodin. Vlasy měla na spáncích přilepené potem a její i za normálních okolností bledá pokožka byla stále popelavější. Berta zamumlala krátkou modlitbu, rychle se pokřižovala a uchopila drobounké nožky dítěte, aby mu pomohla na svět. Nejprve cítila odpor, pak ale šlo všechno tak nečekaně rychle, že jí dětské tělíčko skoro vyklouzlo z rukou. Úleva, kterou pocítila bezprostředně poté, co dítě opustilo matčino lůno, trvala však jen do té doby, než pochopila, že pro dědice panství Courtenay přichází každá pomoc příliš pozdě. Beze slova hleděla na neživé tělíčko. 7
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 8
Náhlé ticho obě dívky zneklidnilo. Krčily se v okenním výklenku přitisknuté těsně k sobě a naprosto bez pohnutí, jako by tak mohly odvrátit neštěstí, k němuž došlo za závěsy alkovny. Visely očima na látkové stěně, za níž služebná i její paní nevydaly ani hlásku. „Co je to, Berto? Tak řekni přece…“ „Chlapec, paní.“ Mrtvý chlapec. Nese na tom vinu? Mohla její nešikovnost zapříčinit smutný konec tohoto porodu? Má na svědomí smrt dědice z Courtenay? ptala se Berta sama sebe. Markéta z Courtenay, která byla už osm let manželkou lenního pána, věděla po pěti porodech, z nichž jí zůstala jen jediná dcera, co ten pohled a mlčení znamená. „On nežije?“ „Takové hrozné neštěstí, paní! Dědic, který se ani jednou nenadechl! Co tomu řekne seigneur? Nebesa nám budiž milostiva!“ „Nebesa nám jsou milostiva, Berto.“ „Jak můžete něco takového říct, milostpaní? Neštěstí vám zatemnilo smysly.“ Berta zabalila mrtvého novorozence rychle do šátku. Nejraději by do plátna zahalila i své obavy a pochybnosti. „Ubohá dušička! Je třeba ho pokřtít, aby mohl navzdory okolnostem spočinout v posvěcené zemi. Ysée, doběhni pro kněze!“ „Ne!“ Markéta z Courtenay vložila do svého hlasu všechnu sílu, aby zadržela děvče, které už vykročilo směrem ke dveřím. Kněz bude na hradbách, to není místo pro dítě.“ Od té doby, co obyvatele Courtenay probudil za ranního svítání v den svatého Laurentýna třesk zbraní, zuřil boj. 8
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 9
Nikdo s přepadením ze strany Andrieuových nepočítal, ačkoli už osm let panovalo mezi rodinami Courtenay a Andrieu zavilé nepřátelství. Pán z Courtenay začal po smrti hraběte z Andrieu dokonce věřit, že je v naprostém bezpečí, jeho dědicové mu však dokázali, že se oddával iluzím. Byli sice ještě napůl dětmi, ale přivedli k hradbám hradu Courtenay vojsko, které mělo k dispozici beranidla, žebříky, praky a zkušené válečníky. Strach, který byl v uplynulých hodinách zatlačen do pozadí, znovu pronikl do uzavřeného světa panské komnaty. „Dej mi mého syna!“ Berta se pokřižovala. Potom vložila mrtvé dítě paní do náruče. Za klenutými okny orámovanými kamennými lemy zdi, bylo vidět kouř, který zatemnil výhled i nebe. Stáje stály v plamenech. Příšerný nářek koní, krav a prasat, kteří hořeli zaživa, pronikal duněním beranidel a křikem válečníků. Zdálo se, že hluk se stále přibližuje. „Svatá Matko boží, stůj při nás!“ Služebná hledala útočiště u nebeské mocnosti. „S tím raději nepočítej,“ prohlásila Markéta z Courtenay střízlivě. Odhrnula plátno a prohlížela si svého synka. Pak ho políbila na tvářičky, které byly stejně bezkrevné jako jeho pokožka. Berta se na ni vyděšeně dívala. Nevěděla, co se děje za bledým čelem její paní, ani proč říká takové věci. Neznala ji o nic lépe než před osmi lety, kdy si ji jako mladou manželku Tomáš z Courtenay dovezl domů. Ustrašenou krásnou Vlámku místo jediné dcery hraběte z Andrieu, které Tomáš z Courtenay slíbil manželství. Nikdo přesně nevěděl, co se v Dôle událo a proč si rytíř 9
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 10
vzal za ženu cizinku. Jedno však bylo brzy jasné, že totiž Markétu nenávidí a k dceři, kterou mu sedm měsíců po uzavření manželství porodila, pociťuje odpor. Jeho touha mít syna a dědice však přesto přiváděla jeho ženu pravidelně ke slehnutí, avšak jen osmiletá Violante měla sílu přežít první nebezpečný rok života. Paní milovala své jediné dítě stejně vroucně, jako se svého prchlivého manžela bála. Tomáš z Courtenay bude bez sebe zlostí a bude za smrt svého syna dávat vinu jim všem, to věděla i Berta. Při pomyšlení na jeho hněv se zachvěla. Ani její vlastní dcera Ysée nemůže počítat s jeho shovívavostí. Pána z Courtenay nezajímá, že je otcem i této dívenky. Dcera služky pro něj znamená ještě méně než Violante. Ženy jakéhokoli stáří v něm vyvolávaly jen rozmrzelost. Courtenay byl hradem mužů. Rytíři, ozbrojenci, vojenští pacholci, lovci, řemeslníci a hradní čeleď tvořili impozantní družinu. S výjimkou paní a několika služebných v kuchyni a lázni nepřebývaly ve zdech hradu žádné ženy. Nikdo se tedy nedivil tomu, že k sobě obě pánovy děti přes všechny stavovské rozdíly přilnuly. Malá služtička a šlechtická slečinka byla dvě osamělá děvčátka, která se ze všech sil snažila jít svému otci z cesty, protože se obávala záchvatů jeho zuřivosti. Markéta z Courtenay cítila, jak se jí zmocňuje stále větší slabost. Ačkoli toužila po tom, aby mohla zavřít oči, jeden úkol na ni ještě čekal. Violante. Nesměla připustit, aby dcera pykala za pošetilost matky. „Berto, musíš mi pomoct.“ „Nám už nikdo nepomůže. Otče náš na nebesích, ochraňuj nás! Nechci umřít.“ 10
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 11
„Nezemřeš.“ Markéta z Courtenay skoro stejně zsinalá jako její mrtvě narozený syn vložila do svých slov veškeré přesvědčovací umění. „Jak tomu chcete zabránit? Pokud zvítězí mladí páni z Andrieu, zabijou nás oni. Když se seigneurovi podaří nás s úspěchem ubránit, požene mě k zodpovědnosti za smrt svého syna.“ „Nikdo ti nezkřiví ani vlásek. Musíš se dostat s Violante a Ysée do bezpečí.“ Děvečka hleděla na svou paní s otevřenými ústy. Fantazíruje snad z horečky? „Chci, abys odešla s dětmi do Brugg.“ Markéta z Courtenay pokynula služce, aby přistoupila blíž, protože její hlas byl stále slabší. „Můj otec žije ve Flandrech. Piet Cornelis, pamatuj si to jméno. Obchoduje s vlnou a suknem, v Bruggách ho zná každý. Když mu přivedeš jeho vnučku, nebudeš škodná.“ „Ale…“ „Ne, nech mě mluvit. Nezbývá mi už moc času.“ Paní cítila, že se blíží její konec. Kdyby nebylo Violante, uvítala by ho s radostí. Violante, nevinná upomínka na hroznou chybu. Ještě dnes jí není jasné, proč se na toho pyšného rytíře tenkrát v Dôle usmála. Možná proto, že se v lesklém brnění tak velmi odlišoval od mladých obchodníků a barvířů, kteří ji v Bruggách obklopovali? Jak mohla vědět, že její úsměv bude považovat za výzvu? Že nebude respektovat klid města a pohostinnost a prostě ji z příbytku jejího otce unese? Tenkrát ten zlý sen začal. Tomáš z Courtenay rovněž netušil, jaké následky bude pro něj tento chybný krok mít. Mistr Cornelis a jeho krásná 11
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 12
dcera byli pod ochranou burgundského falckraběte. Burgundský dvůr a obchodní dům v Bruggách spojovaly výnosné obchody. Jakmile se falckrabě Ottenin dověděl o zneuctění panny Cornelisové, nařídil Courtenayovi, aby se se svou obětí oženil. Jen manželství se šlechticem mohlo v očích rozhořčeného otce zmírnit hanbu, kterou jeho dceři přivodil. Na skutečnost, že ženich dal slovo Mabelle z Andrieu bral falckrabě ohled stejně málo jako na uraženou hrdost hraběte z Andrieu. Tehdy byl položen základ sváru, který vyvrcholil dnešním přepadením. „Do Brugg?“ Berta se neradostně zasmála a přerušila vzpomínky své paní. „Jak si to představujete? Jak to teď vypadá, nemůžeme hrad vůbec opustit.“ „Jedna cesta existuje.“ Chvíli trvalo, než Bertin těžkopádný mozek tuto neuvěřitelnou zprávu zpracoval. „Cesta z tohoto hradu?“ „Přísahej, že se zachráníte útěkem do Brugg. Odpřisáhni mi to na svou věčnou blaženost a já ti řeknu, kde najdeš tajnou chodbu ke starému mlýnu.“ Ženy nerovné stavem se navzájem měřily nedůvěřivými pohledy. Berta objevila v modrých stínech pod hluboce propadlýma očima své paní první známky smrti. Markéta z Courtenay viděla ženu, která měla své mládí a sny za sebou. Její oči pozbyly lesku, přesto však v odevzdanosti jejího pohledu doutnala jiskřička naděje. „Tajnou chodbu?“ Berta svraštila čelo. „Kde by měla být?“ „Violante tě povede. Tvou přísahu, Berto!“ „Ráda bych to udělala, ale jak se jen dostaneme do Brugg?“ Berta nevěděla, čeho se bojí víc: smrti v hořícím hradu, nebo takového dobrodružství? 12
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 13
„Je léto, stačí jen, když se budeš držet obchodních cest.“ Markéta z Courtenay k ní natáhla třesoucí se ruku. „Hned u vchodu do tajné chodby je výklenek, kde jsem pro tento případ schovala uzel s oblečením a mince. Není jich moc, ale pomůže vám to. Tvoje slovo na to, že to uděláš, Berto!“ Něco v pohledu její velitelky přimělo Bertu, aby se chopila její ruky a mlčky přikývla. Pak přerušila spojení tak rychle, jako by se o její ruku spálila. „Nebesa ti za to poděkují,“ zašeptala umírající a zvýšila hlas. „Violante, Ysée, pojďte blíž.“ Děti opatrně vyhlédly ze svého úkrytu u okna. Váhavě ho opustily a přistoupily společně k čelu postele. Prsty měly vzájemně propletené. Zdálo se, že jim dotyk dodává sílu vydržet všechny hrozné události tohoto dne. Violantě se chvěly rty, v široce rozevřených očích jí stály slzy. „Co je s mým bratříčkem?“ „Bůh se o něj postará, mé dítě. Ty teď musíš být statečná a chytrá. Musíš odejít s Bertou a Ysée.“ Markéta z Courtenay zmobilizovala k tomuto rozloučení poslední zbytky dechu. Nebyl čas na vysvětlování, mohla už říci jen to nejnutnější. „Ukaž Bertě tajný vchod za nástěnnou deskou Matky boží. Víš, který kámen musíš otočit, aby se otevřel. A teď jdi. Nebesa ať tě ochraňují, moje milovaná dcero.“ „Chci zůstat u tebe, maminko…“ Violante, jindy vzor poslušnosti a povolnosti, se nečekaně vzmohla k vzdorovitému protestu. „To není možné, srdce moje. Běž, jinak bude pozdě.“ Berta popadla Violante za ruku a táhla děvče násilím z místnosti. Protože se Violante pevně držela i Ysée, musela 13
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 14
Berta vynaložit veškerou sílu, aby bránící se přítelkyně od umírající odtrhla. Vrhla ještě poslední pohled na svou paní a plna údivu spatřila, že jí kolem rtů pohrává úsměv. Bezbarvý obličej nesl odraz oné krásy, která v Dôle probudila touhu Tomáše z Courtenay. Markéta hleděla smrti vstříc a činilo ji to šťastnou. „Tiše, ani nemukejte!“ Bertin strach se přenesl na obě dívky. Ysée objala ochranitelsky paží mladší Violante a přikývla za obě. Služka s dětmi doběhla potichu ke schodům a po nich dolů do velké haly. Tam, kde bylo jindy cítit výpary z kuchyně, psy, pivo a mazivo zbraní, visel teď ve vzduchu zápach, který vyvolával nevolnost. Vtíravý kovový pach prolévané krve se mísil s vroucím olejem a lidskými výkaly. Zpočátku se ranění nosili do velké haly. Teď už neměl nikdo čas starat se o muže, kteří sténající a křičící leželi na slámě, jež pokrývala kamenné čtverce podlahy. Berta cítila Yséino a Violantino zděšení, ale vší silou je táhla dál směrem ke kuchyni. V klenuté místnosti s mohutným ohništěm, kde se to obvykle hemžilo lidmi a děním, narazily jen na kočku, která si pochutnávala na ječné kaši, jež zbyla na stole od snídaně čeládky. Nad ohněm bublal zapomenutý kotlík s olejem. Bertě začalo kručet v žaludku, její strach však přemohl hlad. Běžela s děvčaty k postrannímu východu. Odtud bylo jen několik kroků k velké studni na vytahování vody stojící uprostřed vnitřního nádvoří. Tam se teprve ukáže, zda bude možné dostat se do hradní kaple, která se nacházela pod hradebním ochozem nedaleko věží zdobené brány. V ústrety se jim valila oblaka kouře, která dráždila děvčata ke kašli. Dřevěné ochozy na hradbách, stáje a seník hoře14
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 15
ly, z ohrady se ozýval panický štěkot smečky loveckých psů. Bojová vřava se ozývala znepokojivě blízko. Berta provázena dětmi spěchala hustým dýmem a vedrem. Dorazily právě pod ochranu vrat hradní kaple, když do vnitřního dvora vnikli řvoucí muži. Budou respektovat stánek boží? Spěšně za sebou přirazila dveře a popadla Violante za rameno. Kývla bradou směrem k oltáři. „Tam je nástěnná deska. Jakým kamenem se musí pohnout?“ Violante prudce a přerývaně zavzlykala. Neodpověděla. Chystala se vyběhnout ven. „Kde je Pucelle? Musíme ho najít!“ Ysée sdílela její zděšení. „Violante přece nemůže odejít bez svého psa, matko!“ „Ježíšikriste, co je to za nesmysl?“ Berta se neodvažovala přivést Violante k rozumu pořádným pohlavkem, jak to udělala v případě Ysée. Sevřela jen pevněji rameno dítěte. „K obrazu! Kupředu!“ Violante se umíněně vzepřela sevření a prudce se děvečce vytrhla. Rozběhla se ke dveřím. Ysée ji okamžitě následovala. Dobře věděla, že Violante nemiluje nic na světě tak jako štěňátko Pucelle. Byl to jediný pejsek, kterého děti zachránily, když jejich otec celý vrh fenky loveckého plemene utopil, protože smečka byla už moc velká. „Ysée!“ Berta stačila v poslední chvíli zachytit kus hrubé vlněné kytlice, kterou měla Ysée nataženou přes spodní košili z obyčejného plátna. Vetchá, často praná látka se jí v prstech roztrhla. Ysée se hnala za svou družkou. Berta tlumeně zaklela a spěchala za dětmi. Venku už panovala vřava, která ji přiměla k tomu, aby se na prahu kaple zastavila. 15
POŽÁR V KLÁŠTEŘE 31.3.2010 8:44 Stránka 16
„Courtena-a-ay!“ Rytíř v černém brnění s široce otevřeným hledím, aby lépe viděl, si spolu s těžce ozbrojeným oddílem válečníků razil cestu napříč dvorem. Před Bertinýma očima padali muži z Courtenay pod jejich meči. Slyšela kovové řinčení zbraní, cinkání výstroje a křik raněných mužů. Pak zahlédla mezi obrněnýma nohama a jezdeckými botami mihnout se světlé plátno. Violante se s pláčem krčila u zdi studny. Berta si zakázala na ni zavolat. Dokud se nepohne, je snad v bezpečí. „Postav se mi, Courtenay,“ zařval rytíř s otevřeným hledím. Služka musela bezmocně přihlížet tomu, jak muži bojující za Tomáše z Courtenay vytvořili uličku a oba protivníci se spolu střetli právě u studny. Vyzývatel byl mladý. Sotva dospěl a pro zkušeného rytíře, jako byl Tomáš z Courtenay, nemohl být nebezpečným protivníkem. Pohrával si s mladíkem, vždy ho přilákal a pak ho mocnými údery zaháněl stále blíž k okraji studny. Z trhliny v drátěné košili vyzývatele už tekla krev a pomačkaný hrudní pancíř visel na posledních kožených poutkách. Teprve teď objevila Berta své jediné dítě. Ysée se nedbajíc nebezpečí snažila protáhnout mezi muži, kteří jí zakrývali výhled na smrtelný souboj. V přílišné horlivosti však uklouzla po blátě u studny a prudce vrazila do jednoho rytíře. Ten poznal, že je to jen dítě, a prudkým úderem pěsti oděné železem ji odhodil z cesty. Rána ji vymrštila jako hadrovou panenku přímo do dráhy meče, kterým chtěl Tomáš z Courtney probodnout klopýtajícího protivníka. Místo chlapce zasáhla zbraň Ysée. Když se vrhl stranou, potřísnila dívčina krev brnění na jeho nohách. 16