0033810

Spoleãenství matek v Hmyzím mûstû Vítejte na stránkách

Spoleãenství matek Hmyzího mûsta Jsme skupina vesel˘ch, otevfien˘ch a tolerantních Ïen, které mají jedno spoleãné: tû‰í je b˘t matkami. AÈ jiÏ pracujeme a budujeme kariéru nebo jsme „jen“ v domácnosti: tady si vymûÀujeme názory na dÛleÏitá témata moderních Ïen a matek a navzájem se láskyplnû podporujeme.

Pfiístup na fórum jen pro ãlenky Home

Kontakt

e-mail

Pfiihlá‰ení

22. leden Jak jsem slíbila, mám pro vás recept na ten moc dobr˘ a rychl˘ jablkov˘ koláã z na‰eho posledního klubového odpoledne: recept má moje matka je‰tû po své matce! Tûsto namícháme z 250 gramÛ másla, 180 gramÛ cukru, 3 vajec, tro‰ky mléka, 600 gramÛ mouky a balíãku prá‰ku do peãiva. Tûsto nalijeme do formy a na to rozprostfieme na kousíãky nakrájená jablka a cel˘ koláã dáme do trouby a peãeme asi hodinu pfii 180 °C – a hotovo.

Jen je‰tû pfiipomínám: pfií‰tí t˘den v úter˘ zaãíná mÛj kurz Drhání s mal˘mi dûtmi v Centru rodinného vzdûlávání. Zatím se je‰tû bohuÏel nepfiihlásilo dost úãastníkÛ. Co je s vámi? Máme v plánu vyrobit pytel na prádlo, kter˘ se dá zavûsit v koupelnû ke stropu. U‰etfií to hodnû místa a vypadá to krásnû.

Mamka Gitka

22. leden Nic ve zlém, Gitko, ale nikdo, kdo si dává pozor na linii, by neupekl tuhle tukovou a cukrovou bombu. Kromû toho se nefiíká tûsto „namícháme“, ale tûsto „smícháme“, protoÏe namícháváme tfieba barvy. Nezapomínej na to. Musíme b˘t vzorem pro své dûti. A co se t˘ãe vlastnoruãnû vyrobeného pytle: mÛj manÏel by dostal záchvat, kdybychom si mûli nûco takového povûsit v na‰í koupelnû od architekta. Stejnû bych ale nemûla ãas, momentálnû jsem dûsnû pracovnû vytíÏená.

Paní Por‰ková, na‰e paní na hlídání, nám dnes sdûlila, Ïe u nás mÛÏe pracovat jiÏ jen do léta, protoÏe se bude kvÛli pfieloÏení svého manÏela stûhovat pryã. Pfiirozenû nás to velice mrzí, neboÈ paní Por‰ková má zlaté srdce, na‰e brouãky vyloÏenû zboÏÀuje a umí v˘bornû Ïehlit, i kdyÏ já mûla uÏ od zaãátku pochybnosti, jestli nûkdo bez ukonãeného ‰kolního vzdûlání dokáÏe správnû zacházet se dvûma velmi Ïiv˘mi dûtmi. V kaÏdém pfiípadû potfiebujeme od srpna vyfie‰it hlídání dûtí, pokud moÏno s men‰ími v˘daji. Má nûkdo z vás nûjakou zku‰enost s au-pair, aÈ dívkami ãi chlapci? Musím konãit, zítra máme dÛleÏit˘ mítink a potom dvoudenní zasedání v Berlínû, musím navafiit na dva dny dopfiedu, depilovat si nohy (kvÛli bazénu v pûtihvûzdiãkovém hotelu) a sbalit kufr.

Sabina 23. leden Po narození Sofie jsme dva roky vyuÏívali au-pair, celkem to bylo pût dívek pûti národností, potfiebovala jsem pracovat naplno. Rozhodnû jsem nechtûla ztratit svojí práci, no vÏdyÈ to znáte: kdyÏ je ãlovûk tûhotn˘ s prvním dítûtem, stále si myslí, Ïe v‰echno zÛstane, jak bylo a dál se bude moci bez problémÛ vûnovat kariéfie. V kaÏdém pfiípadû jsem sluÏbu au-pair povaÏovala za dobré fie‰ení, taky proto, Ïe jsem bohuÏel nemûla Ïádnou pfiítelkyni, která by mû varovala. Ty se objevily, aÏ kdyÏ jsem po u‰i vûzela v tom nadûlení a mûla svoje vlastní hororové zku‰enosti. Ale to uÏ bylo pozdû. Proto vydávám vãasné varování: rozhodnû si neber domÛ Ïádnou Polku, Litevku

nebo Rusku! Umí sice celkem dobfie vafiit a vÛbec si nestûÏují na hromadu práce, ale tyhle V˘chodoevropanky jsou posedlé po muÏích a nic je nezarazí. A taky, co by mûly tvoje dûti z toho, Ïe se nauãí takové zbyteãné jazyky, jako je pol‰tina, ru‰tina nebo litev‰tina? Na ·panûlky a Italky ov‰em radûji také hned zapomeÀ, protoÏe jsou pfiíli‰ rozmazlené, stále kritizují stravu a nevûdí, Ïe se obleãení ukládá do skfiíní vyÏehlené a sloÏené.

Podle jejich tvrzení se ve ·panûlsku a v Itálii válí hadry v‰ude v hromadách na podlaze. Stejnû jako hraãky. Moje pfiítelkynû Zuzana zaÏila Belgiãanku, která koufiila ve svém pokoji ha‰i‰ a Francouzku marockého pÛvodu, která protelefonovala mûsíãnû domÛ do Maroka pût tisíc euro. Z první ruky také vím, Ïe stejnû problematické jsou Jihoafriãanky a Argentinky. KvÛli anglické au-pair musela chudûra Zuzana cel˘ rok vafiit komplikovanou dietu, protoÏe dívka byla alergická na lepek, kter˘ je prakticky ve v‰em. A nûco odporného: Irky si holí chloupky ve spr‰e a ty pak musí‰ jejich chlupy tahat ze sifonu.

A moc levná celá ta záleÏitost taky není, protoÏe au-pair utrácí nepomûrnû mnoho penûz, vyÏadují kapesné a ty jim dûlበcel˘ den fiidiãe, protoÏe vût‰inou nemají fiidiãsk˘ prÛkaz. Navíc pofiád vymetají diskotéky. Moc ráda bych zkusila muÏského au-pair, ale ti jsou bohuÏel velice tûÏko k sehnání. Radím ti tedy dobfie, abys na tu vûc s au-pair radûji co nejrychleji zapomnûla. Na tvém místû bych si sehnala zase takovou milou a pilnou chÛvu, jako je paní Por‰ková. Kdybych tenkrát na‰la nûkoho takového, nemusela jsem se vzdát zamûstnání. Ale aby mohla Ïena jít bez ‰patného svûdomí do práce a nehroutilo se jí manÏelství, potfiebuje perfektnû fungující domácnost.

S au-pair na to mÛÏe‰ zapomenout: kdyÏ náhodou pfiijde‰ domÛ dfiív, najde‰ svojí dvouletou dceru sedût pfied televizí a svého muÏe s au-pair v posteli. To chce‰?

SoÀa

24. leden V‰em mamkám: Sláva! Dneska mi gynekolog potvrdil tûhotenství! Frauke, díky za tip na pol‰táfi-pod-zadek-a-klidné-leÏení!

Jsem super‰Èastná a uÏ se supertû‰ím na bájeãné ranní nevolnosti! A taky to super vychází: pfiespfií‰tí t˘den konãí moje prodlouÏená matefiská dovolená, a kdyÏ fieknu svojí ‰éfové, Ïe jsem zase tûhotná, pravdûpodobnû se ani nebudu muset do práce vrátit. Je‰tû si pamatuje z minulého tûhotenství, Ïe byl kvÛli mnû stále obsazen˘ záchod, haha, a ona (bezdûtná) povaÏuje navíc tûhotné za Ïeny s amputovan˘m mozkem. Jen doufám, Ïe mi nesáhne na platové vyrovnání. Osobnû si myslím, Ïe by se matky mûly alespoÀ v prvních letech matefiství vzdát kariéry a zÛstat u dûtí, bez ohledu na to, jak dobrou mají chÛvu.

Ostatnû, také jsem byla au-pair, v USA, a tvoje pfiedsudky, SoÀo, vÛbec nemÛÏu potvrdit. Na diskotéce jsem nebyla ani jednou, jedla jsem, co mi dali na talífi, a pána domu bych se nedotkla ani kle‰tûma. Co tedy zkusit, Sabino, místní au-pair?

S tou, to ti ruãím, bys nechybila.

Mamka (uÏ skoro dvojnásobná) Elen PS. Opravdu si tvÛj muÏ zaãal nûco s au-pair, SoÀo? Za tûchto okolností jsi fakt hrdinka, Ïe s ním dokáÏe‰ dál Ïít.

24. leden To mûl b˘t jenom pfiíklad! Pfiirozenû Ïe se nûco takového nestalo mnû, ale pfiítelkyni mé pfiítelkynû. S Litevkou. Ostatnû ti co nejsrdeãnûji blahopfieji k tûhotenství, Elen. Mበvelké ‰tûstí, Ïes je‰tû neshodila kila po posledním matefiství, jinak by byla v‰echna námaha pro koãku.

SoÀa

25. leden Tak jsem zpátky z Berlína (okouzlující velkomûsto, dokonce mi vy‰el ãas i na nákupy, Armani pozdravuje) a jsem trochu pfiekvapená z tvého psaní, Elen. My ze Spoleãenství matek jsme se pfiece chtûly distancovat od poniÏující diskuze o tom, která matka je lep‰í, jestli ta, co je „jen doma“, nebo ta „zamûstnaná“. Dobrá matka je spokojená matka, to je teì i vûdecky dostateãnû prokázané. Navíc, pro mû by taky nebylo tûÏké vzdát se kariéry, kdybych byla jen zdravotní sestrou u zubafie.

Jinak ti drÏím palce, co se t˘ãe plného mzdového vyrovnání i pfii druhém tûhotenství (to tvoje ‰éfová má amputovan˘ mozek, jestli to udûlá!).

Sabina 26. leden Stále je‰tû jsem nedostala v‰echny pfiihlá‰ky na barevnou poradnu na pfií‰tí t˘den. Paní Merkenichová je odbornicí v tomto oboru; jsem velice hrdá, Ïe jsem ji získala pro na‰e Spoleãenství, její rady nám zmûní Ïivot. Vyplatí se to hlavnû tûm z nás, které stále je‰tû vûfií, Ïe jim slu‰í rÛÏová.

Frauke

1 Sedûli jsme s Juliem v kupé první tfiídy expresu Intercity z Hamburku do Kolína nad R˘nem. V první tfiídû hlavnû díky tomu, Ïe její úsporn˘ tarif byl levnûj‰í neÏ normální druhá tfiída, coÏ tedy nechápu, ale nikdy jsem nebyla moc dobrá v poãtech. Kromû toho ãlovûk má brát, co se mu nabízí, jak vÏdycky fiíkala moje máma. V první tfiídû jsme sedûli na mûkk˘ch sedadlech a bylo také víc místa pro nohy. Nemûli jsme ov‰em místenky a jediná volná místa vedle sebe byla zády ve smûru jízdy, a tak jsme se dívali do tváfií pana a paní Meyerov˘ch „s ypsilon“ z Offenbachu, ktefií také pfiestupovali v Hamburku, a neustále Ïv˘kali uzeniny ze sv˘ch patrnû nevyãerpateln˘ch zásob. Ti dva, pach salámu a jízda zády ke smûru jízdy zpÛsobily, Ïe se mi zvedal Ïaludek, a jak jsem záhy zjistila, nejen mnû. Julius to bohuÏel asi po mnû podûdil. Krátce pfied Bielefeldem se bez pfiedchozího upozornûní vyzvracel pfies stÛl, kter˘ nás dûlil od manÏelÛ Meyerov˘ch. âasopisy, které Meyerovi je‰tû nepfieãetli a teì uÏ nejspí‰ ani nepfieãtou, byly potfiísnûny Juliovou snídaní a obsahem tfií krabiãek limonády Hohes C, které pfiedtím na‰i spolucestující chlapci doslova vnutili. „Malé dûti potfiebujou vitaminy, jen pij, je to zdravé.“ To mûli z toho. „Bude je‰tû nûco?“ vyptávala jsem se Julia, zatímco jsem rychle rozbalovala papírové kapesníãky a opravdu nevûdûla, kde zaãít s otíráním. „Myslím, Ïe ne,“ fiekl Julius nejistû.

Pan Meyer se diskrétnû vzdálil, zatímco paní Meyerová horlivû vyskoãila a vykouzlila ze svého zavazadla mokré ubrousky, takové, které jsem s sebou stále tahala, kdyÏ byl Julius je‰tû v plenkách.

12

S ubrousky bylo v‰echno zase rychle vyãi‰tûné a paní Meyerová je nechala spolu s ãasopisy zmizet v odpadkovém pytli, kter˘ vykouzlila bÛhvíodkud. Nakonec otevfiela okno a záfiivû se usmála: „Tak to bysme mûli!“ Omluvila jsem se a podûkovala uÏ snad potisící. „To vám nemusí bejt trapn˘, dítû,“ ujistila mû paní Meyerová a pohladila Julia po hlavû. „Holt dûti sou takov˘, mají slabej Ïaludek a pofiád nûco ba‰tí. Ten vበje moc milej kluk, jasnû, a tak rozumnej na svÛj vûk, a vy jste moc sympatická, dokonalá mladá matka.“ Najednou jsem pocítila naléhavou potfiebu vrhnout se paní Meyerové kolem krku a zeptat se jí, jestli by mû nechtûla adoptovat. UÏ dlouho mi nikdo nic tak milého nefiekl. BohuÏel ale paní Meyerová uÏ mûla dost dcer a synÛ a vnouãat, a proto jsem usoudila, Ïe by nemûla zájem o mou adopci.

Kromû toho – kdyby mû poznala blíÏ, jistû by tu „dokonalou matku“ vzala zpátky. Sympatická ano, dokonalá ne. MÛj vlastní manÏel mû nedávno oznaãil „za nejzmatenûj‰í a nejneschopnûj‰í Ïenskou, co zná“ a krátce na to poÏádal o rozvod.

A úplnû mladá uÏ taky nejsem. Myslím, Ïe v pûtatfiiceti letech se sice ãlovûk je‰tû mÛÏe cítit na dvacet, ale uÏ tak nevypadá.

Právû proto jsem s bolestí navÏdy uzavfiela paní Meyerovou ve svém srdci.

BohuÏel jsme museli vystoupit v Kolínû nad R˘nem a uÏ nikdy jsme Meyerovy nepotkali. Táhla jsem nበkufr a Julia po nástupi‰ti a pfiitom se srazila s asi metr devadesát vysok˘m bledûmodr˘m zajícem, páchnoucím pivem. Zatímco jsem je‰tû lapala leknutím po dechu, vykfiikl zajíc „hopla“ a hopkal dál. Teprve teì jsem si v‰imla, Ïe patfií k celé skupinû pastelovû zbarven˘ch hlodavcÛ, ktefií nad‰enû poskakovali kolem odpadkového ko‰e a pfiitom vyzpûvovali „pivo sem, pivo tam“. Vedle nich si cosi broukal jak˘si pruhovan˘ klaun s kufrem a potácející se Ïena v modré paruce zavû‰ená na jeho ruce.

V Kolínû byl karneval.

Vracet se do Kolína nad R˘nem o karnevalové nedûli poté, co jste strávili sedm t˘dnÛ na chladném ospalém ostrovû 13

Pellworm v Severním mofii, bylo asi jako pfiistát s kosmickou lodí na jiné planetû, ov‰em aniÏ by mimozem‰Èané ãlovûka brali na vûdomí. RozhlíÏela jsem se po Lorencovi, svém souãasném skoro exmanÏelovi, otci m˘ch dûtí. Ale nebylo po nûm ani stopy, aãkoli jsem ho nûkolikrát telefonicky upozornila na dobu na‰eho pfiíjezdu. UÏ jsem s ním asi opravdu nemohla vÛbec poãítat. Od oznámení rozvodu se necítil za mû Ïádn˘m zpÛsobem zodpovûdn˘ a to v tomto pfiípadû znamenalo, Ïe musíme jet mûstskou dopravou.

Chytila jsem Julia pevnû za ruku a razila si cestu davem k nástupi‰ti. Cestou z koleje pût ke koleji jedenáct jsme vidûli jen málo lidí, ktefií by nebyli pfievleãení nebo opilí. Dokonce i skupina JaponcÛ – opravdov˘ch, nepfievleãen˘ch – vypadala tím ruchem silnû otfiesená. Pfiitisknutí k sobû se nejistû rozhlíÏeli a ani jeden z nich nefotografoval! „Mnû je ‰patnû,“ oznámil náhle Julius.

Polekanû jsem pustila kufr a odstrãila dlouhovlasého upíra od nejbliωího odpadkového ko‰e, aby se tam mohl Julius vyzvracet. KvÛli upírovi jsem si aÏ pfiíli‰ pozdû v‰imla, Ïe to není normální ko‰ na odpadky, ale jen na papír. Ale v den, jako byl ten dne‰ní, kdy zvrací pÛlka mûsta, jsem z toho nemusela mít ‰patné svûdomí.

Vedle upíra postával jak˘si chlapík v masce Gerharda Schrödera, kter˘ se, podle intenzivního pachu, pod latexem silnû potil. „Dበsi s náma pivo?“ zeptal se mû.

Julius vrhnul. Oãividnû mu v Ïaludku zbylo je‰tû dost Hohes C. „To je hnus,“ zafunûl upír. „Je tvÛj?“ „Malé dûti mají stále nûco se Ïaludkem,“ prohlásila jsem po vzoru paní Meyerové a pohladila Julia po hlavû. „To není nic ‰patného. Musí to prostû ven.“ „Hej, ta kráva je z Hesenska,“ zahuãel Gerhard Schröder. „A to sem si s ní chtûl dát pivo.“ „Ale stejnû, má hezkej zadek,“ mínil upír. „Helou,“ fiekla jsem. Pomalu jsem si zaãínala dûlat starosti. MoÏná Ïe Julius nezdûdil moje potíÏe pfii cestování 14

a tohle není reakce na jízdu v protismûru a pach uzenin, ale stfievní infekce. Patfií nejspí‰ s vomexem do postele.

Studovala jsem jízdní fiád. Za sedm minut nám to jede, to pfieÏijeme.

Jak˘si dÛchodce se Ïlutû kropenat˘m kloboukem na ple‰i mi vrazil loket do Ïeber a nepfiíjemn˘m hlasem prohlásil: „Kolej deset, Giselo, a hotovo! Kolikrát se tam je‰tû bude‰ koukat?“ Moje nálada zaãínala klesat.

Strãila jsem na oplátku dÛchodce loktem do pivního bfiicha a odpovûdûla: „KdyÏ uÏ mû musí‰ ‰Èouchat do Ïeber, Karle-Heinzi, mnû jede vlak z jedenáctého nástupi‰tû.“ DÛchodce na mû udivenû zíral. Neznala jsem ho, ale hned jsem vûdûla, Ïe patfií k té sortû star‰ích pánÛ, ktefií se nikdy neomluví a pfied supermarkety parkují na místech vyhrazen˘ch pro matky s dûtmi. Za ním stála tlustá, malá Ïena tak kolem ‰edesátky s naãesanou parukou a rÛÏov˘mi br˘lemi ve tvaru srdce. Gisela, fiekla bych. „Já jsem tady, Jindfiichu,“ upozornila vysok˘m pi‰tiv˘m hlasem a poklepala dÛchodci na rameno. Jindfiich. No, tak to jsem nebyla s Karlem-Heinzem zase tak daleko.

Jindfiich chvíli bloumal pohledem mezi mnou a svojí vy‰Àofienou Giselou a ‰krabal se pod kloboukem. Pak fiekl: „Jsem si vás asi spletl, to se stává, nebo ne?“ Nebo ne?

Podívala jsem se na Giselu a na sebe a moc doufala, Ïe má Jindfiich aspoÀ ‰ed˘ zákal a to v hodnû pokroãilém stadiu.

Pfiijel vlak a se supûním se otevfiely dvefie. „Mnû je zle,“ vyhrkl Julius. BohuÏel, Jindfiich nedokázal vãas uskoãit. „To se stává,“ prohlásila jsem sladce. * Bydleli jsme v prvním patfie starého domu, jehoÏ fasáda skr˘vala rafinovanû upravené byty. Nikdo, kdo by se podíval zvenku do oken by nevûfiil, Ïe jsou tu byty o rozmûrech 15

fotbalového hfii‰tû. Koupili jsme byt s Lorencem v dobû, kdy byl pfied deseti lety jmenován státním návladním. Tedy, Lorenc ho koupil a já se k nûmu nastûhovala.

Lorenc byl o sedm let star‰í neÏ já. KdyÏ jsme se poznali, bylo mi dvacet let, zaãínala jsem druh˘ semestr studia psychologie a stále jsem se cítila hroznû ztracená ve velkém mûstû. Pfiedev‰ím mû mátla dopravní síÈ. Od chvíle, kdy jsem se ztratila cestou ke kolegyni, která bydlela jen dvû stanice ode mne, a skonãila jsem bez penûÏenky na tajuplném místû s názvem Zülpich-Ülpenich, jsem uÏ jezdila jenom na kole, aÈ jsem se potfiebovala dostat kamkoli daleko. Na kole jsem se orientovala dobfie. Narodila jsem se a vyrostla na ostrovû jménem Pellworm v Severním mofii. Rodiãe tam mûli statek, chovali krávy. Vlastnû jsem mûla b˘t kluk a jednoho dne statek pfievzít. S holkou rodiãe nevûdûli a dodnes neví, co si poãít.

Ov‰emÏe tû máme i pfiesto rádi, Konstance, fiíkával otec, ale kdyÏ se tfii roky po mnû narodil bratr, zaãali, myslím, zcela váÏnû uvaÏovat o tom, zda nedat pfiebyteãné dítû, tedy mû, k adopci. KdyÏ jsem to rodiãÛm fiekla – obãas to opakuji je‰tû dnes – jen protoãili oãi a prohlásili, Ïe jsem typická holka a Ïe bych koneãnû mohla dospût.

Pozdûji jsem se dostala na studia do Kolína nad R˘nem a rodiãÛm se to moc nezamlouvalo. Soudili, Ïe je‰tû nejsem zralá na Ïivot ve velkomûstû. BohuÏel, mûli pravdu. Mnohem radûji bych ‰la do Hamburku, kter˘ byl blíÏ domovu a mûl pfiehlednou vefiejnou dopravní síÈ. Lidé v Por˘ní jsou podle mé zku‰enosti také jen z poloviny tak otevfiení a srdeãní, jak se o nich tvrdí. A ocitnout se bez jediného centu v Zülpich-Ülpenichu – to nebylo rozumné. Nikdo mi nechtûl pÛjãit ani kolo ani peníze na cestu zpátky, ani mû jenom nechat zatelefonovat. Po por˘nské srdeãnosti ani stopy. Jedin˘ fiidiã taxíku, kter˘ mû nakonec odvezl domÛ, byl Turek.

Jak jsem uÏ fiekla, nebylo pro mû lehké si v Kolínû zvyknout. Vypadala jsem pfiíli‰ seversky, vysoká, svûtleplavá, hubená s nadproporãnû velk˘ma nohama a rukama. Nosila jsem br˘le s kovov˘mi obrouãky, hryzala si nehty a koktala, kdyÏ 16