PRVNÍ
KAPITOLA
1 Vídeň, podzim 1906 Celý týden neustále pršelo. Těžké mraky visely nad mořem střech, vrcholky Vídeňského lesa zahalovaly do šedivého závoje, proplouvaly kolem špičky věže chrámu svatého Štěpána a nechaly ji zmizet za nízko ležící mlhou. Všude samá šeď – domy a ulice lesknoucí se deštěm, šedivé postavy spěchající mrholením, šedivé tváře, v nichž jako by se odrážela bezútěšnost šedivé oblohy. Potom se však vítr otočil na východ, z oblohy smetl všechny mraky a unavené podzimní slunce ponořilo město do marnotratné nádhery barev. Nesčetné dešťové kapky a kaluže se náhle proměnily v tekuté zlato. Žlutá, červená a hnědá barva parků a alejí se rozzářila stejně jako sytá zeleň trávníků, a dokonce i Dunaj najednou vypadal modře pod průzračným podzimním nebem. Christina Marie, hraběnka z Golaye, s šestiletým synem Matyášem v doprovodu madam Tibotové, své společnice, chůvy a komorné, cestovala v tu dobu vlakem, který jel z Nizzy přes Milán, Veronu, Villach a Semmering a kolem osmé hodiny večer dorazil do Vídně. Přivítal je hluk Jižního nádraží. Živá směsice lidí, hlasů ve všech možných jazycích, mezi nimiž převažovaly měkké slovanské hlásky, syčení lokomotiv, volání průvodčích, jasně znějící údery kladiva do kol vagonů. Vídeň... Město, které se i navzdory všemu, co se zde událo, stalo pro Christinu domovem. Město, jež se jí nenápadně vrylo
5