I.
T
rudi si odhrnula vlasy z tváfie a zasnûnû se zadívala na Georga z Gressingenu. Je‰tû nikdy se nesetkala s muÏem, kter˘ by tak pfiesnû odpovídal podobû vzne‰eného rytífie, jakou si vysnila. Byl skoro o pÛl hlavy vy‰‰í neÏ ona, pfiitom mûl ‰tíhlou postavu a zdál se pruÏn˘ jako proutek. Tmavû plavé vlasy mu lemovaly úzk˘ obliãej a v modr˘ch oãích mu pfii pohledu na ni svítily tak lichotivé ohníãky, aÏ jí srdce tálo jako máslo za slunného dne. Milovala ho! A po polibku, o kter˘ ji poÏádal, touÏila stejnû jako on. Pfiesto mu nemínila nic usnadÀovat. Hbitû vyklouzla jeho paÏím, které ji chtûly sevfiít, a postfiehla, jak zavrávoral v rozletu. Rychle se otoãila, aby to nakonec vypadalo, Ïe jí vysekl galantní poklonu. „Dobfie vám tak!“ zasmála se. Pak se k nûmu obrátila zády, a neÏ se nadál, zmizela mezi stromy. Její kamarádka Bona právû vûnovala Hardwinovi ze Steinsfeldu krátk˘ polibek, ale kdyÏ vidûla, jak si Trudi pohrává se sv˘m ctitelem, také se vyvinula z Hardwinova objetí a rozbûhla se za kamarádkou. „To byla legrace!“ zavolala a ohlédla se. Hardwin uÏ ji mezi kmeny nemohl spatfiit. Zato ona postfiehla, jak se Georg z Gressingenu s námahou zvedl a rozzlobenû se rozhlíÏí na kraji háje, kde se mu Trudi ztratila z oãí. „Proã jsi mladého Georga nepolíbila, kdyÏ tû o to poÏádal?“ zeptala se. Trudi jí neodpovûdûla, naopak chvátala do lesa ãím dál hloub. Bona zaváhala, protoÏe si pfiála je‰tû jednou ucítit Hardwinovy mûkké rty na sv˘ch. Takového mládence by chtûla dostat za manÏela. JenÏe Ïenich, kterého jí vyhlédl otec, mohl b˘t spí‰ jejím dûdeãkem.
7