0033811

Vráskov ippa si musela pfiiznat, Ïe se jí dÛm líbí.

Bylo jim fieãeno, Ïe patfií k tûm novûj‰ím. Myãka, praãka, su‰iãka, mikrovlnka, elektrická trouba, v‰echno nové. I koberce. Septik. Stfiecha. V betonové podlaze suterénu byla ale prasklina a v koupelnû se ve spárách mezi dlaÏdiãkami místy usazovala tmavá plíseÀ.

Zaãíná to tu chátrat, pomyslela si Pippa. Jako kdyÏ se na pah˘ly zubÛ ve star˘ch ústech nasadí bûloskvoucí korunky. Napadlo ji, kolik lidí uÏ asi v domû zemfielo.

Marigold Village, vesnice pro dÛchodce a poslední zastávka na cestû do nebe. Bylo tu v‰echno: bazén, restaurace, miniaturní nákupní stfiedisko, ãerpací stanice, obchod se zdravou v˘Ïivou, kurzy jógy, tenisové kurty, o‰etfiovatelky. A taky psycholog na telefonu pro pfiípad ztráty nûkoho blízkého, dvû manÏelské poradny, sexuální terapeut a lidov˘ léãitel. âtenáfisk˘ krouÏek, fotografick˘ krouÏek, klub zahrádkáfiÛ, klub lodních modeláfiÛ. âlovûk odsud nemusel vystrãit nos. Pippa s Herbem na Marigold Village poprvé narazili pfied dvaceti lety, kdyÏ se vraceli z veãírku v Connecticutu domÛ na pláÏ Long Islandu. Pippû bylo nûco málo pfies tfiicet, Herbovi pfies ‰edesát. ·patnû tehdy odboãil a ocitli se na úzké, klikaté silniãce lemované shluky ‰ediv˘ch pfiízemních domkÛ. Byl duben, pût hodin odpoledne a paprsky pozdního slunce kreslily na dokonale udrÏované

P

9

trávníky zlatou síÈ. V‰echny domy vypadaly stejnû a na konci kaÏdé pfiíjezdové cesty se tyãil hlouãek oãíslovan˘ch po‰tovních schránek. Nûkterá z ãísel byla v fiádu tisícÛ. Herb si byl jist˘, Ïe staãí párkrát zahnout doleva a pak doprava a budou zpátky na hlavní. KaÏdá odboãka je ale jakoby jen vsávala hloubûji do nitra obce. „To je jak v pohádce,“ odtu‰ila Pippa. „V jak˘ pohádce?“ vyhrkl Herb podráÏdûnû. Pippa vÏdycky ve v‰em vidûla poezii. Nechte ji ztratit se uprostfied obytné ãtvrti a ona z toho hned vykouzlí zápletku jak z bratfií GrimmÛ. „VÏdyÈ ví‰,“ vysvûtlovala. „Sotva dûti vejdou do lesa, v‰echno kolem se dá do pohybu, v‰echny orientaãní body se kouzlem promûní, dûti zabloudí a pak se odkudsi zjeví ãarodûjnice.“ Zapadající slunce se ukrylo za stromy. Obloha potemnûla. „AspoÀ by nám ukázala cestu,“ zabruãel Herb a otoãil volantem, kter˘ v jeho medvûdích tlapách vypadal jako hraãka. „Myslím, Ïe tamtu ka‰nu jsme uÏ jednou minuli.“ Ohlédla se.

Po dal‰ích dvaceti minutách bloudûní dorazili na ãerpací stanici. Mladíãek v uniformû barvy námofinické modfii jim ochotnû poradil, jak se dostat zpátky na hlavní. Bylo to tak jednoduché: dvakrát doprava a jednou doleva. Herbovi ne‰lo na rozum, Ïe na to nepfii‰el sám.

KdyÏ se o pár dní pozdûji dozvûdûli, Ïe Marigold Village je vesnice dÛchodcÛ, museli se smát. Vráskov. Tak jí pfiezdívali místní. „Motali jsme se tam tak dlouho,“ vykládal Herb pokaÏdé, „aÏ jsme mûli strach, Ïe tam váÏnû zÛstaneme aÏ do dÛchodu.“ VÛbec nejvût‰í salvy smíchu ta historka ov‰em vyvolala na veãírku, kter˘ Pippa uspofiádala v sobotu tfii t˘d10

ny po pfiestûhování do Marigold Village. ¤ada jejich nejlep‰ích pfiátel dorazila, aby s nimi za v‰eobecného Ïertování oslavila zaãátek na novém pÛsobi‰ti.

Sam Shapiro, ‰lachovit˘, ple‰atící padesátník, byl pravdûpodobnû nejnadanûj‰í spisovatel v zemi. O tuãné záloze, kterou mu Herb vyplatil za poslední román, se psalo i v novinách. Teì vstal a pozvedl k Herbovi a Pippû sklenku. Slova z nûj lítala jako nepravidelné dávky z kulometu. „V‰ichni víme, Ïe Herb Lee umí bejt pûknej mizera, ale vût‰inou pro to má dÛvod. A jestli nûco opravdu nenávidí, pak je to sebelítost, v literatufie i v Ïivotû. To z nûj dûlá skvûl˘ho redaktora – a taky zatracenû tvrd˘ho chlapa. Nechce se mi vûfiit, Herbe, Ïe mበna krku osmdesátku. Nejspí‰ to znamená, Ïe ani mnû uÏ není pûtatfiicet. Ale nûco vám fieknu. Co se psaní t˘ãe, fungujou Herbovy instinkty stoprocentnû. S Ïensk˘ma je to uÏ hor‰í. Myslím, Ïe v‰ichni víme, o ãem mluvím.“ Skupinka za‰umûla rozpaãit˘m smíchem a jeden z muÏÛ se hlasitû uchechtl. Sam pokraãoval: „TakÏe kdyÏ se mi svûfiil, Ïe se chystá oÏenit s Pippou, napadlo mû akorát: A lítáme v tom znova. Byla jako... radioaktivní marmeláda. Sladká, ale smrtící. Herb ov‰em nedbal na moje rady, jako obvykle se spolehl na svÛj ãich – a tady musím dodat, Ïe je pro to vybaven pofiádn˘m frÀákem, ne takov˘m tím trapn˘m pr‰áãkem, co jich je dneska v‰ude plno – a nûjak se mu povedlo skonãit s tou nejbájeãnûj‰í Ïenskou na svûtû. Znám Pippu Leeovou sice uÏ ãtvrt století, ale doopravdy ji asi nikdy znát nebudu. Je totiÏ záhada, hádanka a dneska uÏ i skoro vymfiel˘ druh: ãlovûk, jehoÏ neovládá ctiÏádostivost, chamtivost ani hloupá touha po pozornosti. Chce si jen pln˘mi dou‰ky uÏívat Ïivota a aspoÀ 11

trochu ho ulehãovat druh˘m. Pippa má v sobû u‰lechtilost. Pippa má styl.“ Pippa zlehka sevfiela rty a nakrabatila ãelo – jako vÏdycky, kdyÏ v ní nûco vzbudilo nelibost. Chtûla, aby pûl ódy na Herba, ne na ni. Sam na ní na chvilku spoãinul ostfiíÏím zrakem, dovtípil se, usmál a zmûnil téma: „A Herb uÏ tenkrát umûl poznat, co v ní je, i kdyÏ to bylo zatracenû tûÏk˘ odhadnout. TakÏe nemÛÏe bejt zas tak úplnû ‰patnej. Pfiipíjím muÏi, kter˘ i v pozdním stadiu své kariéry zÛstává naprosto nepfiedvídateln˘. Dodne‰ka jsem nepfii‰el na to, co si mám o tomhle tvém rozhodnutí pfiestûhovat se z Manhattanu do Marigold Village myslet. Jestli je to projev skromnosti, praktiãnosti nebo zvrácenosti. Dokud ale bude Pippa dûlat ty jehnûãí steaky, budu ti ochotnû nosit i golfov˘ hole, kdyÏ na to pfiijde.“ „Pochybuju, Ïe zrovna ty bys byl dobrej podrÏta‰ka, Same,“ kontroval Herb a rty se mu zkfiivily v ú‰klebku jako pokaÏdé, kdyÏ se mu povedl nûjak˘ bonmot. „Nikdy nepodceÀuj hladov˘ho Ïida!“ vypískl Sam. „Já myslím, Ïe je to úÏasn˘,“ ozval se ublíÏen˘, zastfien˘ hlas. Moira Dullesová byla básnífika a uÏ nûkolik let Ïila se Samem. Sedûla v tureckém sedu na podlaze u Herbov˘ch nohou. „Chci fiíct, v‰eho se prostû vzdát.

Mበfakt odvahu, Pippo, jen tak se sebrat a zaãít nov˘ Ïivot...“ Pippa se na svou kfiehkou kamarádku znepokojenû podívala a zadoufala, Ïe Sam nesly‰el slzy v jejím hlase. „Je to skvûl˘ pocit svobody,“ prohlásila pak, „nemuset se uÏ starat o velkou domácnost.“ „NekaÏ mi iluze,“ zlobil se Sam. „Ty jsi pfiece samo ztûlesnûní ideální manÏelky umûlce: tichá, vstfiícná, inteligentní, krásná. V˘borná kuchafika. Na takové uÏ 12

dneska ãlovûk nenatrefí.“ Moira na nûj vrhla zlovûstn˘ pohled, ale on ji ignoroval. „A Herb si ji pfiitom vÛbec nezaslouÏí, kdyÏ není umûlec. Teì mi to teprve do‰lo!

Poslední Ïenská na tomhle svûtû stvofiená pro to, aby byla manÏelkou umûlce – a skonãí s vydavatelem!“ Zafiehtal se a s h˘káním zalapal po dechu. „Nebyla taková, kdyÏ jsem si ji bral,“ namítl Herb. „Ale já ji zkrotil.“ „Zavfii pusu,“ okfiikla ho Pippa s úsmûvem a zamífiila do kuchynû. Napadlo ji, jestli to Sam s tím ‰kádlením Herba trochu nepfiehání. Ben, její a HerbÛv syn, drhl ve dfiezu pekáã a skrz servírovací okénko pokukoval po hostech v ob˘váku. I kdyÏ je‰tû nedostudoval práva, staãil si uÏ osvojit vadné drÏení tûla a dobrosrdeãn˘ pesimismus muÏÛ stfiedního vûku. Zkoumavû se na matku zadíval pfies kulaté, profesorské br˘le. „Doufám, Ïe se Herb dobfie baví,“ utrousila, popadla malou flambovací pistoli a namífiila ji na patnáct mistiãek cr`eme br ulée. Vrstviãka cukru na povrchu zabublala a ztmavla do barvy melasy. „Ten je v klidu, mami. Jeho ego jen tak nûco nepo‰ramotí.“ „To si myslí‰ ty.“ „Spí‰ mám strach o tebe.“ „Ale já jsem v pohodû, zlato.“ „TvÛj problém je, Ïe se moc pfiizpÛsobuje‰. Jako poslu‰n˘ zvífiátko.“ Poplácala ho po paÏi. Ben se ji neustále snaÏil chránit, aÈ uÏ o to stála, nebo ne. Herb, nahrben˘ na Ïidli, zatím ve vedlej‰ím pokoji nûco se zaujetím vykládal Samovi. Je tak hezk˘, pomyslela si.

Osmdesátka na krku a pofiád má spoustu vlasÛ a vlastní zuby. Kdypak se to asi v‰echno zhroutí? „Mûl bys to taky udûlat,“ radil Samovi, „pokud se teda ^

13

doÏije‰ stáfií. Vfiele to doporuãuju. Cel˘ dosavadní Ïivot promûnit na hotovost a postupnû ji rozdûlovat mezi rodinu. V‰echno to papírování kolem nemovitostí jinak trvá léta a stát ti nakonec stejnû pÛlku sebere.“ „Já myslel, Ïe danû platí‰ rád!“ ozval se scenárista Don Sexton. Mûl ve zvyku protahovat samohlásky, a jeho projev tak pfiipomínal filmové postavy ze ãtyfiicát˘ch let. „To je fakt!“ pfiidala se jeho bystrá Ïena Phyllis. „VÏdycky jsi tvrdil, Ïe bys byl rád, kdyby vláda danila víc.“ „Nehodlám financovat tuhle podûlanou válku,“ vysvûtloval Herb. „Aha – takÏe to je nakonec otázka etiky,“ pravil Sam. „Já osobnû sázel na zvrhlé pohnutky.“ „PfiestaÀ uÏ laskavû v‰echno trivializovat,“ zavrãel Herb, ale ve skuteãnosti ho tohle popichování bavilo.

Pippa k Samovi najednou pocítila obdiv. Dokázal se s Herbem bavit se správnou dávkou rozverné neváÏnosti. Tolik se bála, Ïe kdyÏ je teì ten nezdoln˘ Herb v zafiízení pro stafiíky, zaãnou se k nûmu lidi chovat jinak. Tváfiit se, Ïe je to v‰echno jenom uhozen˘ vtip – to je pfiesnû ono. Velk˘ Herb Lee, vûhlasn˘ majitel jednoho z posledních nezávisl˘ch vydavatelství v zemi, muÏn˘ propagátor ideálu velkého amerického románu – a pfiiznává, Ïe je star˘. Pro v‰echny v místnosti nûco neskuteãného. Jeho zranitelnost je donutila uvûdomit si vlastní stfiední vûk. Pfií‰tû uÏ budou na fiadû oni.

Stûhování do dÛchodcovské komunity bylo skuteãnû to poslední, co Pippa od Herba oãekávala. Na druhou stranu si ale uÏ dávno zvykla na manÏelovy rychlé zmûny kurzu. Herbovo rázné, vyrovnané vystupování jen maskovalo jeho skuteãnou impulzivnost: po cel˘ Ïivot kupoval rukopisy a opou‰tûl vydavatelství, a dokonce i manÏelství s náhlou a neãekanou odhodlaností. Vûdû14

la, Ïe Herb tak hluboce vûfií sv˘m instinktÛm, aÏ to hraniãí s povûrãivostí. MoÏná byly to jediné, ãemu opravdu dÛvûfioval. Jakmile se stfielka jeho vnitfiního kompasu vych˘lila, nebylo jiné cesty – nûco se muselo zmûnit.

KdyÏ tedy pfii‰el domÛ s reklamní broÏurkou Marigold Village v ruce, se smíchem prohlásil: „Tady jsme tenkrát zabloudili!“ a pak celé odpoledne strávil ve studovnû listováním tûmi stránkami na kfiídovém papífie, vytu‰ila, Ïe se k nûãemu schyluje. Nakonec jí tu my‰lenku pfiedloÏil jako praktické fie‰ení: „Mám pfied sebou pût, maximálnû deset let. K ãemu je nám je‰tû dÛm na pláÏi?

Dûti jsou pryã. Manhattan stojí za dvû vûci. Akorát tady vyhazujeme z okna prachy, kter˘ se ti pozdûji mÛÏou hodit. Pfievedeme v‰echen majetek na hotovost, Pippo, a aÏ pak umfiu, bude‰ mít vût‰inu penûz v kapse. Bude‰ moct cestovat, nûkde v centru si koupit byteãek.

KdyÏ v‰echno prodáme, nebude‰ niãím vázaná.“ Pippa ale za jeho siláck˘mi fieãmi vycítila strach. Loni ho bûhem pouhého t˘dne postihly dva infarkty. Dal‰ího pÛl roku pak musela dûlat v‰echno za nûj. Nedokázal ani vyjít po schodech. I teì si chodil zdfiímnout mnohem ãastûji neÏ dfiív, ale jinak uÏ zase sr‰el energií a díky skoro vzorovému jídelníãku a pravidelnému cviãení mûl v urãitém ohledu dokonce lep‰í kondiãku neÏ dfiív. To pfií‰erné období, kdy se jeho pokroãil˘ vûk tak náhle a zákefinû ohlásil, v‰ak v jejich Ïivotû zanechalo nesmazatelnou stopu. Dûsil se toho, Ïe by se stala jeho o‰etfiovatelkou, to dobfie vûdûla. Pfiestûhování do Marigold Village bylo sv˘m zpÛsobem preventivním útokem proti starobû, zkrácení agonie ãekání. Takov˘ uÏ Herb zkrátka byl: nesentimentální, realistick˘ a naprosto odmítající nechat se srazit na kolena.

Skuteãnost, Ïe Sam Shapiro, z nûhoÏ se za posledních 15

tfiicet let vyklubal jeho nejlep‰í pfiítel, bydlí shodou okolností jen patnáct minut od nich, Herba zároveÀ tû‰ila i ‰tvala, o tom Pippa nemûla pochyb. Dávno pfied tím, neÏ si Herb zaloÏil vlastní firmu, ho Sam pronásledoval z jednoho vydavatelství do druhého. Byl mu jako spisovatel tak vûrn˘, aÏ se lidi zaãali podivovat, jestli ten velk˘ Shapiro svého redaktora nepotfiebuje aÏ pfiíli‰. Vítûzoslavn˘ v˘raz, kter˘ se na Samovû tváfii rozhostil, kdyÏ se o jejich stûhování dozvûdûl – jako by se Herb stûhoval za ním –, Herba podráÏdil, i kdyÏ vûdûl, Ïe to je jen legrace. Ve v‰ech sv˘ch vztazích byl tím dominantním a uhánûn˘m pfiece on. Zfiícení této pyramidy by otfiáslo sam˘mi základy jeho osobnosti. Pippa proto pozornû sledovala Sama, jestli se v jeho pfiátelství k Herbovi neprojeví nûjaká zmûna. I ona sama potfiebovala, aby si Herb uchoval auru síly. Ty mûsíce, kdy se o nûj po infarktech starala, pro ni byly matoucí. Milovala ho tehdy moÏná víc neÏ kdykoli pfiedtím, ale kontury jejich vztahu se zaãaly pováÏlivû bortit. KdyÏ se poznali, vidûla v nûm svého zachránce. Vûdomí, Ïe on je závisl˘ na ní, je oba uvádûlo do rozpakÛ.

A tak prodali venkovsk˘ dÛm v Sag Harbor se stfiechou z ‰ed˘ch ‰indelÛ a s útuln˘mi místnostmi, v nichÏ se za nûkolik desetiletí nashromáÏdily nesãetné obrazy, koberce, pfiedmûty a fotografie. Dûtské pokoje, dodnes ovû‰ené medailemi z koÀsk˘ch závodÛ a plakáty hudebních skupin, obrovskou loÏnici s velikánskou postelí, okno s v˘hledem do kraje, u nûhoÏ Pippa sedávala kaÏdou sobotu a ãetla noviny nebo pozorovala ptáky – to v‰echno jedno de‰tivé úter˘ shrábl realitní makléfi se svou Ïenou. Byt v Gramercy Parku na Manhattanu koupil bezdûtn˘ pár oãních lékafiÛ. Aãkoli Pippu ze ztráty míst, která milovala, bolelo u srdce, pfiekvapivû pocíti16

la i úlevu. Setfiást ze sebe tíhu majetku, osvobodit se od v‰eho nadbyteãného – ta touha nûkde hluboko v ní slabû rezonovala uÏ léta jako obãasné pípnutí mobilu ztraceného kdesi v útrobách bytu. VÏdycky ji ale pfiehlu‰ily radosti, pohodlí, kaÏdodenní dilemata ‰Èastnû vdané, dobfie situované manÏelky, oddané matky, ‰tûdré hostitelky, Ïeny, kterou v‰ichni, kdo ji znali, povaÏovali za jednu z nejkouzelnûj‰ích, nejlaskavûj‰ích, nejpÛvabnûj‰ích, nejskromnûj‰ích a nejpfiíjemnûj‰ích dam, jaké kdy potkali.

Vrátila se do jídelny s tácem cr`eme br ulée. Herb by sice nemûl jíst tolik vajec ani tuku, ale Pippa usoudila, Ïe jednou za ãas by si mûl dopfiát, co mu chutná – tak jako dfiív, neÏ mu to doktofii zakázali. Mimoto ráda druh˘m dûlala pomy‰lení, a jak kaÏdá kuchafika ví, jehnûãí a cr`eme br ulée u stolu vÏdycky vyvolá víc vzdechÛ neÏ plat˘s a ovocn˘ salát, a tak s potû‰ením sledovala, jak hosté lÏícemi proráÏejí tenkou krustu zkaramelizovaného cukru a nesou hust˘, vanilkou ovonûn˘ krém do úst. ^

^

17

Dor t ruh˘ den ráno se Pippa v tyrkysovém triãku ze surového hedvábí, pfiipomínajícím kimono, a v dÏínách jako odaliska pohodlnû uvelebila v opu‰tûném ob˘váku. Ploch˘ obliãej s koãiãími rysy, vysok˘mi lícními kostmi a ‰ed˘ma mandlov˘ma oãima jí rámovaly vlasy obarvené do zlatavû mûdûného odstínu. I ve stfiedním vûku vypadala jako madona z obrazÛ vlámsk˘ch malífiÛ, ov‰em plnûj‰ích tvarÛ a mnohem vábnûj‰í. Hlavu si podloÏila marock˘m pol‰táfikem, jehoÏ geometrick˘ vzor mûl rozbít monotónnost hnûdého gauãe ve stylu ‰védského modernismu, kter˘ si pofiídila, protoÏe ladil s ãist˘mi liniemi domu, a s uspokojením se rozhlédla po pokoji. Nic tu nepÛsobilo cize.

V‰echny vázy, misky a obrazy s rozmyslem vybrala ze záplavy vûcí, které rodina staãila za léta nashromáÏdit.

Vût‰inu z nich pfii stûhování do Marigold Village s lehkostí, jeÏ pro ni byla neobvyklá, darovala dûtem nebo vûnovala charitû a sama si nechala jen nûkolik dÛleÏit˘ch kouskÛ, o nichÏ si myslela, Ïe by je ona nebo dûti jednou mohly postrádat. Pfiedmûty, které nemilosrdnou ãistku pfieÏily, se teì na sterilním pozadí stûn v barvû holubiãí ‰edi, v prostfiedí prostém jak˘chkoli asociací zdály nabité vzpomínkami a zároveÀ sv˘m zpÛsobem izolované od ostatních: záfiivû ãerven˘ sklenûn˘ popelník, kter˘ si s Herbem koupili na líbánkách v Benátkách,

D

18