Prolog Pfiedstavte si následující scénu. Mlad˘ zabiják, vlastnû je‰tû chlapec, leÏí peãlivû ukryt˘ v hou‰tí zelenoãern˘ch sítin, hojnû lemujících bfiehy fieky Vallombrosy. âeká uÏ dlouho, je ale sv˘m zpÛsobem trpûliv˘ a to, na co ãeká, je pro nûj moÏná drahocennûj‰í neÏ Ïivot. Na zemi vedle nûj leÏí luk z tisového dfieva a ‰ípy s hroty z ãerné venkovské oceli, které prorazí i tu nejdraωí zbroj, jsou-li vystfieleny z dostateãné blízkosti. Ne Ïe by to dnes mladík potfieboval, neãíhá totiÏ na Ïádného niãemu, kter˘ by si zaslouÏil smrt, ale jen na vodního ptáka. Denní svûtlo sílí a v lese plném havranÛ se objevuje letící labuÈ; ptáci si hlasit˘m krákáním stûÏují na její krásu, kdyÏ dopadá na vodu jako ‰tûtec v malífiovû ruce na plátno, pfiím˘m a osobitû nádhern˘m pohybem. Plave s ve‰kerou elegancí, jíÏ jsou pfiíslu‰nice jejího druhu proslavené, aãkoli v tak nehybném koufiovém oparu na tak ‰pinavû ‰edivé vodû jste urãitû stejnû graciézní pohyb je‰tû nikdy nevidûli. Pak stejn˘m vzduchem, jemuÏ labuÈ svou pfiítomností dodává tak poÏehnanou krásu, prolétne ‰íp ostr˘ jako nenávist a pfiinejmen‰ím o metr ji mine. A labuÈ vzlétá, síla plovacích blan a ladná elegance zvedají její bílé tûlo do vzduchu a odná‰ejí je do bezpeãí. Mladík teì stojí a sleduje, jak mu kofiist uniká. „Pfií‰tû tû dostanu, ty zrádná mrcho!“ volá za ní a odhazuje luk, jedinou ze v‰ech smrtících zbraní (nÛÏ, meã, lokty, zuby), kterou se nikdy nenauãil dokonale ovládat, a pfiitom jedinou,
7